VYBERTE SI REGION

Ředitel Mánek: Nechat ležet tolik dřeva v lese? To je nesmysl

Plzeň /ROZHOVOR/ - Rozpočet. To je největší problém, který od svého červencového jmenování řeší Jiří Mánek, ředitel Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Od zřizovatele, kterým je ministerstvo životního prostředí, dostane šumavský park méně peněz, než tomu bylo v roce předchozím.

2.11.2012 1
SDÍLEJ:

„Kůrovcovou kalamitu jsme zlikvidovali. Teď řešíme tu ekonomickou,“ říká Jiří Mánek, nový ředitel Národního parku ŠumavaFoto: Archiv

Mánek tvrdí, že se úspěšně podařilo zažehnat kůrovcovou kalamitu a na Šumavě tak dramaticky poklesl počet pokáceného a prodaného dříví.

„Správa Národního parku Šumava je po stránce ekonomického fungování velmi zanedbaná. Není nastavená na to, aby fungovala jako prosperující podnik. Několik let se zde žilo v blahobytu, aniž se myslelo na budoucnost. Tahle nezodpovědnost se musí změnit. My se dnes snažíme pracovat na plné obrátky, ale úspěchy můžeme očekávat až tak za dva roky. Rok 2013 bude pro nás kritický, nicméně víra mě zatím neopustila," říká v rozhovoru pro Deník Jiří Mánek.

Ve funkci ředitele už jste více než 100 dní. Co pro vás tyto dny znamenaly a jaké úkoly jste jako první musel řešit?

Předně jsem si musel vytvořit tým svých nejbližších spolupracovníků a pak se rovnou začalo pracovat, prostor na rozkoukávání nebyl. Hned v prvních dvou týdnech jsme museli neodkladně vyřešit problém spadlé soví voliéry v Borových Ladech, jinak bychom museli vrátit dotaci. Celých 100 dní se potýkáme s problémem, jak po zvládnutí kalamity a poklesu tržeb za kůrovcové dřevo vyjdeme s penězi letos a jak sestavíme rozpočet pro příští rok. Těch 100 dní bylo hektických. Na druhou stranu se nám povedlo i několik dobrých věcí, například po třech letech marného snažení se nám podařilo projednat v Radě Národního parku Šumava rozborovou část Plánu péče, otevřeli jsme nové vyhlídkové místo pod Černou horou, domluvili jsme se se zemědělci, jak vytvářet prostor pro nové farmy, a řadu dalších pozitivních věcí.

A také se na správě parku propouštělo.

Hned krátce po mém jmenování přišla nemilosrdná zpráva z ministerstva životního prostředí o limitu na mzdy pro rok 2013, který je o 11,3 milionu menší než pro rok 2012. Proto jsme museli bezodkladně snížit počet pracovníků o 30.

To nebylo pro začátek moc populární opatření.

Nebylo, obzvláště ne pro nového ředitele. Neměl jsem z toho radost, ale jiná možnost neexistovala.

Jaké dostali ti odcházející odstupné?

To je věc, která také řádně ruinuje náš rozpočet. Podle platné kolektivní smlouvy, kterou uzavřeli moji předchůdci s odborovou organizací, ti co odchází, mají právo na několik odstupných platů - tři, šest, ale také osm. Proto jsme museli rychle kalkulovat, abychom rozdali výpovědi co nejrychleji a v lednu nám zbyly peníze na výplaty ostatním zaměstnancům. Díky odstupným mají propuštění lidé prostor pro to, aby se o sebe postarali a našli si jinou práci.

Vy sám jste musel park opustit za ředitelování Aloise Pavlíčka. Jaké byly roky strávené „venku"?

Deset let jsem byl státním zaměstnancem. To, že jsem z parku na pět let odešel, dnes vnímám jako největší dar, jaký jsem mohl v životě dostat. Začátek byl samozřejmě krušný, když jsem si hledal živobytí. Na vlastní kůži jsem pochopil přísloví, že co tě nezabije, to tě posílí. Vyzkoušel jsem si soukromý sektor a doporučoval bych to každému, kdo je státním zaměstnancem. Je důležité si uvědomit, že každá koruna je důležitá. Nic není zadarmo, všechno stojí úsilí. To si někteří státní zaměstnanci neuvědomují. Vím to dobře, protože jsem byl stejný, řekl bych degenerovaný systémem. V soukromém sektoru si na sebe člověk musí tvrdě vydělávat. Když jsem se vrátil na park jako náměstek Jana Stráského, tak jsem znovu viděl, že když organizace typu národního parku s půlmiliardovým rozpočtem, tratí náhle sto tisíc korun, kvůli nějaké nepovedené akci, tak to nikoho vlastně nezajímá. Mnohdy se nad tím mávne rukou. Mně to také přišlo normální. Dnes už ne. V rodinném rozpočtu a soukromém sektoru by se to nestalo a za mého ředitelování se to nebude dít ani v Národním parku Šumava.

Jak na váš návrat do vedení parku reagovala rodina?

Rodina s mým nástupem na park nesouhlasila. Pět let, co jsem byl mimo park, se nám nedařilo špatně, byť to stálo hodně úsilí. Přesto jsem měl čas na rodinu i koníčky. Nebyl jsem vůbec vidět, nepsalo se o mně v novinách. Na druhou stranu dnes už vím, že i kdybych někdy zase musel z parku odejít, dokážu se o rodinu postarat. Mám svou vizi a s tou jsem byl jmenován ředitelem. Nemusím se schovávat, proto mohu dělat to, co říkám a říkat to, co dělám.

Jak se vám podařilo připravit v době všemožných úsporných opatření rozpočet správy parku na příští rok?

Zatím vše připravujeme, nicméně je jisté, že přijdou velmi vážné problémy. Je pro mě šokující, že po několikaleté kůrovcové kalamitě, kdy se kácelo a prodávalo statisíce kubíků dřeva, jsou všechny rezervní fondy Správy Národního parku Šumava prakticky prázdné. Jsme v téměř neřešitelné situaci. Pokladna prázdná, klesly příjmy za dřevo a snížil se příspěvek od zřizovatele. Žádné kosmetické úpravy to nevyřeší, nejde o jednotky milionů, jde o desítky milionů, které Správě parku budou příští rok chybět. Úspory, utahování opasku ani zaměření na příjmy nic neřeší. Chce to naprosto systémovou změnu ve financování Správy Národního parku Šumava. Letos jsme už zastavili všechny výdaje. Po stránce ekonomického zajištění budoucnosti tu nikdo nepracoval hodně dlouho. My dnes pracujeme na plné obrátky, ale úspěchy můžeme očekávat tak za dva roky. Snažíme se racionalizovat provoz, ve veřejné dražbě prodáme 20 procent správových aut, která nejsou využitá, do zbylých nainstalujeme GPS zařízení, aby nedošlo k jejich zneužívání k soukromým účelům. Rok 2013 bude kritický, nicméně stále jednáme s ministerstvem životního prostředí a víra mě zatím neopustila. Je třeba si uvědomit, že na Šumavě končí kalamita kůrovcová a přichází kalamita ekonomická. Obcím se snížily příjmy, Národní park Šumava na tom je nevalně.

Kvůli šetření musel být uzavřen i manipulační sklad v Nové Peci? Co s ním teď bude?

Zavření manipulačního skladu bylo ekonomickou nutností. Jeho provoz byl absolutně nerentabilní, pro letošní rok tam mělo jít 7500 kubíků dřeva, to zvládnou zpracovat 4 lidé za 3 měsíce. A přitom jich tam pracovalo 18. Když tahle čísla ukážete komukoliv z oboru, diví se, že to mohlo vůbec tak dlouho fungovat. Manipulační sklad měl své opodstatnění v době kůrovcové kalamity, kdy tam šlo 40 tisíc kubíků za rok, a i tak tam mohlo být méně pracovníků. My mnohem lépe prodáváme dřevo přímo z lesa. Přesto jednám se starostou Nové Pece, aby nezaměstnanost v Nové Peci neklesla tolik. Hledáme společné řešení, jak zaměstnat alespoň 4 až 5 lidí, a zdá se, že se to podaří.

Nedávno jste se nechal slyšet, že kůrovcovou kalamitu na Šumavě se podařilo zastavit. Symbolicky jste pokáceli miliontý smrk. Kolik stromů vlastně padlo za oběť?

Někdy nám bylo vyčítáno, že jsme hovořili o kůrovcové kalamitě tisíciletí. Nicméně když se podíváte na reálná čísla, tak tomu tak skutečně bylo. Největší popsaná kalamita až do roku 2007 byla kalamita klostermannovská z konce 19. století. Tehdy po větrné kalamitě padly na území, které odpovídá současnému národnímu parku, kůrovci za oběť dva miliony stromů. A to celé za dobu 14 let. Nyní jen od roku 2007 do konce letošního roku, tedy za pouhých pět let, kůrovec na stejném území zahubil přes tři miliony stromů. Proto přívlastek tisíciletá je na místě. Na druhou stranu, pokud někoho nenapadne rozšiřovat bezzásahovost tam, kde kůrovec lesy ještě nesežral, tak si můžeme být jisti, že za našich životů už kůrovcovou kalamitu takových rozměrů na Šumavě nezažijeme.

Šumavské lesy jsou plné ležícího dřeva. Nelze ho aspoň část nějak smysluplně využít?

Ponechávat takové množství dřeva v lese je nehorázný nesmysl. Považuji to za naprosto nekompetentní, neodborné a nehospodárné rozhodnutí. Jen za roky 2008-2011 bylo v lese ponecháno dřevo za 200 milionů korun. Navíc to je dřevo, do kterého se investovaly prostředky na jeho výrobu. Stromy se musely pokácet, odkornit a rozmanipulovat. To je podle mého názoru trestuhodné plýtvání. Bohužel na některé tyto práce dříve správa parku dostala dotace a dotační podmínky jsou takové, že my to dřevo dnes nemůžeme vytáhnout a prodat. Takže se po Šumavě v lesích válí tisíce kubíků dřeva a lidi ho nemůžou použít ani na palivo. Napadlo mě, že když už tam dřevo musíme ponechat k zetlení, tak z něho vyrobíme alespoň něco užitečného pro návštěvníky. Jako třeba vyhlídku na Černé hoře a máme další nápady, jak to dřevo využít pro veřejnost, přitom zůstane nadále v lese. Vyhlídek bude více, možná je budou následovat různé stezky, sruby a jiné. Uvidíme!

Na druhou stranu jste ale nedávno rozhodli rozbourat dřevěnou stezku k prameni Vltavy. Proč?

Vybudovat dřevěnou stezku v lese, o kterém bylo jisté, že za rok uschne kvůli kůrovci, to byl další nesmysl a pro nás nepříjemné dědictví. Letos už na stezku padaly suché stromy, které usmrtil kůrovec a snadno se lámou. To muselo být každému jasné, už když se stezka stavěla. Vinou padajících stromů je stezka dnes životu nebezpečná, a proto ji musíme odstranit. Smrtelný úraz na Boubíně po pádu stromu si stále pamatujeme. Nechci nic riskovat. Zavření stezky ani snahy o její znepřístupnění by nic neřešilo, protože se i přes různá opatření najdou zvědavci, kteří by na ni chodili. Proto ji odstraníme. Uvidíte, příští rok si na ni už nikdo nevzpomene.

Správa parku dostala letos pokutu za činnost v době vašich předchůdců Krejčího a Stráského v letech 2010 a 2011. Vy jste se proti rozhodnutí odvolal. V jaké fázi je toto řízení?

Správa dostala pokutu za to, že ve druhých zónách zpracovávala kůrovce a údajně při tom rušila tetřeva. Je dobré připomenout, že v roce 2006 Správa dostala pokutu 600 tisíc korun za to, že ve druhých zónách nezpracovala kůrovcem napadených 300 stromů. Od té doby uhynulo ve druhých zónách žírem kůrovce dva miliony stromů a žádné pokuty se nerozdávaly. Podle platného Plánu péče se kůrovec ve druhých zónách musí likvidovat. O bezzásahovosti se nepíše ani v zákoně, ani nikde jinde není ani slovo. Přírodu máme pořád stejnou, pravidla boje s kůrovcem jsou pořád stejná, plán péče je pořád stejný, zákon je pořad stejný. Jenom jednou se za stejné postupy pokuty rozdávají a jindy nerozdávají. Pokud jde o tetřeva, neexistuje jediný důkaz, že by byl tetřev těžbou rušen, dokonce jsou studie, které říkají, že mu práce v lese nevadí. Musím tedy konstatovat, že jsme se proti rozhodnutí o udělení pokuty odvolali a nikoho to za popsaných skutečností nemůže překvapit. Zatím čekáme, jak se k našemu odvolání postaví odvolací orgán, kterým je Ministerstvo životního prostředí ČR.

A budete používat chemii v roce 2013 a riskovat tím další pokutu?

Chemie se s v národním parku používat smí. Pokud k tomu máte včas vydanou výjimku, není se třeba obávat pokuty. O použití či nepoužití chemie v příštím roce ještě vedeme diskuzi. Musíme nejprve detailně vyhodnotit kůrovcovou sezonu a zdroje kůrovce pro příští rok. V každém případě připravíme plán boje s kůrovcem ve variantě s chemií i bez chemie. Pokud s chemií, pak jen na pracovišti Srní a Modrava jinde ji používat nebudeme. Nutno také říci, že pokud nebude použita chemie, budeme muset na lapáky pokácet až desetinásobné množství stromů. To si někteří rádoby ochranáři nechtějí uvědomit.

Na Šumavě se objevili i evropští komisaři, kteří prošetřovali podněty nevládních organizací o neoprávněném zásahu Na Ztraceném. Máte nějaké aktuální informace o vydání rozhodnutí?

Zatím žádné rozhodnutí nepadlo. Nicméně když jsme byli Na Ztraceném, tak komisaři jednoznačně na moji veřejně položenou otázku, zda zde byl poškozen naturový biotop, odpověděli, že nebyl. Dokonce jsem se ptal, zda by byl Na Ztraceném poškozen naturový biotop, kdybychom tam proti kůrovci postupovali mnohem razantněji, to znamená, kdybychom místo loupání stromů na stojato všechno pokáceli a vysadili nový les, opět jsme dostali odpověď, že biotop by poškozen nebyl. Tak uvidíme, jaké verdikty nás čekají.

Jiří Mánek

Pochází z rodiny lesníka z Horské Kvildy na Šumavě. Je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Studoval také lesní inženýrství na České zemědělské univerzitě Praha. Od roku 1996 pracoval deset let v šumavském národním parku, kde začínal jako referent. Od roku 2004 byl náměstkem ředitele Aloise Pavlíčka. Pak byl ale odvolán, nesouhlasil s náhlým vyhlášením rozsáhlých bezzásahových území. Od roku 2007 vykonával řadu funkcí v soukromém sektoru, například provozoval laboratoř na výzkum genetiky smrku ve Vimperku. Působil v oblasti PR a marketingu. Loni v únoru se vrátil do parku jako náměstek ředitele Jana Stráského, po kterém od července převzal řízení parku. Je mu 40 let, bydlí ve Čkyni. Rád sportuje. Je ženatý, má dva syny a dceru.

Autor: Aleš Tolar

2.11.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies