VYBERTE SI REGION

Jeskyňář: Skoro jsem se topil v podzemní řece a kolega točil a točil

Tachovsko /ROZHOVOR/ - Pouštějí se do míst, kam se běžně lidé nedostanou. Hledají tam napětí, vzrušení, krásu, poznání, adrenalin, ale také práci a námahu. V České republice je tisíce jeskyň a jen zlomek z nich je přístupný veřejnosti.

13.4.2013
SDÍLEJ:

BRÁCHOVÉ BŘETISLAV A PAVEL KOČANDRLOVI jsou v jeskyních jako doma a na společné výpravy rádi vzpomínají. Na snímku Břetislav (vlevo) a Pavel při prohlížení mapy Spirálové jeskyně a Pikové dámy v Moravském krasu.Foto: DENÍK/Antonín Hříbal

Mnohé zůstávají pro běžné návštěvníky uzavřené a právě ty se staly středem zájmu skupiny lidí z Tachovska. Český i Moravský kras znají nejen z povrchu, ale především z podzemí. Pravidelně navštěvovali tyto známé lokality, podnikali cesty do zahraničí a ze svých výprav si vždy přiváželi trofeje nejcennější, totiž intenzivní prožitky, naplněná přátelství a uspokojení z dobrodružství.

Řeč je o jeskyňářích a na otázky Deníku odpovídal jeden z nich Břetislav Kočandrle z Halže. Spolu se svým bratrem Pavlem podnikli už před třiceti lety první výpravu na Moravu, aby se podívali do jedné z mnohých jeskyň. Na další expedice pak dvojice jeskyňářů pozvala své přátele, vznikl Klub krasové turistiky Halže a svůj um i ochotu zúročili při pomoci zdejším horníkům jak v Plané tak ve Stříbře.

Své výpravy zaznamenávali na filmový pás a fotili. Původním povoláním truhlář a nyní zaměstnanec obecního úřadu Břetislav a opravář zemědělských strojů Pavel stáli tedy u zrodu spolku, který na Tachovsku neměl a doposavad nemá obdoby.

Jeskyňáři se občas ocitnou tváří v tvář nebezpečí. Šlo vám v jeskyních někdy o život?

O život vysloveně ne. Ale jednou jsem spadl do podzemní řeky. Nad hlavou jsem držel světla pro natáčení filmu a říkal jsem si, že je nesmím pustit a namočit. Jinak prasknou a nemáme čím svítit. Honza Prášek mne zachraňoval, hrabal pro mne do vody a ještě to celé natáčel na kameru. Skoro jsem se topil a on pořád točil a točil. Bylo to ve Spirálové jeskyni asi sto metrů pod zemí.

V podzemí musí člověk počítat s nebezpečím. Jak jste předcházeli tomu, aby se něco nestalo?

Hlavní je vybavení. Přilby, lana, mačky, různá technika. Je omyl si myslet, že někde v jeskyni člověk uvízne v úzkém prostoru. To člověka vždy někdo třeba uváže za nohy a vytrhne. Nebezpečí je hlavně v tom, že někam spadnete. Používáme dlouhé speleologické žebříky a ty se různě prohýbají, cesta po nich je nepříjemná. Podstatná je také znalost prostoru. Jednou jsme byli u Barrandovské jeskyně u Srbska na Berounsku. Lezli tam nějací mladí kluci. Čtrnáct, patnáct let jim mohlo být. Spouštěli se na špagátu a ten se s jedním utrhl. Jeho kamarád běhal v okolí a křičel o pomoc. Vytáhli jsme ho, byl potlučený a bál se, že doma dostane. Byl v podstatě zdráv a hlavně živý. Tenkrát jsme to ani nikomu nehlásili.

Zkusme se ale přenést do doby před třiceti lety. Jak začal váš zájem o speleologii?

Jeli jsme s bráchou do Plánivských jeskyní na Moravu. Setkali jsme se tam se speleologickou skupinou, a byli s nimi dole v jeskyních. Rok na to jsme pozvali další kamarády. Když jsme přijeli, pomáhali jsme tam s různými pracemi na povrchu i v podzemí. Šlo například o tahání hadic nebo o pomoc při bourání a stavění můstku na Macoše. Oni nás pak za odměnu vzali do různých jeskyní i do Amatérské. Po návratu z Moravy jsme založili klub. Krom nás dvou s bráchou byli zakládajícími členy Jan Prášek, ten o naší činnosti natáčel filmy, Jaroslav Kučera, Josef Grzib, Josef a Miroslav Jarý a Pavel Bedecs, který už není mezi námi. Nešlo založit speleologickou společnost, to je vázané na nějaké jeskyně a ty na Tachovsku nejsou. Máme tady hodně důlních děl, ta ale měli pod palcem horníci z Příbrami a podobně. Jediná možnost byla krasová turistika.

Proto Klub krasové turistiky Halže…

Ano. Neměli jsme lokalitu, ale mohli se účastnit různých výprav, akcí a měli jsme lepší přístup k některým jeskyním. V Michalových Horách se dokonce sešli krasoví turisté z celé republiky. Provázeli jsme je na různá místa v Hostíčkově, Michálkách nebo Boněnově. Na třídenní akci se i promítaly filmy. A lidé koukali, s jakou technikou jsme schopní natočit takové dílo.

Vzpomenete si na váš vůbec první film natočený v podzemí?

Za celou tu dobu jich bylo dobrých deset. První se točil v Chlumu u Srbska v Českém krasu. Při první návštěvě jsme si svítili na cestu magnéziem. To ale byla jen hromada dýmu a zběsilé úprky a málem jsme se udusili. Pak jsme se tam vrátili, Honza Prášek měl rozbité auto, tak jsme z něho vymontovali a použili světla a autobaterii. S tím jsme nasvítili prostory jeskyně. Honza se sice trochu bál, ale věděl jak natáčet. Pak přišly další a další filmy. Jeskyňáři z Koněprus si od nás nechali natočit propagační video a nejen oni. Jeden film je také o expedici do Rumunska na Banát. Cesta tam nebyla vůbec jednoduchá. Abychom si vydělali na výpravu peníze, pomáhali jsme vyklízet věž kostela v Chodové Plané. Za to koupili Barkas a cestou se nám v Brně porouchal motor. I to jsme překonali, u benzinky ho opravili a mohli pokračovat.

Dnes u speleologie zůstal hlavně váš bratr Pavel, který v současné době jezdí do Českého krasu do jeskyní kopat a objevovat nové prostory. Jaké koníčky teď upřednostňujete vy?

Speleologii jsem nyní vyměnil za lezení po skalách, cyklistiku, které se věnuji hodně a lukostřelbě. V létě plánuji jet do Alp. Chceme dokončit na kole Tauernskou stezku.

Která událost vám, jak se říká, naskočí, když se řekne jeskyně?

Je to událost z Bánátu v Rumunsku. Provázeli nás tam dva kluci. Sice neměli žádné vybavení, ale byli k nám velice vstřícní. Točili jsme tam film, večer udělali oheň, pilo se a jedlo. Každý jsme těm klukům něco dali, čelovku, karabinu… Před půlnocí si vzpomněli, že nás někam vezmou, ale nesměli jsme natáčet. Vzali nás do jeskyně, kde jsme si museli zout boty a chodit jen v ponožkách. Všude bylo obrovské množství sintrových brček, krápníkových útvarů. Byla všude, i na kostech z medvěda. Kluci nechtěli, abychom o tom nikde říkali, protože se tam za rok měli sjet speleologové z celého světa a chtěli jim to ukázat jako překvapení. My tam ale byli dřív a od té doby jsme jeskyni říkali Půlnoční.Škoda, že s tím klukem se už nikdy nesejdeme. Zastřelili ho při revoluci v Rumunsku.

Autor: Antonín Hříbal

13.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies