V ulici Kpt. Bartoše v Pardubicích ležel na ulici muž, opilý, špinavý, pomočený. Na místo přijela kolem 15:30 hodin hlídka městské policie a posádka záchranné služby.

Orientační dechová zkouška ukázala, že muž je pod vlivem alkoholu (2,5 promile a ze záchytky byl ten den propuštěn v 10:30), ale lékařské vyšetření neshledává ohrožení života či zdraví. V této situaci měl muž ale i tak podle zákona 379/2005 skončit na záchytné stanici. Jenže nestalo se tak.

První pokus: 156

Městská policie tvrdí, že dechovou zkoušku neprovedla, ale pouze zapůjčila záchranné službě přístroj, záchranná služba to odmítá s tím, že dechovou zkoušku neprovádí. Není na to vybavena přístroji a pro posouzení ohrožení zdravotního stavu pacienta není alkohol v dechu rozhodující. Dechovou zkoušku si prý provedla městská policie a od lékaře dostali strážníci i písemné potvrzení, že ze zdravotního hlediska nehrozí muži při převozu na záchytku žádné riziko. Proč ta šaráda?

Zjednodušeně. Ten, kdo dechovou zkoušku nařídí, je totiž podle zákona zodpovědný i za následnou přepravu osoby na záchytnou stanici. Z lékařského hlediska muži nehrozilo žádné zdravotní riziko a dopouštěl se pouze přestupku proti veřejnému pořádku. Jenže  městská policie z místa odjela také a muž zůstal na místě. Kolem postavy ležící u cyklostezky vydávající hlasité skřeky a blábolící nesmysly chodili lidé, rodiče s dětmi…

Druhý pokus: 158

Na místo je volána tentokrát státní policie. Po dvaceti minutách čekání přijíždí ne jedna, ale rovnou dvě policejní hlídky. A opakuje se stejná situace. Opilce, který tentokrát nadýchá 3,2 promile, policisté na záchytku odvézt nechtějí s odůvodněním, že rozhodnout musí lékař. Záznam předchozího vyšetření je u strážníků. A znovu se volá záchranná služba. Opět přijíždí městská policie a sanitka – tentokrát jen řidič a zdravotnice. Po vzájemné dohodě, aby již byl klid, nakonec opilec končí v sanitce a jede na interní oddělení pardubické nemocnice. Celé to trvá přes tři čtvrtě hodiny. Nad jedním zaneřáděným opilcem se postupně střídá čtrnáct policistů, strážníků a záchranářů. 

Celý vtip s odvozem jednoho opilého totiž spočívá v připravenosti policejních vozů na převoz znečištěných delikventů.
Policistům v Pardubicích se do toho ale moc nechce. Ono se není čemu divit – usadit do auta výkaly znečištěnou osobu znamená zaneřádit sedačky ve služebních vozidlech, za která jsou odpovědní.

Mají na to mít auta

Jenže – policejní auta by měla, alespoň to vyplývá ze zákona 379/2005,  být upravena pro výkon služby, tedy i pro převoz pachatele nebo člověka znečištěného. Ne vždy tomu ale tak je.
Bita na tom je záchranná služba, na kterou celé peripetie i s očistou vozu nakonec většinou dopadnou.
Donedávna v Pardubicích platila dohoda, že takto znečištěné osoby převáží vysloužilá sanitka záchranné služby provozovaná pardubickou městskou policií. Jenže tato sanitka již dávno dosloužila a náhradní vozidlo zatím k dispozici nikde není.

„Situaci jsme začali řešit již před půl rokem. Prostřednictvím magistrátu města a primátorky se mělo jednat s krajským úřadem o předání nebo zapůjčení vyřazeného vozu záchranné služby. Kde se to zadrhlo, nevím. Úřady o tomto problému vědí ale minimálně již půl roku," říká k situaci ředitel pardubické městské policie Petr Kvaš.
„O tom, že sanitka městské policie skončila v provozu, vím, ale spíše mimoděk z osobní schůzky s Petrem Kvašem. Že by se jednalo o naší sanitce, ale nevím. Pokud to řeší radnice s krajským úřadem, tak k nám to zatím nedoputovalo," sděluje ředitel krajské záchranky Pavel Svoboda.

Řešení zatím není

„O řešení situace jsme připraveni jednat, ale prioritou záchranné služby je samozřejmě péče o nemocné či zraněné, nikoliv zajišťování svozu opilců. To zůstává na policii a strážnících," dodává Pavel Svoboda.

Mezitím ale nastává problém pro město. Podobných případů totiž policisté a strážníci řeší několik denně. Aby vozy záchranné služby dělaly „špinavé taxi" opilcům, se ale nebude líbit ani záchranné službě, tak zřejmě ani pacientům, kteří pojedou hned po nich…

Jak to vidí zákon

Popsanou situaci v praxi řeší takzvaný „Tabákový zákon" 379/2005, a to v § 16 a § 17.

§ 17 stanoví, že když: „osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování… nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení… je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou…"
§ 17 dále říká, že: „Za dopravu osob do záchytné stanice odpovídá osoba, která k vyšetření podle § 16, odstavce 4 vyzvala."

§ 16 odstavec 4 definuje, kdo je oprávněn požadovat dechovou zkoušku – mezi jinými lékař, příslušníci státní a městské policie.