Zámeček
V červnu 1942 sem nacisté odvezli obyvatele Ležáků. Za druhé světové války zde sídlil 20. záložní policejní pluk „Böhmen".

Ležáky
Osada, kterou nacisté v odvetu za atentát na Heydricha srovnali se zemí 24. června 1942. Popraveno bylo 33 jejich obyvatel, 11 dětí bylo posláno do plynových komor. Přežila jen 2 děvčátka určená k poněmčení.

Vůbec poprvé se v pondělí otevřel pardubický Zámeček, aby uctil památku zavražděných obyvatel Ležáků. Právě zde před lety skončil život 33 lidí z této osady na Chrudimsku. Přímo do sklepení, kde na popravu čekali nešťastní obyvatelé, se dostali i žáci základních škol z okolí Ležáků. Ti sem přinesli Oheň (bez)naděje. 72 let poté, co se nacisté rozhodli Ležáky z dějin i mapy navždy vymazat…

Cesta dětí vedla po stopách parašutisty Jiřího Potůčka, až k místu, kde byl ve spánku zastřelen. Odtud je pak členové Klubu vojenské historie Pardubice odvezli až k Zámečku. Na cestu žáci nasedli do vojenských automobilů z druhé světové války. Podobných, jaké možná kdysi vezli i jejich „spolužáky".

Čekárna na smrt

Jejich další cesta zamířila přímo do sklepení, kam německá bezpečnostní policie v létě 1942 odvedla obyvatele Ležáků.
Ve sklepení Larischovy vily si pak žáci vyslechli příběhy pamětníků a tehdejších dětí Jarmily Šťulíkové a Antonína Burdycha.

„Je to stresující a to, jak šli od zámečku na popraviště, si ani nedovedu představit. Člověk je z toho naměkko," říká letos osmdesátiletý Antonín Burdych, který za heydrichiády přišel o pět nejbližších příbuzných. Dětem ve sklepení popisoval, co si z osudných dní pamatoval.

Živé vzpomínky

Antonín Burdych. Nacisté mu na Zámečku popravili pět příbuzných„Při vyprávění se mi vzpomínky na ty věci vrací. Bolest časem vyprchala, ale stále se snažím nemít trému a od citů se oprostit. Chodím totiž do škol, muzeí. Nás, kteří tyto události pamatují, je víc, ale není, kdo by to dělal. Někomu se ani nechce a nedivím se jim, chce to mít na to náturu," vysvětluje Antonín Burdych. „Je třeba to ale vypravovat. Vláda teroru může nastat zas a náš národ rychle zapomíná," dodává Antonín Burdych.

Dovedou se vcítit

Při jeho slovech panuje ve temné sklepě ticho. „Bylo to zajímavé, ale nic pěkného k poslechu a přemýšlení to není. Nedovedu si ani představit, že by se u nás mohlo něco podobného dít dnes," reaguje na líčení příhod z druhé světové války osmák Josef Novák z Červeného Kostelce. Právě mládeži Antonín Burdych svá slova směřuje nejčastěji. „Děti to raději slyší od přímého účastníka. Dovedou se do toho příběhu vcítit a berou jej velmi vážně a doptávají se. Ta nejčastější otázka je, jak o té hrůze vůbec mohu hovořit," popisuje pamětník.

Skupina dětí se pak připojila k pietnímu aktu, který se odehrál na místě bývalého popraviště. Samotný Zámeček by se měl stát nejen pamětním místem těchto tragických událostí, ale také muzeem heydrichiády a odboje. Letos se na jeho předání z majetku firmy Foxconn dohodla Česká obec legionářská, která jej chce takto po dlouhých letech otevřít veřejnosti.

„Blíží se chvíle, kdy bude Zámeček očištěn od nánosů břečťanu i zapomnění," uvádí přímo na místě Tomáš Novotný, předseda Občanského sdružení za záchranu Zámečku. „Město, ve kterém se odehrály takto zásadní události, si vzkříšení Zámečku zaslouží," uzavírá Tomáš Novotný.