V Čechách je historie krevních převodů a krevních skupin spojena se jmény českého chirurga Karla Maydla a psychiatra Jana Janského, který v roce 1907 objevil čtyři krevní skupiny.

V prosinci 1948 byla v Československu usnesením vlády zřízena Národní transfuzní služba a v jejím rámci byly po celé republice budovány transfuzní stanice. Tato etapa je spojena s náborem sice dobrovolných, ale placených dárců krve. V roce 1960 přišel Československý červený kříž jako první s myšlenkou bezpříspěvkového dárcovství krve a o čtyři roky později – v roce 1964 – udělil mnohonásobným bezpříspěvkovým dárcům krve (BDK) první plakety (dnes medaile) prof. Jana Janského.  Nyní je v celé zemi kolem 300 tisíc dárců krve

Co se však týče objevu krevních skupin profesorem Janským, zajímavé je, že se k němu dostal úplnou náhodou při studiu vztahu mezi duševními poruchami a srážlivostí krve. Během výzkumu si všiml, že lidskou krev lze podle určitých rozdílů ve vlastnostech krvinek rozdělit do čtyř skupin. Svůj objev Janský zveřejnil v roce 1907. Dále se mu však nevěnoval a místo toho se soustřeďoval na výzkum mozkomíšního moku.

Objev krevních skupin je připisován také rakouskému patologovi Karlu Landsteinerovi. Už v roce 1901 objevil tři skupiny lidské krve, k nimž byla o něco později přiřazena ještě čtvrtá. Za svůj objev dostal Landsteiner Nobelovu cenu.

Bezpříspěvkové dárcovství krve je dnes motivováno řadou benefitů. Ze zákona mají dárci v den odběru placené volno, každý odběr si lze odpočítat z daní (zhruba 300 Kč na jeden odběr), některé pojišťovny poskytují zdarma vitamíny.

Jednoznačně největším benefitem je však skutečnost, že součástí každého odběru je preventivní lékařská prohlídka, z krevního obrazu lze vyčíst řadu nemocí včetně AIDS nebo žloutenky.