VYBERTE SI REGION

Honza Trávníček: Do hor se nejezdíme zabít

Plzeň – Jako pátý Čech v historii stanul letos Honza „Tráva" Trávníček na vrcholu druhé nejvyšší hory světa K2, navíc bez použití kyslíkového přístroje.

17.8.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
19 fotografií
Horolezec Honza Trávníček

Horolezec Honza TrávníčekFoto: DENÍK/Milan Říský

Na expedici vyrazil společně s horolezcem Radkem Jarošem a Petrem „Mis-kou" Maškem a po návratu do České republiky je čekalo bouřlivé uvítání, jaké doposud nezažili. V případě Trávníčka se jednalo o čtvrtou zdolanou osmitisícovku: v minulosti vylezl na Gasherbrum, Manaslu a Annapurnu. A jeho dalším cílem je hora Čo Oju.

Honzo, jaký byl návrat z Himálají do Plzně?
Už jsem se trochu srovnal, bylo to celkem hektické. Nejen kvůli časovému posunu, ale i proto, že naše expedice byla dost mediálně sledovaná, takže nás po příletu čekala tiskovka, pak jsme slavili v Plzni. Navíc jsem na tom fyzicky hůř, shodill jsem tak pět kilogramů, především ve svalech. Během výstupu totiž funguje takový auto kanibalismus, tělo od určité výšky potřebuje pořád okysličovat a tím, jak je ve výšce méně kyslíku, tak si pro energii sahá do svalů. Pak stačí, když ležíte ve stanu 
a pozorujete, jak hubnete 
a odchází vám svaly. U sebe pozoruji ztrátu třeba jedné třetiny svalové hmoty na nohou.

Takže jste ve fázi, kdy svaly nabíráte zpět?
Co jsem se vrátil jezdím hodně na kole, teď se chystám na delší trasy, tak uvidím, jaký to bude mít vliv.

Výstup na K2 byla vaše druhá expedice s horolezcem Radkem Jarošem. Bylo rozhodnutí zdolat K2 dáno také tím, že tam šel právě on?
Určitě. My jsme si s Radkem sedli jako lidé, jsme schopni si ze sebe dělat legraci, máme mezi sebou dobrý vztah. Neříkám, že bych si ho chtěl vzít a žít 
s ním celý život, ale to, že si skvěle rozumíme, je rozhodně jeden z faktorů. Navíc mezi horolezeckou veřejností má K2 jméno, takže to byla výzva. Je to totiž jedna z nejtěžších osmitisícovek a Radek by navíc s nikým neznámým nešel.

Z expedice na K2Jako nebezpečnou horu jste před dvěma lety označil i Annapurnu…
Ta byla objektivně nebezpečná. K2 je lezecky težší kopec, na Annapurně hrozilo víc reálného nebezpečí v podobě pádu lavin, seraků, 
a nikdy jste nevěděli, co se 
v dalších hodinách stane. Annapurna je záhul hlavně na psychiku. Když to srovnám s podmínkami, co jsme měli tehdy tam a teď na K2, tak nám letošní expedice vyšla lépe, už jen díky počasí.

Zmínil jste, že podobnou expedici by Radek s nikým neznámým nešel, to u nás není dostatek kvalitních horolezců?
Moc mladých lidí na osmitisícovky nechodí, letos nás na takové kopce lezlo tuším pět. Je to nedostatkové zboží, kterého ještě s různými tragédiemi ubývá.

Čím si nezájem vysvětlujete?
Je to zkažená dovolená. Třeba skalkaření je super. Lezete na sluníčku do půl těla, ukazujete se holčičkám, máte svaly, uděláte si pěkný víkend, opálíte se, ale to je něco jiného než lézt na druhou nejvyšší horu světa. Spousta lidí jezdí třeba za turistikou do Alp. Proti tomu nic nemám, je to super, taky se tam chystám. Ale při přípravě na osmitisícovku musíte věnovat více času tréninku než zábavě. I když mne ten trénink baví.

Je to až tak náročné?
Expedice trvá třeba dva měsíce. Neužijete si léto, navíc to stojí dost peněz. Znám kolem sebe dost lidí, co by to zvládli po fyzické stránce, ale je otázka, zda by to zvládli i po stránce psychické. Občas je důležitější to mít srovnané v hlavě, než mít prvotřídní fyzičku. A taky záleží na tom, jak snášíte výšky. My s tím problémy nemáme, i když aklimatizovat se musíme.

Jak jste se konkrétně vy na K2 připravoval?
Trochu mi to zkomplikoval fakt, že mi na konci roku našli vyhřezlou plotýnku, musel jsem dost rehabilitovat a musel jsem omezit některé aktivity, jako například běhání dlouhých tratí. O to víc jsem toho najezdil na kole. Na přípravě mě baví různorodost, není to o intenzivní krátkodobé přípravě, ale spíš o dlouhodobé, na osmitisícovku se připravujete klidně několik let. Já kromě ježdění na kole dost běhal, jezdil na bruslích, běhal jsem do schodů v paneláku a chodil jsem si zahrát fotbálek a trénoval jsem i dvoufázově. Chci, aby mě příprava bavila i když rád proháním kolo, cyklistika by pro mě nebyla, protože bych musel trénovat pořád.

Z expedice na K2Odpočíváte někdy vůbec?
Přiznám se, že po návratu zjišťuji, že se bez pohybu neobejdu. I když mám možnost odpočinku, jdu si zaběhat nebo vytáhnu kolo. Bez sportu si to zkrátka neumím představit.

Co kromě fyzické přípravy přináší plánování expedice?
Máme agentury, které nám zajistí servis na místě, ale věci kolem marketingu, shánění peněz, přednášky nám zaberou dost času. Ale mě to baví, možná i víc než lezení. Když pak o naší expedici můžu přednášet, strašně moc mě to dobíjí a dodává mi to zpět energii.

Přestože máte celou výpravu naplánovanou, předpokládám, že došlo i na chvíle, na které jste nebyli připraveni
Ze začátku to šlo dobře, v základním táboře jsme strávili sedm dní a zbytek jsme byli na kopci. Když jsme se aklimatizovali ve třetím výškovém táboře, dohnalo nás špatné počasí. Radek se stihl dolů vrátit za jeden den, já s Miskou jsme tam museli přenocovat, omrzly mu totiž prsty. Ten den jsem tam zažil extrém, který se vyrovnal Annapurně. Přihnal se prudký vítr rychlosti zhruba 120 kilometrů za hodinu a do toho sněžilo. Byla taková zima, že jsme si nemohli ani sundat rukavice, nafoukalo by nám do nich a hrozily by omrzliny. Připomnělo mi to situaci, kdy jsem se na Annapurně dostal do bouřky. A pak byl náročný samotný výstup. Vycházeli jsme o půlnoci po dvou hodinách spánku. Ale 
s tím tak nějak počítáte, když jdete na vrchol.

Není to trochu riskantní?
Měli jsme velký spánkový deficit. Když se člověk na chvíli opřel o cepín, tak klimbal, což je fakt nebezpečné. Když jdete v partě, tak to ještě tak riskantní není, ale nesmí se vám to stát při sestupu, když jde každý sám.

Užíváte si to vůbec nahoře, když tam dorazíte fyzicky vyčerpaný?
My jsme ani žádný výhled z K2 neměli, bylo zataženo a mraky zahalovaly ostatní kopce. Já si to spíš užívám v těch nižších táborech. Na vrcholu je stres, rychle něco napráskáte na foťák, a nijak to neprožívám. Ono když už se blížíte k vrcholu, tak nějak počítáte s tím, že tam dolezete a euforie prostě nepřijde. 
A nepřišla ani u Radka, který dokončil Korunu Himálaje. Všechno to na vás přijde ve chvíli, kdy se vrátíte domů 
a vidíte vaše blízké.

Z expedice na K2Co na to říká vaše rodina?
Co zmůžou? Když nemáte na výběr, tak můžete těžko něco dělat. Samozřejmě mi fandí a sledují, jak si vedu na expedici, jsou v tu chvíli neustále na Facebooku a webu a prožívají to. Ono to ostatně sledovalo dost lidí, až jsme to nečekali. Kolikrát to byli lidé, kteří k tomu jinak nemají vztah.

Po úspěšném sestupu jste koketoval i s myšlenkou, že hned pokoříte další osmitisícovku, proč k tomu nakonec nedošlo?
Musel bych deset dní čekat kvůli počasí a navíc nebylo jisté, že pak bude hezky. To čekání mě odradilo. Spousta lidí si myslí, že když jsem vylezl, K2, tak bych si neměl hned zahrávat na dalším kopci, ale s tím nesouhlasím. Podmínky kromě počasí byly super, ale je pravda, že jít sám na osmitisícovku není dobré, kdyby se něco stalo, jste v háji a nikdo nepomůže.

Navíc vás odradilo i to, že během jednoho výstupu zemřel španělský horolezec.
Ano, to je další věc, která napomohla tomu, že jsem se rozhodl na Broad Peak nakonec nelézt.

Jak vy horolezci vnímáte smrt? Mám pocit, že tuto skutečnost berete jako věc, která k horolezectví patří.
Mně zemřel v horách v podstatě můj nejlepší kamarád. Počítáme s tím, ač to může znít krutě. Jde pak o to se domluvit, kam s tebou. Zda tě pošlou domů nebo do trhliny, V tomhle mám jasno, chci do trhliny. Když dodržujte určité zásady a neriskujete zbytečně, tak tím snížíte riziko, že se něco takového stane. Ale když to přijde, tak to přijde.

Ani smrt vašeho blízkého kamaráda vás neodradila?
V tu dobu jsem přestal na pět let lézt, s tím se jen tak nesrovnáte. My se tam samozřejmě nejezdíme zabít 
a úmyslně riskovat. Proč bychom to dělali? Ale k těm extrémním situacím v horách prostě dochází, a pokud se něco stane v té výšce, není většinou pomoci. Jakkoliv následná záchranná akce ohrožuje všechny ostatní 
a stáhnout chlapa z výšky sedmi tisíc metrů je práce pro patnáct lidí.

Foto z expedice: www.honzatravnicek.cz

Autor: Milan Říský

17.8.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

ČSSD bude chtít od začátku roku 2018 zvýšit minimální mzdu

Praha - ČSSD bude chtít od ledna 2018 zvýšit minimální mzdu a na rok 2018 zajistit důstojný růst platů ve veřejné sféře. Na tiskové konferenci po jednání širšího vedení strany to řekl předseda sociální demokracie a premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Ústřední výkonný výbor dnes za zavřenými dveřmi projednával přípravu na březnový sjezd ČSSD i obrysy nového programu.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies