VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cesta nekončí, do roka a půl chci vyjet znovu, svěřil se dobrodruh Jaroslav Král

Spálené Poříčí – „Hodně zvláštní pocit, když jsem přejížděl naše hranice. Přiznám se, že jsem byl docela naměkko," svěřil se Deníku se svými dojmy cestovatel z Plzně Jaroslav Král alias Šnek, který se před několika dny vrátil po dvou a půl letech zpátky do České republiky.

24.11.2015
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií

Cestovatel Jaroslav Král alias Šnek se po dvouapůlleté cestě po světě vrátil domů. 
Poslední země, kterou navštívil, byla Austrálie.Foto: archiv J. Krále

Když 11. května 2013 v 11 hodin vyrážel na kole z plzeňského náměstí Republiky na cestu, věřil, že objede celou zeměkouli. Svoji pouť však před nedávnem musel zhruba v polovině kvůli nedostatku peněz ukončit. Do Plzně by se měl cestovatel vrátit právě dnes. Po 924 dnech a 17 tisících kilometrech v sedle.

Setkáváme na náměstí ve Spáleném Poříčí, kde se v těchto dnech koná Mezinárodní festival outdoorových filmů, na němž se promítá i dokument ze Šnekova putování. Je čtvrtek, půl páté odpoledne. Cestovatele vítají obyvatelé Spáleného Poříčí, kde mimo jiné žijí jeho rodiče. Je tma, prší a přítomní obdivují dobrodruhovo kolo ověšené taškami, spousta z nich se s ním fotí. Z místního rozhlasu přitom Jarek Nohavica zpívá své Šnečí blues.

Jak se cítíš zase doma?
Jsem rád a fakt jsem naměkko. Setkávám se teď s přáteli, které jsem strašně dlouho neviděl. A také s lidmi, kteří jsou na mou cestu zvědaví, takže se vůbec nezastavím.

Jaké jsou emoce? Cestu jsi přeci jenom musel předčasně ukončit.
Emoce jsou pozitivní. Můžu přeci říct: Sakra, dojel jsem až do Austrálie a zdravý jsem se vrátil. Jsem plný nových zkušeností a při další cestě se mi to bude hodit. To se ale uvidí, nechci předbíhat.

Jaroslava Krále přivítali ve čtvrtek odpoledne obyvatelé Spáleného Poříčí. S cestovatelem se chtěli fotit. Takže plánuješ další cestu?
Určitě chci pokračovat.

Cesta naváže na etapu zakončenou v Austrálii?
To asi ne. Chtěl bych začít v Jižní Americe. To je můj nejbližší sen. Z Austrálie mám několik měsíců zkušeností, hlavně co se týče financí, a je to tam opravdu hodně drahé.

Co nejtěžšího jsi musel během cesty zvládnout?
Občas sám sebe. Nejhorší totiž je, když bojuješ se svým strachem. Člověk totiž musí být v klidu. Ze svých zkušeností vím, že s každým se dá nějak vyjít a každá potíž se dá nějak vyřešit. Člověk nesmí podlehnout tomu, že nedokáže překonat něco nového. Ať už jde o neznámé lidi či zvířata, cizí řeč, nepoznanou krajinu a kulturu.

Poznal jsi mnoho nového. Co tě během cesty nejvíc překvapilo?
To, že 99 procent lidí bylo absolutně přátelských a ochotných pomoci. A to bez ohledu na národnost či náboženství. Prostě skoro všechno bylo v pohodě. Lhal bych, kdybych neřekl, že sem tam nějaký ten průšvih byl, ale bylo to velmi výjimečné.

Cestu jsi zvládl na kole ověšeném zavazadly. Stačilo ti, co jsi měl s sebou?
Dnes říkám, že tohle kolo se stalo mým domovem. Co se týče věcí, které jsem vezl s sebou, až během cesty jsem zjistil, že nějaké věci vezu zbytečně.

Co to třeba bylo?
Měl jsem třeba zbytečně moc oblečení a nepotřeboval jsem ani tolik náhradních dílů. To, co přebývalo, jsem cestou prostě vyhodil.

Obyvatelé které země tě nejvíc překvapili?
Určitě lidé v Íránu svým přátelským přístupem. Na to nikdy nezapomenu.

Šnekova cesta Jaroslav Král započal své putování 11. května 2013 v 11 hodin. Na plzeňské náměstí Republiky se s ním tehdy přišlo rozloučit množství přátel a fanoušků. Vyrazil ve směruna Dobřany a někteří kamarádi mu tehdy během prvních kilometrů dělali společnost. Dobrodruh Českem putoval měsíc, pak se dostal k našim východním sousedům. Následovala Ukrajina, Moldávie, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Írán, Srí Lanka, Indie, Nepál, Thajsko, Malajsie a Austrálie. Podtrženo, sečteno Šnek za svou cestu najel téměř sedmnáct tisíc kilometrů.

Jak se chovali?
Dennodenně mi nabízeli nocleh a jídlo. Pořád se ptali, s čím mi mohou pomoci.

Jakou dobu jsi tam strávil?
Nakonec jsem tam zůstal tři a půl měsíce, protože jsem sháněl vízum do Indie. To se mi nakonec nepovedlo, takže jsem přeletěl na Srí Lanku, kde už jsem indické vízum sehnal. Po měsíci na Srí Lance jsem se ocitl v Indii.

Indie je zemí mnoha tváří. Jak jsi ji vnímal během své cesty?
Indie je jiná planeta na téhle planetě! Tam je všechno úplně jiné. Jiná příroda, jiná zvířata …a lidi? Ti se chovají úplně jinak. Všechno tam smrdí, pořád tam někdo troubí. Je to prostě úplně jiný svět než tady. Kdo to nezažil, asi si to bude těžko představovat.

Není tedy daleko od pravdy tvrzení, že v Indii mají velký problém s hygienou?
Absolutně ne. Tak to tam prostě je.

Jak dlouho jsi tam byl?
Indií jsem projížděl tři měsíce. Poté jsem se vydal do Nepálu a zjistil jsem, že tam je to skoro stejné jako v Indii. Hodně lidí totiž zná Nepál jako zemi, kde se leze na himálájské vrcholy, jenže ta turistická střediska vypadají úplně jinak, je to hodně přizpůsobené lidem ze západu. Ale venkov, který jsem měl tu příležitost poznat, je jiný. Viděl jsem tam úplně jiné věci, než nám třeba ukazuje televize.

Cestovatel Jaroslav Král alias Šnek se po dvouapůlleté cestě po světě vrátil domůBěhem své cesty jsi poznal spoustu národních kuchyní. Na kterou nikdy nezapomeneš?
Nejsem vybíravý a prostě jsem jedl to, co zrovna bylo. Musím ale přiznat, že právě v Indii nebo na Srí Lance jsem měl s jídlem docela potíž, protože jejich kuchyně je opravdu hodně hodně pálivá. V našich zeměpisných šířkách na něco takového vůbec nejsme zvyklí.

Za celý svůj pobyt tam jsem vlastně nebyl skoro vůbec schopný se pořádně najíst. A protože tam mají hodně špatné silnice, jízda na kole mě stála opravdu velkou fyzickou námahu a já jsem byl často dost vyčerpaný. Všechno to doplňovalo to, že na sluníčku bylo asi padesát stupňů. Takže během těch tří měsíců jsem tam zhubl asi osm kilogramů.

Potkal jsi během své cesty nějaké krajany?
S krajany jsem se setkal vlastně až v Austrálii v Sydney, kde je velká česká komunita.

V Sydney jsi dokonce natáčel rozhovor v místním rádiu, resp. v jednom z největších australských rádií. Jak ses k tomu dostal a jaký to byl zážitek?
Dostal jsem se k tomu právě přes tu početnou českou komunitu, která tam žije. Můj příběh byl natolik zajímavý, že mě oslovil jeden Čech, jenž v tom rádiu pracuje a připravuje české vysílání, které tam běží jednou týdně.

S jakou ses setkal odezvou?
S velikou. Když to shrnu, tak mi lidi říkali, že jsem blázen, že jsem tam přijel na kole, protože každý tam normálně přiletí letadlem.

O Šnekovi v několika bodech• narodil se 10. 7. 1973 v Klatovech, žije v Plzni • k myšlence vyrazit na cestu kolem světa na kole jej inspiroval náš všestranný sportovec Vítězslav Dostál, který jako první Čech objel na bicyklu zeměkouli • než odjel, živil se jako elektrotechnik v družstvu Styl a přivydělával si opravami počítačů • Jeho motto zní: Pomalu, ale jistě

Do Austrálie jsi přiletěl loni v červenci. Z plánované krátké přestávky se nakonec stala více než rok trvající pauza, která vyvrcholila ukončením cesty…
Ano, v plánu bylo odpočinout si, nabrat nové síly a také si něco vydělat, jenže realita byla úplně jiná. Kvůli vízu jsem v Sydney musel chodit do školy. Člověk si ji musí zaplatit, ale má omezené podmínky, co se týká možnosti sehnání práce. Vystřídal jsem několik míst včetně uklízeče. Dopadlo to tak, že jsem pak denně chodil do školy a do práce, do školy a do práce, do školy a do práce… a pořád dokola. Vydělával jsem vlastně jenom na tu školu a na nájem. Bohužel se mi takhle nepodařilo vydělat si na další cestu.

Sdílel jsi byt ještě s dalšími šesti lidmi z Česka a Slovenska. Jak jste spolu vycházeli?
Skvěle. Bylo to bezvadné.

Už na začátku jsi říkal, že bys rád v cestě pokračoval. V jakém časovém horizontu?
Tak za rok, za rok a půl.

Co máš v plánu v nejbližších dnech?
Chci se dát do kupy, a to zdravotně i finančně – a pak se uvidí. Od pondělí budu určitě shánět nějakou práci.

Autor: Miroslava Vejvodová

24.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Mlok skvrnitý.
11

Vzácným zvířatům se v metropoli daří. A bude jich ještě víc

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

AKTUALIZOVÁNO

Pohřeb kardinála Vlka: rozloučit se přišly tisíce lidí, nechyběli členové vlády

Tělo zesnulého kardinála Miloslava Vlka bylo dnes po církevních obřadech uloženo do arcibiskupské hrobky v katedrále sv. Víta. Obřadu přihlíželo přes dva tisíce lidí. Pohřeb ukončil poslední rozloučení s kardinálem, který zemřel před týdnem ve věku 84 let.

V Londýně lidé demonstrují proti brexitu! Do ulic jich vyšlo přes 25 tisíc

Tisíce lidí dnes v Londýně demonstrují proti chystanému odchodu Spojeného království z Evropské unie, podle britských médií se v metropoli sešlo přes 25 tisíc nespokojenců s výsledkem loňského referenda o budoucnosti Británie v EU.

V Minsku to vře. Ulice obsadili policisté se samopaly a vodní děla

Běloruská policie dnes odpoledne zablokovala pochod stovek demonstrantů v centru Minska, cestu jim přehradila policejní vozidla. Podle očitých svědků byly zatčeny desítky lidí, jsou mezi nimi údajně i novináři včetně místních zpravodajů stanice BBC. Do protestního protivládního pochodu, který minská radnice nepovolila, se podle agentury AP zapojilo kolem 700 lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies