VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bývalé živnostníky poslali komunisté na klacíčky

Plzeň - Jeden den obsílka s úředním razítkem, den nato vystěhování pod dohledem armády i do stovky kilometrů vzdáleného příhraničí. Mnohdy do objektů připomínajících vepříny, kde se bez vody tísnilo i několik rodin. Takovýto byl před padesáti lety osud stovek lidí vystěhovaných z Plzně v rámci Akce B.

22.6.2013
SDÍLEJ:

Richard SmolaFoto: DENÍK/Zdeněk Vaiz

B jako buržoazie. „Přesídlení nebo nucené vystěhování patřilo po roce 1948 k jedné z častých forem mimosoudní perzekuce. Masivní vlnu stěhování však v Plzni odstartovaly až nepokoje vyvolané měnovou reformou 1. června 1953," vysvětluje Adam Skála z Archivu města Plzně. Hlavním cílem akce bylo postihnout skutečné i domnělé odpůrce režimu a takzvané bývalé lidi. Například bývalé živnostníky nebo obchodníky.

Dopis s mapkou

„Otec byl čerstvě propuštěn z kriminálu, žádných demonstrací se neúčastnil. Přesto 2. července obdržel dopis, který rušil výměr na byt, ve kterém rodiče bydleli. Druhý den ráno přijely vojenské auťáky a už se za dohledu milice stěhovalo," popisuje události tehdy 23letý Richard Smola, který musel kvůli svému třídnímu původu přerušit vysokoškolská studia a nastoupit vojenskou službu u takzvaných pétépáků (Pomocných technických praporů). Jeho otec totiž vlastnil firmu s patnácti zaměstnanci, byl prezidentem Obchodní a živnostenské komory v Plzni.

V době, kdy k vystěhování došlo, byl Richard Smola na vojně. „Máti mi vždycky jednou za dva za tři dny psala dopis, pak ale přestaly chodit. Za týden jsem pak dostal dopis, kde byl přiložený malý výstřižek mapy," vzpomíná.

Podle původních plánů měla být rodina vystěhována do Božanova na Broumovsku nedaleko polských hranic. „Po propuštění z kriminálu tátu nasadili do Škodovky, kde poznali jeho kvality. Byl to perfektní organizátor, uměl německy, francouzsky, anglicky," říká Smola, podle nějž otci pomohli i dobří lidé, kteří mu vystavili potvrzení, že jej v podniku potřebují. Rodina se tak se vším svým majetkem stěhovala „jen" do Ptenína u Merklína.

„Posudky šly do té vesnice s vámi. Když tam naši přijeli, tak už tam na ně všichni čekali, jak jim dají za vyučenou," vzpomíná pamětník. „Máti ale byla strašný dobrák, takže lidi časem poznali, že ta hlášení, která dostávali, nejsou pravda a začali otáčet," popisuje s názorným příkladem Smola.

Radost komunistů

Zatímco zprvu musela rodina chodit pro vodu na náves, později si ji mohli brát od sousedů. Na uhlí ale nárok neměli. „Museli jsme chodit pro dříví do lesa. Ale ne podříznout strom, to by nás zavřeli. Sbírali jsme klacíčky, ze kterých jsme museli dát dohromady čtyři kubíky. Komunisti z toho měli radost, že potrestali kapitalisty," říká muž, který se k rodině vrátil po zrušení PTP v květnu 1954.

S místními se příliš nestýkal a hlavně studoval, a to i přesto, že po návratu z vojny nebyl na studia zpět přijat. „Soudruhu, ty jsi byl u PTP, takové lidi tady nepotřebujeme," slyšel. „Opět ale pomohli dobří lidé, kteří poradili, abych začal studovat dálkově. Skoro po roce mě pak na školu přijali, ale táhlo se to s vámi pořád," říká muž, který později pracoval ve Škodě Praha. Pro podnik sice prováděl zahraniční montáže, vedl stavbu elektrárny Felton na Kubě, ale nikdy ne jako ředitel.

Zpět do Plzně se rodina vrátila v roce 1958, kdy dostala byt na tehdejším Dukelském, dnes Masarykově náměstí. „Byl to pokoj a kuchyně, bez příslušenství a bez vody," vzpomíná Smola, který v bytě bydlel s rodiči, manželkou a synovcem. Poté, co se mu za tři roky narodil syn, dostal s manželkou byt na Slovanské třídě. Rodiče v bytě na Dukelském náměstí dožili.

204 rodin a jedinců

„Vysídlení znamenalo pro postižené občany zásadní životní změnu. Vedle okamžitého psychického otřesu s sebou neslo nejen razantní snížení životní úrovně, ale také hrozbu zpřetrhání sociálních vazeb a izolaci vysídlených lidí v neznámém a mnohdy nepřátelském prostředí," říká archivář Skála, podle jehož zjištění v Plzni padlo nejméně 626 návrhů na vystěhování. Celkový počet lidí, kteří museli nuceně opustit své byty především v centru města však není dosud znám.

„Statistika totiž zachycuje pouze osobu uvedenou v seznamu, nikoliv celou rodinu, která byla v tehdejších právních poměrech rovněž vysídlena," vysvětluje Skála, kterému se podařilo zjistit, že v době od 5. června do 3. srpna 1953 bylo z Plzně vysídleno minimálně 204 rodin a jednotlivců. Mezi nimi i lidé starší 70 let či lidé s chronickými chorobami. Uvolněné byty měly být využity pro ubytování příslušníků armády.

„Dnes už si to nikdo nedovede představit, když by vám řekli ,zítra ráno se stěhujete´, nebudete vědět kam," říká Smola, podle nějž v nejtěžších letech vždy pomohla povaha jeho otce, který říkával: „Když si zlámu jednu ruku, tak jsem rád, že jsem si nezlámal obě."

„A pokud se ho někdo ptal na komunisty, říkal, že je rád, že ho nechali žít, protože v Rusku se takoví lidé stříleli," dodává pamětník, který je stejně, jako byl jeho otec, členem Rotary klubu Plzeň a předsedou Okresního klubu Svazu PTP Pzeň. V roce 1993 vyřizoval rehabilitační řízení členů PTP v kraji.

Richard Smola

- narozen 3.června 1930 v Plzni
- syn Aloise Smoly, majitele firmy na turbodynama Ferrotechna a prezidenta Obchodní a živnostenské komory v Plzni
- rodina terčem komunistické perzekuce: A. Smola byl rok vězněn, R. Smola byl odejit ze studií, tři roky sloužil u Pomocných technických praporů, v rámci Akce B v červenci 1953 celá rodina vystěhována z Plzně
- předseda Okresního klubu Svazu PTP Plzeň, člen Rotary klubu Plzeň

Autor: Hana Pražáková

22.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fanoušci brněnské Komety slaví gól. Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
31

Vztek fanoušků Komety. Za lístek zaplatí o 280 korun víc než příznivci Hradce

Jaroslav Faltýnek a Andrej Babiš
24

Za střet zájmů by měl platit Agrofert, vzkazují soukromí zemědělci

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Vinni! Policisté, co zasahovali proti útočnici ze Smíchova, vyslechli trest

Obvodní soud pro Prahu 1 uznal ve čtvrtek vinnými dva policisty, kteří zasahovali proti Michelle Sudků poté, co chtěla zabíjet v kavárně na pražském Újezdě. Potrestal je trestním příkazem. Informaci České televize v úterý potvrdila mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1. Konkrétní druh ani výši trestu soud nezveřejní, dokud nebude výsledek sdělen účastníkům řízení. Oba policisté mohou proti rozhodnutí podat odpor, v tom případě by soudkyně musela nařídit hlavní líčení.

AKTUALIZOVÁNO

Valachová ocenila in memoriam šikanovanou učitelku z Třebešína

Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) dnes v Senátu in memoriam ocenila šikanovanou učitelku Ludmilu Vernerovou ze Střední průmyslové školy Na Třebešíně v Praze, která zemřela loni v lednu. Plaketu Františky Plamínkové převzala její dcera Kateřina. Valachová tak chce dát symbolicky najevo své odhodlání bojovat se šikanou a přispět k bezpečnějšímu prostředí ve školách.

Terorista Carlos neboli Šakal dostal v Paříži další doživotní trest

Venezuelský terorista Ilich Ramírez Sánchez, známý pod přezdívkami Carlos či Šakal, dnes u soudu v Paříži dostal doživotní trest za atentát z roku 1974. Carlos už v minulosti dva doživotní tresty dostal. Odpykává si je ve francouzském vězení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies