Nový druh aktivní relaxace – něco mezi tancem a cvičením, přivezl v uplynulých dnech do našeho regionu 32letý Vitor Tavares Mendes. S exotickým trenérem afro-fitness původem z Portugalska jsme si povídali nejen o cvičení.

Jak dlouho působíte v České republice?

Tři a půl roku.

Kde jste v Portugalsku bydlel a co vás přimělo k tomu, že jste přesídlil do Česka?

Pocházím z Lisabonu. Žil jsem osm let v Anglii a odtamtud jsem přijel na dovolenou do Prahy. Praha se mi zalíbila a zjistil jsem, že poskytuje mnoho příležitostí. Něco nového zkusit a uchytit se je tady daleko jednodušší než v jiných zemích.

Můžete specifikovat, čím konkrétně je to jednodušší?

Myslím si, že nejsem tak stydlivý, nebo lépe řečeno jsem ráznější než Češi. Pokud mám nějaký nápad, snažím se ho dotáhnout do konce. Co mám zkušenost z Portugalska nebo i z Londýna, tam je to se vším těžší, tady své sehrává i fakt, že pro Čechy jsou moje aktivity novinkou.

Máte v Praze rodinu?

Ano, mám manželku a dvě dcery – dvouletou a šestiměsíční.

Proč jste si pro ukázky afro-fitness vybral právě Domažlice?

Rád poznávám lidi a učím je něčemu novému. Řekl bych, že se jim snažím víc otevřít duše. Právě lidé v menších městech bývají hodně uzavření do sebe, chci je moje cvičení nejen naučit, ale něco v nich ´zlomit´, aby byli otevřenější, přístupnější.

A daří se vám to?

Myslím si, že ano.

Jsou lidé žijící v Domažlicích a v Praze hodně rozdílní?

Domažlice jsou malé, uzavřené, Praha je naproti tomu multikulturní, je běžné tam potkat černochy i jiné cizince. Pro Domažlice je přítomnost člověka tmavé pleti něco úplně jiného, koukají na mne s údivem. Řekl bych, že jsou zpočátku nedůvěřiví k člověku jiné barvy pleti a trvá jim nějaký čas, než se mi ´otevřou´.

Jací byli konkrétně ti, kteří si s vámi přišli zacvičit afro-fitness?

Zpočátku nevěděli, co mohou čekat. Byli ode mne dál, ale postupně pochopili, o co jde, přicházeli blíž a blíž a začali si cvičení užívat.

Je afro-fitness hodně náročné? Z čeho vlastně vychází?

Cvičení je určeno pro širokou veřejnost, řekl bych pro zájemce od 5 let věku, zvládají je i padesátníci. Je rozděleno do kategorií – afro-fitness pro děti, pak více tanečně zaměřené pro tanečníky a dále pro ostatní, kde je dílem cvičení a dílem tanec. Afro-fitness je vlastně spojení tradičních afrických tanců s těmi novějšími, moderními, z toho vychází pojmenování afro-, neboť jsou v něm využity různé africké styly. Fitness proto, neboť moje cvičení obsahují jeho prvky, jen jsem obojí spojil. Takže proto afro-fitness, ke kterému máme složenou vlastní, tedy originální africkou hudbu.

Vyhledávají vaše cvičení více dámy, nebo páni?

Převážně ženy, ale například v Českých Budějovicích na ně chodí hodně mužů. Byl bych rád, kdyby se i v Domažlicích našli odvážní páni.

Co vás víc baví – tanec, nebo cvičení?

Nemůžu to rozdělit, mám rád obojí. Miluji to!

Co naopak říkáte na Domažlice jako město?

Líbí se mi. Je to malé město, ale s mnoha zajímavými detaily, zejména krásným historickým náměstím.

Vím také, že jste byl cvičit s dětmi ve staňkovské základní škole. Jaké to bylo?

Hodně zajímavé. Nejprve jsem cvičil s dětmi z I. stupně, které měly hodně energie a moc si to užívaly, tím jsme si vzájemně předávali energii a bylo to bezvadné, i když neuměly anglicky. Ve druhé hodině to byli starší žáci. Zprvu byli velmi vážní, neosobní. Pak jsem jejich skupinky trochu promíchal a vše se změnilo – začali jsme si všichni cvičení užívat. Chtěl bych poděkovat nejen této škole, ale i panu Hojdovi a cvičenkám z jeho domažlického sportovního centra. Dny na Domažlicku jsem si díky jmenovaným moc užil a úžasně mne to nabilo.

Věnujete cvičení afro-fitness, ale na jakou profesi jste se připravoval po základní škole?

Studoval jsem v Portugalsku taneční umění.

Předpokládám, že hovoříte několika jazyky…

Ano, portugalsky, kapverdsky a anglicky, trochu rozumím francouzsky.

Co čeština?

Pro mne je velice těžké se česky naučit, ale když hovoříte, dost vám rozumím, neumím však česky odpovědět. Česky bych se samozřejmě chtěl naučit, ale protože pořád někde cestuji, nemám na učení čas. Tak jen odposlouchávám, jak mluví manželka.

Vaše žena umí česky?

Ano, je Češka (smích). Doma mluvíme několika jazyky, děti budou umět jak česky, tak i portugalsky a anglicky.

Přemýšlel jste někdy o tom, zda bude Česko vaší cílovou zemí, nebo se za čas přestěhujete?

Absolutně chci zůstat tady! Žití v Praze se zlepšuje a myslím si, že život v Česku je lepší i pro naše děti.

Jste tanečník, trenér i výživový poradce. Jak to ´ladí´ s tradiční českou kuchyní?

Česká jídla mám rád, ale některá jsou pro mne těžká, takže vybírám z těch ostatních. Co miluji, jsou domácí bramborové knedlíky, guláš či pečená krkovice a vepřová kolena, ale v poslední době jsem se soustředil na jídla z kuřat a ryb, protože jsou vhodnější pro mé tělo, když cvičím. Naučil jsem se některá česká jídla vařit, jsou daleko jednodušší než jídla portugalské kuchyně, která je mnohem různorodější. A vařím velice rád. Pokud bych měl mít v životě jinou profesi, byl bych šéfkuchař nebo něco podobného (smích).

Blíží se Vánoce. Budete je slavit v Česku a po česku?

Ano, budeme české Vánoce slavit, protože mám děti, a strávíme je s manželčinými rodiči v Pardubicích. Já totiž respektuji Vánoce, ale nemám je rád. Nelíbí se mi přístup ´OK, je to dané, tak si dáme dárky´. Tím to mnohde prakticky končí, ale o tom to přece není. Když jsem žil v Portugalsku, byli jsme jako široká rodina hodně často pohromadě, ať byly Vánoce nebo ne. Mě mrzí, že tady se řada rodin schází jen o Vánocích, mělo by to být častěji! O Vánocích je tu také hodně stresu a většina lidí je bere materialisticky. Mělo by stačit, pokud člověk tráví vánoční čas se svými nejbližšími a obejme je. To pokládám za důležitější než dárky.

Jaké je vaše vánoční a nebo vůbec největší přání?

Osobně bych si nejvíc přál, aby lidé v Česku byli multikulturní, více otevření. Neměli by ukazovat na ty, kteří jsou černí nebo nemluví česky. Mám zkušenost, že když jsem černý, někteří lidé se odtahují, přitom by to tak nemuselo být. Doby komunismu znamenaly těžký čas, ale nyní se všichni mohou ´otevřít´, což ale nedělají. V těžké ekonomické i politické situaci žijeme všichni, měli bychom si pomáhat. Chtěl bych proto všem popřát hlavně zdraví i pohodové Vánoce.

Pozn.: Autorka rozhovoru děkuje za tlumočení domažlické rodačce, člence Afro-Fitness teamu Lucii Ženaté.