VYBERTE SI REGION

Domažlicko: Jak jsme za války pomáhali

Brnířov - Odvážní obyvatelé Brnířova a Podzámčí ukrývali partyzány i židy.Tajně nosili chleba vězňům k transportům smrti.

4.5.2015
SDÍLEJ:

Františka Husníková z Brnířova.Foto: Deník/ Helena Bauerová

„Válka byla moc zlá. Byla to doba strachu. Pořád jsme žili v napětí, abychom nepochybili a někde neřekli něco, za co by nás mohli zavřít," vzpomíná dnes již devadesátiletá Františka Husníková z Brnířova.

I přes obrovský strach a nebezpečí, které hrozilo celé rodině, dokázali Husníkovi, stejně jako mnoho jejich sousedů, pomoci lidem v nouzi.

Němci ve stodole, partyzáni na půdě.

„26. dubna 1945 kvečeru zabouchali na naše dveře dva chlapci a žádali nás, jestli bychom je tady mohli nechat. Byli zavšivení a v roztrhaných šatech. Řekli, že jsou partyzáni a že se potřebují někde schovat. Utekli prý ze Kdyně z přádelen, kde je Němci shromažďovali. Když přišli, byli u nás všude němečtí vojáci. Spali ve stodole i v maštali a do kuchyně si chodili vařit polévku. Vzpomínám si, jaký jsem měla strach, že nám shoří střecha nad hlavou. Němci totiž ve stodole kouřili, ale nemohli jsme jim vůbec nic říct," vypráví Františka Husníková, které bylo tehdy 20 let a čekala svého prvního potomka.

S manželem se i přes obrovský risk rozhodli, že partyzány ukryjí.
„Schovali jsme je na půdě, kde jsme jim udělali provizorní bydlení. Nechali jsme je umýt a dali jim nějaké šatstvo. Na půdě trávili celý den. Večer se přišli dolů do kuchyně najíst a zase se na půdu vrátili."

Husníkovi je ukrývali až do konce války.
„Němci utekli, ale ti chlapci tady zůstali až do 13. května. Dělili jsme se s nimi o všechno. Brali jsme je, jako by byli naši. Když odcházeli, řekl jim manžel, zda by nám napsali pár řádků na památku. Každý z nich napsal jeden dopis. Já jsem je schovala a letos jsem je, po sedmdesáti letech, vytáhla a znovu přečetla."

V dopise, který je současně i poděkováním, jeden z partyzánů, Emil Kouca z Dobrých Kočkovic okres Půchov nad Váhem, píše:
„26. dubna jsme dorazili s kamarádem Josefem Zemanovičem do Brnířova k panu Husníkovi prosit o nocleh. Přišli jsme z německého zajetí z Klajdenbachu, jako slovenští partyzáni. Husníkovi nás srdečně přijali a starali se o nás jako o vlastní, ačkoli jsme byli v hrozném stavu a velmi špinaví. Zůstali jsme 17 dní a měli jsme se velmi dobře. Cítili jsme se jako u vlastních rodičů. Za všechno vám mnohokrát děkuji. Na shledanou Emil Koucový a Josef Zemanovič.

„Už jsme se s nimi nikdy nesetkali. Emilovi jsme dokonce jednou napsali, ale nikdy nám neodepsal," dodává Husníková.

Zachránili židovku z pochodu smrti

Josef Salomonovic, který dnes žije ve Vídni, patří k těm, jimž se díky lidskosti a odvaze brnířovských občanů podařilo přežít pochod smrti a dožít se osvobození. Se svou matkou přežil coby malý chlapec koncentrační tábor i pochod smrti. „Esesáci prchali do Čech a nás vzali s sebou jako živý ochranný štít. Když se na obloze objevila stíhačka, vrhli jsme se do příkopu a přetáhli si deky přes hlavu. Kdo zůstal po náletu ležet, byl považován za mrtvého. Další podobný útok nás zastihl v lesích nad Brnířovem. To už jsme měli za sebou cestu dlouhou přes 300 kilometrů. Maminka nám tehdy velmi přísně řekla, že máme zůstat ležet. Poslechli jsme a ostatní táhli dál. Na statku v Brnířově jsme přečkali poslední dny války. Protože závorář pan Bozděch neměl možnost nás schovat, odvedl nás ke kolně rolníka Seidenglanze. V ní kromě nás byli ještě dva američtí váleční zajatci. Kolnu jsme mohli opustit jen v noci a o naší existenci věděl jen Seidenglanz. Ze strachu, aby se někdo nepodřekl, zamlčel naši přítomnost i před rodinou, protože Němci ještě Brnířov neopustili," vyprávěl Salomonovic. „Bylo mi divné, že mizí chleba, polévka a kafe. Když jsem se na to otce zeptala, řekl mi, že se nemám na nic ptát, protože by nás to mohlo stát život," řekla dnes již zesnulá Marie Seidenglanzová.

Nakrmili i Němce

Františka Husníková z Brnířova měla měkké srdce a nakrmila i německé vojáky.
„Vždyť to byly ještě děti. Takoví malí vojáčci, co tady chodili na konci války po vsi. Já vařila v pařáku brambory pro dobytek a když jsem viděla, jak po nich koukají, a jaký mají asi hlad, ty teplé brambory jsem jim podala. Jakpak byli za ně rádi, slupli je, ani nemrkli."

Ukrývali 9 židovek

Rodina Černých z Brnířova ukrývala devět židovských žen, které byly vězněny v koncentračním táboře. „Měla jsem barchetové šaty s puntíky. Ty ženy neměly co na sebe, tak jsem je jedné z nich dala, i když to byly moje nejlepší šaty. Ona si je vyzdobila bílým plátěným límečkem a byla hrozně moc šťastná, jak je vyparáděná," vzpomíná Františka Husníková.

Nosili chléb vězňům k transportům smrti

I když bylo na konci války zoufale málo jídla, Brnířovští se přesto dělili. „Jezdily tady vlaky smrti z koncentračních lágrů. Ve Kdyni na nádraží stál takový vlak tažený dvěma lokomotivami dva dny. Ti chudáci, co byli v dobytčácích zavření, vystrkovali ven ruce a prosili o jídlo. Němci je přes ty ruce mlátili. Napekli jsme vždycky 10 bochníků chleba a dali jsme je člověku, který je dokázal vězňům předat," říká Františka Husníková.

Doktora Hartmana ukrývali na Podzámčí

Kdyňského lékaře židovského původu Lva Hartmana ukrývali manželé Fleischmanovi z Podzámčí celé čtyři roky. Když se pan Fleischman rozhodl, že doktora zachrání před transportem, a oznámil to své ženě, na kolenou ho prosila, aby to nedělal, že zničí celou rodinu. Ten jí na to odpověděl, že doktor zachránil život jí, když byla těžce nemocná, a on ho nyní zachrání jemu. Po celou válku vycházel doktor ven jen večer, a to v dámském převleku," řekla Danuše Hamatová s tím, že celou válku o něm nevěděli. Ukázal se až v roce 1945 a všichni ho nadšeně vítali.

Autor: Helena Bauerová

4.5.2015
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Nezvládnutý staford napadl na ulici dalšího psa, skončil v útulku

Olomoucký kraj – Policisté se zabývají případem nebezpečného křížence stafordšírského teriéra, který v Zábřehu napadl několik psů i lidí. Poslední incident se stal zkraje týdne poblíž husitského kostela u areálu bývalých kasáren, kde staford zaútočil na dalšího psa. Toho majitelka právě venčila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies