Soud ho ale potrestal pouze za nebezpečné vyhrožování a vydírání, a to tříletou podmínkou. Pro skutek znásilnění byl Brant zproštěn obžaloby. Sama poškozená totiž znásilnění nakonec přehodnotila a před soudem řekla, že šlo o vynucený styk. Rozsudek však ještě není pravomocný.

Brant se zřejmě nedokázal smířit s rozchodem a svou milou dlouhodobě cíleně pronásledoval a dožadoval se osobního setkání. Sledoval ji ve svém autě, když jela do práce a několikrát se ji i snažil vytlačit ze silnice. Jednou se mu podařilo zastavit ji na silnici. Strhl ji na zem, fackoval, chtěl jí dostat do svého auta. Jí se však podařilo utéct a ujet.

Každý den, kromě víkendů, jí soustavně telefonoval a v telefonátech jí vyhrožoval, že když se s ním nebude scházet, všechno řekne jejímu manželovi, a ten se s ní rozvede.

V červenci 2013 ji po předešlém pronásledování donutil v jejím autě k souloži.

Vloni v březnu za ní přišel do zaměstnání s tím, že chce sex, a když mu ho nedá, bude za ní chodit do té doby, dokud mu nevyhoví. Přitom ženu škrtil, fackoval a osahával. Křičel na ní, že chce vrátit dary, které jí věnoval, a pokud mu nebude po vůli, zabije ji.

Brant ale tvrdí, že své milé neublížil.
„Začalo to, když se o našem vztahu dozvěděl manžel. Vše řekla proto, aby se obhájila před manželem. Nikdy jsem ji k milování nenutil a jezdil za ní jen po domluvě. Pomáhal jsem ji finančně i věcně. Měl jsem ji rád, ona mě zřejmě ne," řekl před soudem Brant.

„Jednalo se o nestandardní vtah, který by neměl být pravidlem ve společnosti. Podle názoru soudu byl ze strany poškozené vztah účelový. Přijímala od obžalovaného drahé dary a když už jí je nebyl schopen dávat dál, začala ho odmítat. On se s tím nedokázal smířit. Dokazování bylo v tomto případě obtížné," uvedl soudce Jan Faschingbauer.