Krom jiného dopoledne vyslechli přednášku o chovu včelích matek, odevzdali žádosti o dotace, probrali organizační záležitosti a hovořili o podzimním léčení včelstev.

Předsedu Základní organizace Českého svazu včelařů ve Stráži dělá už dlouhá léta Oldřich Zeman. V roce 1963 ukončil střední zemědělskou technickou školu, v roce 1969 fakultu provozně ekonomickou, ve svém profesním životě seděl převážně za volantem autobusu. Téměř čtyři desítky let se věnuje včelaření a právě o této zálibě si povídal s Deníkem.

Jak jste se dostal ke včelaření?

Zájem o včelaření se u mě projevil až po ukončení studií. Na střední škole ve Stříbře byl František Boháček, včelař republikového významu. Včelaření na studenty ale moc nepřenášel. Zde ve Stáži mi onehdy ředitel školy a včelař pan Mráz povídal: „Ty nikomu neříkej, že jsi byl u Boháčka a nerozumíš včelám." To byl první impuls, abych se o včelaření začal zajímat. Pak od synovce, který přestal včelařit, jsem dostal dvě nebo tři včelstva a začal se do toho vpravovat. K bývalému předsedovi a mému předchůdci jsem chodil sbírat rozumy a se včelaři vyrážel na jednotlivé práce, abych se do toho dostal prakticky. A tak jsem začal před téměř čtyřiceti lety včelařit.

Povězte nám něco o vaší základní organizaci včelařů…

Má pětatřicet členů, převážně ze Stráže a okolí. Dva jsou místní chalupáři, ale dojíždí až z Prahy. Naši včelaři mají od nějakých pěti včelstev až po čtyřicet nebo i padesát.

Včelaření je záliba a koníček, co ale včelaře trápí?

Léta letoucí nás každý rok trápí zdravotní stav včelstev. To je alfa i omega celého včelaření. Mimo jiných nemocí existuje varroa destructor. To je brouček, který se u včelstev množí a ničí je. My zase ničíme toho brouka a je to pro nás práce a investované peníze navíc. Zrovna nedávno jsme jedno takové léčení podnikli, takzvanými odpařnými deskami. Brouk se musí léčit různými metodami. Kdybychom léčili pořád stejnými léky, vytvoří si rezistenci a léčivo by bylo neúčinné. Letošní dosavadní léčení nás už stálo po odečtení dotace 4050 korun. O dotace žádáme Státní intervenční zemědělský fond. Většina našich členů jsou totiž důchodci a na léčiva včel je dost veliké vydání. Podzimní léčení bude ještě následovat. Zákeřnou nemocí je také mor včelího plodu. Když se vyskytne a nepomůže zádná léčba, poslední možností je pak spálení úplně všeho a včelařovi zbydou jen oči pro pláč. Musím to zaklepat, v našem okrese se zatím nevyskytl, i když například na Domažlicku a Plzeňsku už ano.

Jaké finanční pomoci se můžete dočkat od státu?

Včelaři mohou požádat o státní dotaci. Jsou každý rok podporováni nějakou částkou, loni to byla jednorázová podpora na celý rok, přibližně devadesát sedm korun na jedno včelstvo. Letos zatím nevíme, kolik to přesně bude. Musí se spočítat kolik včelařů má v České republice kolik včelstev a o kolik budou celkem žádat. Nepočítáme s nějakým výrazným navýšením oproti loňsku, pokud vůbec nějaké bude.

Není to příliš málo?

No jistě že ano. Byla doba, kdy jsme dostávali kolem sto padesáti korun. To se ještě tak nemusely složitě peníze shánět. Například, když jsem začínal včelařit, byla cena kilogramu cukru kolem šesti korun. Dnes musí včelař čekat na letáky na slevy, a pak se i několikrát otočit v obchodě a koupit trochu levnější cukr. I tak ale musíme zaklepat, že je alespoň minimální podpora od státu, velice si jí vážíme.

Jaká byla letos úroda medu?

Letos je to bída. Příroda musí nabídnout a včela potom přinese. Ve srovnání s loňským rokem je tak polovina medu. Výkupní ceny medu to ale neovlivnilo, zůstaly zhruba na loňské úrovni.

Na pultech v obchodech se objevuje zahraniční med. Jaký je váš názor na tento dovoz?

Dováží se k nám směsi medů z Evropské unie, Číny a dalších asijských zemí i z Afriky. Jenže zde není záruka, že s takovým medem se k nám nepřiveze nějaká nemoc. V zahraničí se mnohdy neléčí včelstva tak jako u nás. Říkám tomu božský med, jen pán bůh totiž ví, co v něm je. Spotřebitel by si měl vyhlédnout svého včelaře, nejlépe ve svém okolí, je to záruka pravosti a hlavně kvality.

Obecně ubývá včelařů. Jaký to může mít vliv na krajinu, na společnost?

Dnes mají mladí lidé daleko jiné zájmy. Hudba, televize, internet… Včela má ještě na neštěstí žihadlo a tento její přirozený obranný mechanismus často lidi odradí. Tak nepřímo i v krajině ubývá včelstev. V České republice jich dříve bylo mnohem více. Staří včelaři dožívají a mladých nepřibývá. Včela má své nezastupitelné místo. Když neopylí určité množství rostlin, tak ty příští rok nevyrostou a taková rostlina je zase zdrojem potravy pro někoho jiného. Jde o uzavřený kruh, kde jeden bez druhého v určitém časovém horizontu nemůže být. Pokud se bude dál snižovat počet včelstev, nepřevezmou to po nás mladí včelaři, jistě to bude mít dopad na přírodu. Včela je hlavní opylovatel ovocných stromů i planě rostoucích rostlin. A všechny rostliny mají v přírodě své místo.

Potýkáte se také například s vandalismem kolem včelínů?

Vloni se stalo, že našemu členu výboru shořel velmi pěkný včelařský vůz se vším vybavením a se všemi včelami. Řešila to policie i hasiči, ale viník se nenašel. Takový včelař musí pak začít zcela od piky. Nemá vůz, nemá úly ani včelstva… Krádeže jsme v našem okolí sice nezaznamenali, ale jinde se vyskytují.

Co vás na včelaření baví a co vás u toho drží?

Vztah ke včelám a ke včelaření musí asi mít každý vrozený. Dělat něco, co mě neuspokojuje, to nemá valného významu. Když vidím jejich pracovitost, mnohdy si říkám, mnoho z nás by si mohlo z nich vzít příklad.Jejich život nikdo neorganizuje, přesto u nich panuje přísná dělba práce za celého, byť relativně krátkého života.