VYBERTE SI REGION

Kamarádi, pomozte mi do dekunku, volal umírající voják

Domažlice – K dnešnímu výročí začátku 1. světové války přinášíme autentické zápisky z fronty a vzpomínku na jednoho z padlých Domažličanů.

28.7.2014
SDÍLEJ:

Parte Jana Šlika z Domažlic.Foto: archiv L. Schlikové

Dnes je tomu přesně sto let ode dne, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a svět se propadl do vůbec prvního světového válečného konfliktu.

Mezi přibližně 17 miliony mrtvých vojáků a civilistů byly i statisíce Čechů. Velká válka si vyžádala oběti také z našeho regionu.

Připomenout si je můžeme na příběhu jednoho z Domažličanů, kteří přišli o svůj život na frontě – advokátního koncipienta Jana Šlika. Sedmadvacetiletý jednoroční dobrovolník a desátník 11. setniny pěšího pluku č.102 zemřel poté, co byl v Srbsku střelen přímo do srdce dne 22. listopadu 1914.

Veškeré otištěné materiály nám laskavě poskytla Ludmila Schliková z Domažlic, manželka synovce padlého vojáka.

Co psal Posel od Čerchova 16. 1. 1915

K úmrtí JUC. Jana Šlika.
V minulém čísle přinesli jsme smutnou zprávu o neočekávaném skonu mladého, nadějného a šlechetného muže, zdejšího rodáka, p. JUC. Jana Šlika, jenž nalezl smrt na jižním bojišti.

V těchto dnech došlo nešťastnou rodinu několik lístků od vojínů setniny, v niž usmrcený sloužil jako poddůstojník a též i od něho samotného, ale již od 19. listopadu 1914 datovaného. Ve svém posledním lístku píše:

„Brodíme se ve vodě a v blátě po kolena, k tomu ještě buď prší nebo padá sníh. Velmi často noclehujeme pod širým nebem. Tak nyní žijeme. Poštu už nedostáváme více jak deset dní. Co nového u Vás? Srdečně Vás zdraví všechny, líbá a na shledanou se těší Váš syn Jeník."

Žel, že slovo „na shledanou" bylo již cizí rukou přeškrtáno.

Dva dny na to stal se obětí nepřátelské kule. O smrti jeho zmiňuje se jistý vojín následovně:
„Sdělujeme Vám, jak smutná věc se stala. Nalézali jsme se dne 22. listopadu v polním zákopu, kamž jsme byli zavedeni až večer, poněvadž ve dne nebylo možno se tam dostati. Syn Váš, Jeník, byl vzdálen ode mne asi 10 kroků.

Náhle objevil se u naší bitevní čáry vojín 9. setniny, v blízkosti u Jeníka, když tu pojednou přilétla kule do zadní patrontašky onoho vojína a explodovavši, zapálila tornistru vojínovu. Jeník spatřiv oheň, vyskočil ze zákopu a jal se plameny hasiti. Ochota tato stala se mu osudnou. Tři nepřátelské kule ze strojní pušky projely mu tělem, do boku, prsou a srdce a ani nehlesnuv skácel se mrtev k zemi.

Samozřejmé, že i vojín a k místu neštěstí ještě přispěchavší šikovatel též byli usmrceni. Stalo se tak za Lazarevcem, a ne jak omylem v prvém dopise se sdělilo za Lajkovacem, nýbrž u vrchu „Čofka".

Vzkazy nezanechal. Pochován byl na místě i s oběma kamarády ve společném hrobě. Celá setnina jej měla v lásce, neboť byl nám všem věrným a milým přítelem a dobrým druhem. Mnohé ještě zajímavosti mohli bychom vypsati o Vašem milovaném synu Jeníkovi, jejž jsme tak všichni nazývali. Pro jeho poctivé a taktně jednání byl všemi milován, neboť každému vojínovi vždy s neobyčejnou radostí vyšel vstříc ve všech ohledech jak pomocí, tak i radou. Ve Vašem synu ztrácí setnina velice mnoho a také při vkládání jej do chladné srbské země stála zadumána a zarmoucena nad jeho rovem. Nehynoucí čest jeho památce!"

– Z dopisu toho nejlépe vidno, že osoba p. JUC. Jana Šlika též i mezi vojíny nalézala po celý čas plné vážnosti a že bude v řadách vojínů 11. setniny pěšího pluku č. 102 za jeho zvláštní přátelskou příchylnost, již v každé chvíli svým spoludruhům na jevo dával, dlouhá léta uctívána.

Zápisky vojínovy

Následující řádky jsou vybranými pasážemi z autentických zápisků, které si od září do listopadu roku 1914 vedl voják Karel Stach v Bosně a Srbsku. V nich popisuje těžký život na frontě, setkání s Janem Šlikem i jeho tragickou smrt na bojišti.

Otec Karla Stacha Václav následně zaslal tyto zápisky otci zesnulého Jana Šlika.

„Učiníte si z toho asi malý názor o tom, jak se měli naši hoši tam daleko v Bosně a v Srbsku," napsal jeden otec druhému. „Poznáte, že i tam v dálce měl upřímného přítele, neb oba hleděli stále smrti vstříc. Slíbili si navzájem, že jeden o druhém dá zprávu jeho rodičům."

Ze zápisků vojáka Karla Stacha.


Zápisky Karla Stacha:

21. IX. 1914: Po tklivém loučení se svými drahými vyjeli jsme z Benešova v 9.20 h. večer. V 11 h. jsme v Táboře.

6. X. Ve 2 h. mašírovali jsme do Bosen. Sháněl jsem se po nějakém čtení, a tu jsem se dozvěděl, že dobrovolník jednoroč., p. Dr. Šlik dostává z domova český časopis. Hned jsem ho vyhledal a prosil o zapůjčení téhož. Týž ochotně mi ho půjčil. Od té doby stali jsme se nerozlučnými přáteli. V noci spali jsme spolu v 1 dekongu ještě s 2 mými kolegy učiteli. Hovořilo se o válce. Slovo vedl p. Dr. Šlik.

8. X. Pan Dr. Šlik dostal z domova zásilku. Dal nám též. Já jsem si pochutnal na placce ze zázvorkového těst. Též namazal nám krajíček s máslem, kterýž nám výborně chutnal, neboť to byl pozdrav od nás z Čech, z naší domoviny.

24. X. Odpo v 5 h. alarm, a hned abmarsch do Srbska. Ulehli jsme až v 11 h.

3. XI. Ve vesnici „Zmínka". Ležíme v poli. V dálce hřmí děla.

5. XI. Rozdávali obvazy. V 1 kuči našli jsme mrzáčka, děvče. Leze po 4. Výška těla jako 10 l. děvče. Prsa trochu vyvinuta. Zatopili jsme jí. Má 2 sestry, které ji opustily. Dali jsme jí kafe, chleba a čokoládu. Když jsme odcházeli, bylo nám jí líto.

9. XI. Před námi kopce obsazené nepřítelem, Z fenerlinie nosí raněné. Zde je vidět raněného, tam zase krčícího se za křoví. Každý hledí co možná nejvíce se dekovat, neb smrt vznáší se ve vzduchu, a nešetří žádného.

10. XI. V 6 h. marš za Srby, kteří ustoupili. Jde se přes hory a doly. Naše 11. komp. vždy napřed jako „forhut". Kuličky lítají, granáty ozývají se vys. i hlub. hlasem. Utíkáme údolím, škrabeme se do vršků. Patroly na sebe střílí. Koll. Milinovský dekoval se za stoh a dostal hned za vyučenou 2 kulky. Jednu do ruky (nad loket) druhou do nohy (lýtko). Je ještě dosti vesel. Je mu lepší než nám. Bůh nás chraň a smiluj se! Běžíme šikmo k vesnici do švarmlinie kol plotu. Trousili jsme se po jednom. Někteří zůstali vzadu. Já jsem šel na kopec na zvědy. Skryl jsem se za tlustý strom. Byl jsem v srbském ohni. Odplazil jsem se struhou k našim. Dorazili jsme do dobyté vesnice. „Trikolis".

12. XI. Dostal jsem od Dr. Šlika tabák do fajfky. Jdeme dále. Vesnice obydlené. S přestávkami jdeme od 9 h. rána až do 7 ½ h. večer. Nohy pálí, spařené. K tomu nést 200 patron. Spoceni a unaveni vždy usedali jsme na zem. Pak zase dále. Po cestě potkáváme Srby a Srbkyně s dětmi při ohních s vozy. Ubozí! V noci zima, pršelo. Zmoklí a zkřehlí jsme vstávali. Každý naříká!

17. XI. Dostal jsem bedničku z domova na polo vyprázdněnou. Salám byl celý, též čokoláda, tabák a sirky. Dal jsem kamarádům. Z bedničky zmizelo pečivo dle dopisu, chasa nevázaná. – Ani vojáku tak krutě v poli postavenému nic nepřejí a vše vybrakují. No zaplať P. B., že se neztratilo všecko. Střílejí na nás ze stroj. pušek. Jsme v rovině, Srbové na vršku…

19. XI. Padá sníh s vodou. Kol nás jde patrola na výzvědy divně ustrojena, něco srbského, něco našeho. 102. Reg. je v ohni, dělá angrif na kopec. To je zase krve. Bože chraň nás! Kuchyni naši už jsme dlouho neviděli. Každý si vaří co chce, brambory se škvarkama ap.

20. XI. Kule fičí. Mnozí z nás jsou již raněni. Ztratil jsem „žebradlo" se vším chlebem, sádlem i konservami. Brouk jsem našel na cestě jiný a lžíci mi dal Dr. Šlik.

21. XI. Sobota. Ráno žádné snídání. Fasovali jsme chléb, konservy a „munici". Kol nás ranění, mrtví. Velká síla Srbů je zde soustředěna. K večeru velká bitva. Když se setmělo, šli jsme také my do toho. Zakopávali jsme se ve fenerlinii. Vzdalo se na večer asi 250 Srbů. Velký řev.

22. XI. Neděle. Ráno začalo se střílet na obou stranách. Zlepšili jsme si dekunky (úkryty – pozn. red.). V tom běží mimo nás jeden od 10té. kulka ho stihla. Má přeraženou kost nad kolenem. Stále vzdychá a volá sanitu. Nad námi kulky lítají.

Teď právě přiběhl zase jeden od 9té a chytly mu patrony na zádech. Skočil do šlikova dekunku, a prosil Šlika, aby mu patrony uhasil. Ten vyskočil z dekunku. Vtom vykřikl. Chytla ho kulka. Jak se obrátil zase druhá. I volá: „Kamarádi, pomozte mi do dekunku". Třetí kule v tom okamžiku učinila konec jeho životu. Padl, a nemluvil již více nic. Pozbyl vědomí, vůbec se již nehýbal, zsinal, modral – byl mrtev. Bylo to přesně v 6 ¾ h. ráno v neděli. Když padl, ležel na prsou, opřen o ruce, hlavou na sever. Ubohý Jenda, snad to má lepší než já. Má to odbyto, a to velmi krátce, na mě to čeká. Já bych chtěl však přece žít! Bože velký, buď nade mnou milosrdný.

Vzali jsme jeho tělo a položili kousek dále za křoví. Jelikož některé věci vojenské scházely spolubojovníkům, obdrželi je. Já jsem vzal do „brotsaku" jeho vlastní majetek, abych ho jako poslední památku poslal rodičům.

Jelikož jsem farikovali zase dále, nevím, kým byl drahý Jenda pohřben, asi tam kde padl. Místo ono nalézá se od Lajkovac asi 1 ½ hod. směrem k Lazarevci u vesnice, která je na kopci (jméno Šolije neb Prevci, to již nevím určitě). Hrob poznamenaný.

Dopis Jana Šlika z války rodičům ze dne 28. 8. 1914

Drazí rodiče.

Přijměte srdečný pozdrav a dík za dopis. Psal bych častěji, ale předně mám hrozně málo času a pak řádný papír na psaní ani koresp. lístky.
Od 9. – 24. srpna jsem se procházel v prudkém ohni ve dne v noci. Zkusil jsem hladu, žízně, ve dne horka a v noci zimy. Domů jsme psát nesměli kde jsme, ale teď když jsme zpět na rakouské půdě tak to zkouším dojde – li tento dopis, aniž bych ho nechal od Korupskommandanta podepsat. Bojoval jsem u toho místa jak jste mi psali. 24. srpna jsme opustili Srbsko a teď čekáme, jak dopadne mírové vyjednávání. Nedohodnou – li se diplomaté, tak potáhneme v pondělí znovu do Srbska, ale jinou stranou. Teď odpočíváme v Bosně v přístavu „Rača" u řeky Sávy.
Bylo to strašné. Na naší straně je padlých a poraněných přes 2000. Mně se Bohu díky nestalo nic, ale jsem strašně vysílen. Peníze mám, ale nemohu si za ně nic koupit, protože nás zavedou vždycky až za vesnici. Jen aby už byl mír, čekáme na to všichni. Noviny dostávám. Dnes je Vlastův svátek, vyřiďte mu ode mne upřímnou gratulaci. Dostali jste vyřízení mé žádosti z Kralup nebo z Poličky? Srdečně Vás zdraví a líbá a na shledanou se těší    Váš syn Jeník.
Pište, došel – li tento dopis!

Autor: Stanislav Šebek

28.7.2014
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies