Z nehody, která připravila o život tři cestující, vyvázly ženy z Bezvěrova jako zázrakem bez vážné újmy. „S mamkou jsme se domluvily, že 22. červenec si označíme do kalendáře jako datum, kdy jsme se znovu narodily," řekla osmatřicetiletá žena.

Ve chvíli nárazu měla největší starost o svou maminku.

„Bohudík neutrpěla žádné zranění. U mě to odnesla levá ruka, mám ji zlomenou," upřesnila Kudrnová, jež směřovala od svých příbuzných z Ostravska domů na Plzeňsko. Lidé v prvním vagonu, kde se obě ženy nacházely, si podle ní po střetu vzájemně pomáhali. Nepanoval zmatek nebo panika. V pendolinu pasažéři zůstali asi patnáct minut, než na místo dorazili záchranáři.

Obě ženy pak odvezla sanitka do nemocnice. Mladší z nich ještě týž den podstoupila operaci.

„Ještě teď se klepu. Jsem opravdu ráda, že to pro nás dopadlo takhle," svěřila se Deníku též matka zraněné.

Bála jsem se hlavně o maminku, svěřila se cestující z pendolina

Drahomíra Kudrnová z BezvěrovaOsmatřicetiletá Drahomíra Kudrnová z Bezvěrova na Plzeňsku vlakem nejezdí. Tedy až na výjimku. Jednou ročně vyrazí s matkou za svými příbuznými na Ostravsko. A cesta, kterou společně absolvovaly 22. července 2015, se oběma vryje navždy do paměti.

Popište prosím, jak probíhala srážka vlaku s kamionem.
Vůbec nikdo to nečekal. Nevěděli jsme, co se stalo. V tu chvíli jsem neměla strach o sebe, ale o maminku. Bohudík ona neutrpěla žádné zranění. U mě to odnesla levá ruka. Mám ji zlomenou. Teď
tam mám šroub, protože jsem ještě ten den musela jít na operaci.

Jaká panovala v prvním vagonu, kde jste se nacházela, atmosféra? Byl tam zmatek?
Bylo to docela v klidu. Žádná panika tam naštěstí nenastala. Nevím, kolik nás přesně ve vagonu v tu chvíli bylo, asi dvacet pětadvacet lidí. Ti, kteří nebyli zranění, pomáhali ostatním, než přijeli záchranáři.

Vy jste se po nárazu ocitla, stejně jako další cestující, na zemi?
Mě to vymrštilo ven do uličky. Když jsem se otočila, viděla jsem místo, kde jsem předtím seděla. Kdybych tam zůstala, byla bych mezi těmi mrtvými. Nevím přesně, co a jak se při nárazu dělo, byl to takový mžik. Když jsem se vzpamatovala, ucítila jsem bolest, jako kdyby mi ruka vlála sem a tam.

Jak jste řekla, nejdříve jste se starala o maminku. Co jste dělala potom, když jste zjistila, že je v pořádku?
Pomalinku jsme vylézali ven z vlaku. Pomáhali nám ti, kteří nebyli zranění. My zranění jsme si posedali na zem a do pěti minut tam byla záchranka.

Bylo to dlouhých pět minut čekání?
Naopak to bylo velmi rychlé. Dokonce tak, že jsem ani nevěděla, jestli se něco stalo, nebo ne.

Jak jste reagovala, když jste vystoupila ven a viděla, co se vlastně stalo?
Byla jsem v šoku, když jsem uviděla zdeformovaný vlak. Nedá se to ani dost dobře popsat.

Vás i maminku odvezli záchranáři do novojičínské nemocnice?
Maminka jela se mnou, protože jí krvácelo ucho. Po vyšetření ji odvezli zpátky k babičce, zatímco mě převezli na pokoj a pak ihned na operační sál. Naštěstí tady zůstanu jenom do pondělka.

Sledujete zprávy, zjišťujete si informace o tragédii?
Ne, mám zatím informace jenom z vyprávění, od rodiny a přátel.

Právě vaši blízcí věděli, že cestujete vlakem, který u Studénky havaroval. Snažili se vás po neštěstí rychle kontaktovat?
Rodina byla samozřejmě v šoku. Někteří mi volali, některé jsem kontaktovala zase já. Ubezpečila jsem je, že maminka i já jsme v pořádku.

Zatímco vy jste v nemocnici zůstala, vaše maminka se načas vrátila právě k příbuzným. Jak to snáší?
Maminka mi volala asi tři hodiny po operaci, že je u babičky v pořádku. O babičku, která byla trochu otřesená, jsem se taky bála. Přece jenom je jí dvaadevadesát, takže jsem se strachovala, aby se zbytečně nerozrušila. O sebe jsem se nestarala, myslela jsem hlavně na druhé.

Jste určitě vděčná za to, že jste tragédii obě přežily…
To jo. S maminkou jsme se domluvily, že 22. července si označíme do kalendáře jako datum, kdy jsme se znovu narodily.

Jak se budete vracet z nemocnice zpátky do Bezvěrova? Pojedete za rok k příbuzným opět vlakem?
Domů mě odveze sanitka. A příští rok vyrazíme zase vlakem. Strach mít nebudu, ale když pojedeme, nesedneme si ani do prvního ani do posledního vagonu, protože ty jsou nejnebezpečnější.