VYBERTE SI REGION

Bývalá opora plzeňské Škodovky Jiří Sloup: Rakovina je svinstvo

Plzeň /ROZHOVOR/ - Neohrožený bojovník, který neuhnul před žádným soubojem. Tak si diváci pamatují bývalou oporu fotbalistů plzeňské Škodovky, Bohemians Praha i reprezentace Jiřího Sloupa, který oslavil šedesátku. Fotbalu si nyní užívá už jen v hledišti, na hřiště ho nemoc nepustí.

6.5.2013
SDÍLEJ:

Jiří SloupFoto: DENÍK/Václav Vacek

„Moc rád bych si zahrál za starou gardu, ale nemám sílu. Zatočí se mi hlava a nohy mně jdou každá jinam. Rakovina je svinstvo," řekl Deníku internacionál, který už dva roky vzdoruje zákeřné chorobě.

„Když mi lékaři prvně oznámili, co mi je, bylo to jak rána palicí do hlavy. Omdlel jsem," přiznává Sloup, který se časem s pomocí lékařů a hlavně rodiny naučil nepřízni osudu čelit. Bojuje s těžkou chorobou stejně srdnatě, jako to uměl před lety na hřišti, a dokonce neztratil ani svůj pověstný humor.

Klobouk dolů před vámi, jak srdnatě s těžkou nemocí bojujete…

Teď už se na to dívám jinak, ale když mně to lékaři poprvé oznámili, bylo to, jako když dostanete ránu palicí do hlavy. Omdlel jsem a skončil jsem na zemi. Podržela mě ale rodina, manželka, synové s rodinami, vnoučata. Moc mně jejich podpora pomohla.

Jak se na nemoc vlastně přišlo?

Dlouho mě bolelo za levým okem, tak jsem šel na oční. Dostal jsem postupně dvoje kapky, ale bolest neustávala. Potom mně vzali vzorek z nosu a zjistili, že mám rakovinu. Bohužel, nádor nešel operovat, podstoupil jsem léčbu ozařováním a chemoterapií. Nemohl jsem se najíst, kvůli bolestem jsem nerozkousal ani rohlík. Z devadesáti kilogramů jsem zhubl na dvaašedesát kilogramů, dnes už je to lepší, vážím dvaaosmdesát kilo. Zato mě zbyly jen čtyři zuby.

Byl to důsledek onemocnění?

Ano. Nejprve mně kvůli nádoru vytrhli čtyři zuby a později dalších čtrnáct, které mi trhali všechny najednou. Přišel jsem na zubní kliniku ve Fakultní nemocnici v Plzni, v místnosti bylo pět zubařských křesel a na každém se pracovalo. Říkám panu doktorovi , jestli by nebylo lepší, kdybych se raději rozjel do Prahy. Vypadalo to, že se ho to dotklo, že mi plzeňská nemocnice není dost dobrá. A tak jsem rychle dodal: „Víte, on je v Praze na návštěvě slavný americký boxer Tyson. A kdyby mi jednu čvachnul do huby, tak mně ty zuby vylítaj najednou a vy byste byl bez práce." V tu chvíli jsem všechny v ordinaci odboural, smáli se doktoři i pacienti.

Vidím, že vás ani v tak nelehké životní situaci neopouští humor, což je obdivuhodné. Pojďme teď k fotbalu, ve kterém jste toho ve své kariéře tolik dokázal. Vzpomenete si na svoje fotbalové začátky?

Jako malý kluk jsem chodil s kamarády hrát fotbal na louku blízko kostela v Lobzích, a když mně bylo asi sedm let, tak jsme s partou přešli do Sokola Letná. Tady jsem hrál od žáků až po muže v I. A třídě a ve dvaceti letech jsem přestoupil do divizního ČSAD Plzeň.

Na vojnu jste šel až v jednadvaceti letech, proč?

Dostal jsem dvakrát odklad kvůli senné rýmě. Vojenský doktor mně řekl, že s takovou diagnózou na vojnu nemůžu, napsal mi dopis a poslal mě na vojenskou správu. Počítal jsem s tím, že si jdu pro modrou knížku, ale místo ní jsem dostal povolávací rozkaz na výběr do vojenských fotbalových Dukel, který se konal pravidelně každý rok v létě v Táboře. Už jsem tam zůstal a hrál dva roky za místní třetiligovou Duklu.

V Táboře jste se přeškolil z obránce na útočníka a v jedné sezoně jste nastřílel 22 branek. Kdo z vás udělal útočníka?

Tenkrát to našim útočníkům moc nešlo. Hrál jsem stopera a jednou jsem trenéru Cermanovi řekl, ať mě pošle do útoku, že dám víc gólů než útočníci. Vzal mě za slovo a já nastoupil příští zápas v útoku. A protože se mi vpředu dařilo, už jsem tam zůstal.

Po vojně jste zamířil do Škody Plzeň. Zajímaly se o vás i další kluby?

Vím, že zájem měla Sparta, ale k jednání nedošlo, a tak jsem ještě na vojně podepsal přestupní lístky Teplicím. Jenže se to dozvěděli v Plzni a jednoho dne pro mě do Tábora přijela Tatra 603 a odvezla mě na městský výbor KSČ do Plzně, kde jsem musel podepsat papír, že přestup do Teplic ruším a budu hrát za Škodovku. A tak jsem v létě 1976 začal hrát pod trenérem Pospíchalem za Škodu Plzeň.

A co pražská Dukla, která si z ostatních Dukel stahovala talentované fotbalisty, ta o vás zájem neměla?

Samozřejmě že ano. Asi měsíc před koncem vojny mě a ještě Zdeňka Hrušku (budoucí brankář Bohemians Praha a reprezentace, pozn. autora) a Nováka, kteří hráli oba za Duklu Tachov, přivezli na Julisku, kde jsme trénovali s áčkem pražské Dukly. Po týdnu za námi přišel předseda Dukly Rudolf Kocek, abychom podepsali vojnu a hráli za Duklu. Mně se ale na vojně zůstat nechtělo, vymluvil jsem se na to, že mám v Plzni nemocné rodiče. Zdeněk Hruška se také vymluvil a podepsal to jen Novák.

V Plzni tehdy působili zkušení fotbalisté, Sudík, Süss, Bican, Štrunc, Josef Čaloun, Uličný a další. Jak vás mezi sebe přijali?

Do mužstva jsem zapadl bez problémů, v Plzni byla tenkrát perfektní parta. Brzy jsem začal hrát stabilně, zajímavé bylo, že na levém křídle. Postupně jsem se ale stěhoval dozadu, přes zálohu až na stopera.

Který ze zápasů v barvách Škodovky vám utkvěl v paměti?

Bylo jich více, ale hodně se mi vybavuje utkání v roce 1977 proti Interu Bratislava, ve kterém Standa Štrunc vstřelil stý ligový gól a vstoupil do Klubu ligových kanonýrů. Standa na stý gól čekal strašně dlouho a my jsme mu ho všichni ze srdce přáli.

Se Stanislavem Štruncem jste si byli podobní nejen vysokými postavami, ale i netypickým během. Jak na legendárního útočníka vzpomínáte?

Standa byl pro mě nejen výborným fotbalistou, ale především vynikajícím člověkem. Byl to sportovec každým coulem, velice poctivý. Navíc srandista, který nezkazil žádnou legraci. Byla Škoda, že nehrál o nějakou tu sezonu déle.

Ve zralém fotbalovém věku, v devětadvaceti letech, jste dostal nabídku z Bohemians Praha. Neměl jste obavy, že nabídka přišla pozdě a že se v Praze neprosadíte?

Strach jsem neměl. Znal jsem z Plzně dobře tréninkové metody Tomáše Pospíchala a věděl, do čeho jdu. Nešel jsem do neznáma. V Plzni se tehdy hrála druhá liga a já si chtěl ještě nějaký čas zahrát nejvyšší soutěž.

Napadlo vás tehdy, že s Bohemkou získáte titul, zahrajete si evropské poháry a dostanete se do reprezentace?

Na to jsem samozřejmě nepomyslel. Navíc jsem kolem sebe včetně médií slyšel hlasy, kam dal trenér Pospíchal oči, proč kupuje Bohemka takového dřeváka a že jsou to vyhozené peníze. To mě nabudilo, začal jsem na sobě ještě více pracovat. Zapadl jsem do mužstva, kde byla skvělá parta a fantastičtí diváci. Dostavily se výsledky a já v Ďolíčku prožil nejkrásnější léta své kariéry.

V Bohemce tehdy působili skvělí fotbalisté, Bičovský, Ondra, Prokeš, Levý, Chaloupka, Zelenský, Vladimír Hruška, Zdeněk Hruška, Čermák, Mičinec a další. Ke komu jste měl nejblíže?

Vycházel jsem se všemi dobře, ale nejblíž jsem měl ke Zdeňku Hruškovi a Zdeňkovi Prokešovi.

Trenér Tomáš Pospíchal hrál ve vaší sportovní kariéře klíčovou roli. Jak byste ho charakterizoval?

Vynikající trenér, hodně náročný. Uměl poskládat mužstvo a z každého hráče dokázal dostat to nejlepší, co v něm bylo, ve prospěch kolektivu.

V reprezentaci jste debutoval 
v listopadu 1982, to jste byl 
v Bohemce ani ne rok. V utkání v Miláně proti Itálii jste vstřelil gól slavnému Zoffovi a přispěl 
k remíze 2:2. Vzpomenete si občas na to utkání?

Takový zápas vám z paměti nevymizí. Tehdy pršelo celé utkání. Čermák z křídla zacentroval a já to dal Zoffovi na kluzkém terénu do protipohybu. Všichni mi říkají, že mezistátní utkání proti Itálii byl můj nejlepší zápas, ale já si to nemyslím.

Který to podle vás byl?

Na podzim roku 1984 jsme hráli s Bohemkou v poháru UEFA proti Ajaxu. V Amsterodamu jsme prohráli 0:1 a v odvetě v Praze 1:0 vyhráli mým gólem. Pak se kopaly penalty a my jsme na pokutové kopy postoupili, já ji také proměnil. V mých očích to byl můj nejlepší zápas.

V době, kdy jste hrával za Bohemku, jste byl i členem olympijského mužstva a chystal se na olympiádu. Jak vám bylo, když čeští sportovci z politických důvodů do Los Angeles nakonec nejeli?

Byli jsme na soustředění v Karlových Varech a dozvěděli se to z rádia. Byl to hrozný pocit bezmoci. Měli jsme velkej vztek, takovou dobu se na něco připravujete a potom nic.

Po třech a půl letech jste se vrátil do Plzně. Měl jste i jiné nabídky?

Ne. V Bohemce mě přemlouvali, abych ještě zůstal, ale mě to táhlo domů do Plzně. Manželka byla doma s dvěma malými dětmi, já bydlel v Praze na ubytovně, a když jsem měl volno, jezdil jsem za nimi. Táhlo mě to k rodině, takže Plzeň tak byla jasná a jediná volba.

Plzeň je pro vás srdeční záležitost, často je vás vidět na zápasech Viktorie. Oslovuje vás fotbal, který současná Viktorka předvádí?

Mně se moc líbí útočné pojetí fotbalu, které v Plzni nasadil trenér Vrba. Je to člověk, který má velkou zásluhu na tom, jakým fotbalem se Viktorka už několik sezon prezentuje. Když se dívám z tribuny na střídačku Viktorky, jak si trenér Vrba sundavá sako, v tu chvíli mám jasno: Plzeň vyhraje! (usměje se).

Našel byste společné rysy trenérů Vrby a Pospíchala?

Typově jsou každý jiný, ale našly by se i společné věci. Náročnost, touha po úspěchu. A ještě něco, trenér Pospíchal si nenechal do své práce od nikoho mluvit a stejně se mi jeví i trenér Vrba. Rozdíl je možná v tom, že Vrba reaguje na průběh zápasu okamžitě na střídačce, zatímco Pospíchal působil na lavičce navenek velice klidně, všechny emoce si schovával do kabiny o poločase. A tam nám dal vždycky co proto.

Jak podle vás dopadne souboj o titul mezi Viktorií a Spartou?

Je to vyrovnaný souboj a každé zaváhání může být osudné. Teď to vypadá, že k titulu má blíž Plzeň, ale ještě se hraje pět kol. Viktorce bych ale titul moc přál, jsem přece Plzeňák.

V den, kdy slavíte šedesátiny, je plzeňskému odchovanci a současnému trenéru Sparty Vítěslavu Lavičkovi padesát let. Co byste mu vzkázal?

Víťa je výbornej kluk a já mu přeju hodně zdraví i sportovních úspěchů. Titul ať ale letos nechá Plzni (směje se).

Autor: Václav Vacek

6.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sobotka: Přes návrhy změn by se měly firmy na EET nadále chystat

Praha - Přes návrhy změn v elektronické evidenci tržeb (EET), které projednává Poslanecká sněmovna, by se měli podnikatelé na její zavedení připravovat podle platného zákona. Norma jasně uvádí, koho se evidence tržeb týká. V pořadu Otázky Václava Moravce České televize to dnes uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Podle něj se zdá, že návrhy z dílny ministerstva financí i koaličních lidovců nebudou schváleny. Byla by to nejlepší varianta, dodal premiér.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

ČSSD chce zvýhodnit pracující, navrhne vyšší přídavky na děti

Praha - Sociální demokraté budou usilovat o zvýšení přídavků na děti. Cílem je zvýšit příjem pracujících s dětmi tak, aby čistý příjem těchto rodin byl vyšší, než kdyby pobíraly sociální dávky. V dnešním pořadu České televize Otázky Václava Moravce to uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Podrobněji chce návrh představit s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou (ČSSD) příští týden po jejich bilanční schůzce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies