VYBERTE SI REGION

Ze začátku jsem měl kvůli šátku hodně odpůrců, vzpomíná Pavel Šporcl

Ústí nad Orlicí - Už po víkendu se opět celé Ústí rozezní zvukem nástroje, který mistrovsky ovládal jeho patrně nejznámější rodák Jaroslav Kocian.

2.5.2014
SDÍLEJ:

Houslový virtuoz Pavel Šporcl.Foto: DENÍK/Attila Racek

56. ročník Kocianovy houslové soutěže, už po deváté doplněný o festival Kocianovo Ústí, ozdobí svou účastí držitel titulu laureáta z roku 1986. Po bezmála třiceti letech, které uplynuly od jeho triumfu, si ovšem Pavel Šporcl vyzkouší zcela opačnou roli – poprvé bude hodnotit výkony mladých houslistů z křesla porotce. „Kocianovy houslové soutěže jsem se zúčastnil celkem pětkrát. Z toho jsem dvakrát získal třetí místo, jednou jsem byl druhý a nakonec se stal absolutním vítězem. Byly to důležité trofeje, které mi ukazovaly, že hrát na housle má smysl," vyzdvihuje význam ústecké soutěže pro svůj další rozvoj.

Jste žákem profesora Václava Snítila, tedy žáka samotného Kociana. V čem po letech, které uplynuly od studia na konzervatoři, spatřujete jeho přínos?
Pan profesor Snítil byl a je vynikající muzikant. Naučil jsem se u něho základní koncertní repertoár typu Čajkovského houslový koncert či Bachovy Sonáty a partity pro sólové housle. Jeho největší přínos vidím v tom, že mi ukázal, jak se mám správně dívat do not, jak studovat urtext, tedy originální zápis skladatele. Máme se velice rádi. Mé nejnovější CD složené ze skladeb českých houslistů jsem věnoval právě Václavu Snítilovi.

Ještě ne dvacetiletý jste opustil domov a vydal se po vzoru Dvořáka do Ameriky. Máte pocit, že vás pětiletý pobyt za oceánem osobně hodně ovlivnil, změnil?
Jistě. A přál bych každému, aby dostal v životě takovou příležitost. Studoval jsem na Juilliard School, tedy jedné z nejlepších škol vůbec. Měl štěstí a stal se žákem legendární pedagožky Dorothy DeLay a později i světově proslulého houslisty Itzhaka Perlmana, kterého jsem velmi obdivoval. Po praktické stránce života jsem se zcela osamostatnil, naučil se poradit si a spoléhat sám na sebe. Musel jsem dokázat hospodařit s omezenými financemi, abych vyšel a mohl si dovolit navštěvovat koncerty, opery, vidět největší hvězdy koncertního nebe. Díky této velké zkušenosti také mluvím anglicky.

Provázel vás časem zdokonalování nějaký houslový vzor, idol, k němuž jste vzhlížel?
Samozřejmě. Mým největším vzorem byl jeden z nejlepších houslistů 70. – 80. let Itzhak Perlman, u kterého jsem měl to velké potěšení studovat. A pak také Jascha Heifetz – bůh mezi houslisty. Obdivoval Josefa Suka, Václava Hudečka i Davida Oistracha.

V Ústí nad Orlicí na Kocianově houslové soutěži jste triumfoval v roce 1986. Odvál vzpomínky čas, nebo vám ještě nějaké zůstaly?
Na Ústí nad Orlicí moc rád vzpomínám. Kocianovy houslové soutěže jsem se zúčastnil celkem pětkrát. Z toho jsem dvakrát získal třetí místo, jednou jsem byl druhý a nakonec se stal absolutním vítězem. Byly to důležité trofeje, které mi ukazovaly, že hrát na housle má smysl.

Mezi laureáty najdeme kromě vás řadu zvučných jmen houslového světa. Je někdo z laureátů, koho si speciálně vážíte vy osobně?
Ano, skvělých houslistů prošlo Kociánkou opravdu hodně. Zrovna nedávno jsem absolvoval turné po Rumunsku s vrstevníkem Alexandrem Tomescu, se kterým nás spojuje nejen Kocianova soutěž, ale i Eduard Schmieder, u kterého jsme v USA studovali. Alexandru má skvělou kariéru nejen v Rumunsku. Jsem rád, že letos v červnu společně zahrajeme i u nás.

Kterého z letošních kolegů porotců znáte blíže? Předpokládám, že se nevracíte do úplně neznámého prostředí.
Znám předsedu poroty Pavla Hůlu. Spolu jsme mé angažmá porotce také konzultovali a on mě nakonec stanovil místopředsedou poroty. Známe se s Františkem Novotným, Danou Vlachovou a přes přátele i s Noriko Kitagaki z Japonska.

Těšíte se na práci porotce, chtěl byste případně v porotě KHS zakotvit natrvalo?
Rád bych, ale záleží to na mnoha aspektech. Mám k této soutěži opravdu vřelý vztah. Bude-li zájem, rád bych svou osobou soutěž podpořil, jak to jen půjde. Na porotcovství se moc těším.

Vy jste znám nejen jako umělec vynikající, ale také originální. Domníváte se tedy, že i interpret vážné hudby by měl mít něco, čemu se říká image?
V dnešní době určitě ano. Ale ne za každou cenu. Já jsem nikdy nic nedělal výhradně kvůli image, ale proto, abych přilákal nové posluchače ke klasické hudbě a ukázal, že ji může hrát třeba i kluk v šátku. Každý si navíc pod slovem image představujeme něco jiného. Já jsem ji pojal svým způsobem, ale dovedu si představit osobitou image např. prostřednictvím repertoáru. Základem všeho je totiž um. Nejprve musíte svoji profesi dobře ovládat.

Vzpomenete si na moment, kdy vás napadlo vzít na hlavu šátek a nechat si vyrobit modré housle? Byl to nápad spontánní, nebo promyšlený?
Šátek se poprvé objevil na focení pro moje CD. Nikdo tenkrát nepředpokládal, že mi zůstane. Já ten moment pojal jako výzvu a šanci ukázat lidem, že klasická hudba není vážná a může ji hrát i rebel v šátku. Po sedmi letech jsem se rozhodl šátek odložit a zadal jsem jednomu z nejlepších českých houslařů Janu Špidlenovi, aby mi z recese postavil modré housle. Pak jsem si uvědomil, že to je výzva i pro houslaře a jejich umění. Bylo to v roce 2005. Tak vznikly housle, které skrývají řadu vylepšení a svým zvukem mohou konkurovat i věhlasným italským nástrojům.

Co vám řekl pan Špidlen ve chvíli, kdy jste mu řekl, že by váš mistrovský nástroj měl vypadat „poněkud jinak"?
Musel si to chvilku nechat projít hlavou. Přece jen je pokračovatelem významného houslařského rodu, který se drží rodinných tradic. Sám Honzův tatínek nakonec nikdy modré housle neakceptoval. Když šel na můj koncert, měl většinou zavřené oči. (směje se) Honza ten úkol nakonec skutečně přijal jako nevšední výzvu. Postavil úžasné housle, které jsou nejen modré, ale mají v sobě několik inovací. Postavil housle pro 21. století.

A jen tak mimochodem, budete brát svůj modrý nástroj i do Ústí? Řada návštěvníků Kocianovy houslové soutěže by jej jistě ráda viděla a ještě raději slyšela.
Housle s sebou samozřejmě mít budu. Hned po skončení soutěže mě totiž čekají další koncerty. Hrát na ně v Ústí ve dnech soutěže ale nebudu, protože se nenaskytla vhodná příležitost. Rád bych přijel zahrát do Ústí nad Orlicí během roku.

O vás je známo, že se nebráníte ani hudbě jiných žánrů. Se slovenskou romskou cimbálovou kapelou jste nahrál CD a odehrál nespočet úspěšných koncertů. Prozraďte: jací jsou Romové jako muzikanti? Nezapřou temperament?
Jsou skvělí, živelní a členové mojí kapely i velmi spolehliví. O jejich schopnostech a přístupu vypovídá i fakt, že jsme s tímto programem společně odehráli již 220 koncertů v nejrůznějších zemích světa včetně Číny. Letos v červnu navážeme a společně natočíme další pokračování hudby s cikánskou tématikou.
Jedno z vašich posledních alb Sporcelain má dokonce popový nádech. Plánujete nějaký další podobný experiment?
Zatím ne. Ale nápadů na různé projekty mám v hlavě opravdu hodně.

Kdybychom se vrátili vyloženě ke klasikům, které z autorů máte v oblibě? A našel by se jeden nejoblíbenější?
Těžko se vybírá. Existuje tolik skvělých skladatelů a tolik úžasných skladeb. Miluju např. Bachovy Sonáty a partity pro sólové housle. Potěšení však nenacházím pouze u známých titulů. Například na konci minulého roku jsem vydal u Supraphonu mé poslední CD „Moje houslové legendy", na kterém hraji skladby předchůdců, skvělých českých houslistů Kubelíka, Kociana, Drdly, Ondříčka a dalších. Některé z nich se hrávají jako povinné právě na Kocianově houslové soutěži, ale široké publikum je vůbec nezná. Kromě Václava Snítila je také žádný z českých houslistů neuváděl. Chodil jsem do knihovny a objevoval nádherné hudební kompozice, které po sobě legendární čeští houslisté zanechali. Koncertní provedení tohoto CD v současné době hodně uvádím i v zahraničí.

Podobnou otázku bych rád položil také u publika – které máte nejvíce v oblibě, do jaké země se nejraději vracíte?
Vracím se rád tam, kde o mě a hudbu mají zájem. Nejčastěji jezdím do Francie, Itálie a Japonska. Ale nejlepší publikum je stejně u nás.

Na titulní stránce svého webu se vyznáváte ze svého vztahu k hudbě a píšete, že je pro vás vším. Vyzkoušel jste si někdy alespoň den, případně týden bez hudby? Prostě zapomenout na ni, vypnout a relaxovat?
Samozřejmě, že vyzkoušel. Proto si každoročně vyhradím dovolenou. Je třeba si občas od hudby odpočinout. S o to větší radostí se k ní zase vracím.

A na závěr trochu provokativně: nedal vám někdo z houslových konzervativců slovně „za uši", že se uchylujete k praktikám z jejich pohledu minimálně nestandardním?
Ze začátku jsem měl kvůli šátku hodně odpůrců. Dalo mi poměrně práci, než jsem je přesvědčil, že mi jde o hudbu a že na housle hrát umím. Snad se mi to u většiny z nich podařilo. Vždy jsem dělal to, čemu věřím a co mě naplňuje. A budu v tom nadále pokračovat navzdory tomu, co řeknou konzervativci.

Jan Pokorný

Autor: Redakce

2.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZUJEME

Skvělá Koukalová slaví první letošní triumf. Ovládla stíhací závod!

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Pořadí v čele SP je opačné, Dahlmeierová vede před Koukalovou o 25 bodů. Eva Puskarčíková skončila ve Švédsku na osmém místě, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies