VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na otci jsem obdivovala jeho zápal pro věc, řekla v Plzni dcera Nicholase Wintona

Plzeň – Není-li to nemožné, musí existovat způsob, jak to udělat. Právě toto životní heslo sira Nicholase Wintona, který v roce 1939 zachránil 669 židovských dětí z nacisty okupovaného Československa, si jako inspiraci pro název knihy zvolila jeho dcera Barbara.

20.9.2015
SDÍLEJ:

Barbara Winton zavítala do Plzně.Foto: DENÍK/Zdeněk Vaiz

V rámci návštěvy České republiky zavítala v pátek také do krajské metropole, kde besedovala se studenty Gymnázia Františka Křižíka. „Chtěla jsem vyvrátit některé chyby, které se v mnoha článcích a rozhovorech o něm stále opakovaly. Například že o svém činu s nikým nemluvil a tajil ho," uvedla jeden z hlavních motivů vzniku knihy.

Barbara Wintonová začala sepisovat pozoruhodný příběh svého otce v jeho téměř 101 letech. K tomuto kroku se poměrnou dlouhou dobu odhodlávala. Samotné sepsání textu jí trvalo tři roky. „Nebyla to práce naplno, protože jsem přitom chodila do zaměstnání, starala se o svého otce a tak dále. Pak jsem si uvědomila, že musím knihu brzy dokončit a dát svému otci kopii. Nevěděla jsem totiž, jak dlouho ještě bude žít, takže na konci jsem opravdu spěchala," uvedla.

Aby Barbara Wintonová vytvořila co nejkomplexnější obraz svého otce, snažila se projít mnoho dostupných dokumentů, hovořila s jeho přáteli a kolegy. Začala se také zajímat o rodinnou historii a vypátrala některé informace, o nichž ani sám Nicholas Winton netušil. Nedílnou součástí sbírání materiálu byly také rozhovory s otcem. S ním o záchranné akci ovšem rozmlouvala dříve, než ji do povědomí veřejnosti dostal televizní pořad BBC v roce 1988. Lidé, kteří prožili druhou světovou válku, podle jejího názoru příliš o minulosti nehovořili.

Barbara Winton zavítala do Plzně.

„Můj otec nikdy netrávil čas tím, že by se díval zpátky, ale informace (o jeho činu – pozn. redakce) kolem byly," podotkla. Roli hrálo rovněž to, že rodiče Barbary Wintonové byli velmi zaneprázdnění. Intenzivně se věnovali tomu, co dělali, měli hodně zájmů a byli členy různých organizací a skupin. „Většinou tedy mluvili o tom, co je dnes a co bude zítra," doplnila autorka díla.

Knihu Není-li to nemožné… začíná právě v roce 1988, neboť tehdy se Wintonovým změnil život od základu. „Otec se stal velmi populárním. Esther Rantzenová pozvala 27. února mého otce do studia BBC. Maminka říkala, že to bude nuda a nepůjde. Moderátorka stručně divákům vylíčila příběh zachráněných dětí. Pak se obrátila do publika na Věru Diamantovou a řekla jí, že sedí vedle svého zachránce. To byl opravdu šok a úžasný zážitek," líčila včera studentům Gymnázia Františka Křižíka. O týden později se scénář opakoval, tedy Nicholas Winton, tentokrát už se svou ženou Grete, vyrazil do pořadu Takový je život! znovu. V momentě, kdy moderátorka dala stejnou výzvu jako poprvé, zvedlo se v publiku asi pět řad.

Od té doby věnoval pozornost Nicholasi Wintonovi snad celý svět. Některé dílčí informace příběhu se však stále mylně opakovaly, proto se je Barbara rozhodla uvést na pravou míru. Kromě toho chtěla vysvětlit, co vlastně motivovalo jejího otce, tehdy mladého makléře, k takovému činu. Právě proto se rozhodla knihu Není-li to nemožné… sepsat. Jak na takový nápad vlastně Nicholas Winton reagoval? Ačkoli si myslel, že lidé už strávili mnoho času tím, že o něm psali nebo o něm mluvili, s tímto nápadem souhlasil. „Byl amatérský fotograf, měl alba s fotkami, které jsme procházeli a povídali si nad nimi. Uchovával si také dopisy a deníky. Probírala jsem se vším, co jsem našla, a ptala se ho. Měl obrovskou radost, že jsem se o to zajímala," vyprávěla.

Barbara Wintonová
- Narodila se 23. října 1953 v Taplow ve Velké Británii.
- Dětství prožila v Maidenheadu, kde také dokončila dívčí střední školu, po ní studovala homeoterapii na London College of Homeotherapy.
- V současnosti se věnuje alternativní terapii a žije se svou rodinou na venkově v Herefordshire.
- Velkou část svého života věnovala svému otci, siru Nicholasi Wintonovi, kterého doprovázela na jeho cestách po světě
- V roce 2014 vydala knihu If It´s Not Impossible (v češtině přeložena jako Není-li to nemožné…), název je podle životního hesla jejího otce: Není-li to nemožné, musí existovat způsob, jak to udělat. 

Středoškoláky kromě detailů záchrany židovských dětí zajímalo také to, jaký byl Nicholas Winton otec. „ Obdivovala jsem jeho zápal pro věc. I když hodně pracoval, byl to milující táta, jezdili jsme společně na dovolené," sdělila. Když v roce 1999 zemřela její maminka Grete, hodně se s otcem sblížila.

Doplnila, že následně začala svého otce doprovázet na cestách po celém světě. Se zachráněnými dětmi udržuje kontakty stále. Cítí se tak, jako by všichni tvořili jednu rodinu.

Nadšená ze setkání s Barbarou Wintonovou odcházela včera například Patricie Šloufová: „Byl to opravdový zážitek. Hodně se mi beseda líbila. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí. Vůbec jsem třeba nevěděla, že svůj čin nebral jako něco mimořádného. Také mě zajímalo, proč zůstal jeho příběh tak dlouhou dobu neznámý." Jejího spolužáka Hynka Holého zase mile překvapilo, v jakém přátelském a osobním duchu se celá akce nesla. Oba stejně jako většina septimánů a oktavánů plzeňského gymnázia si na místě zakoupili knihu Není-li to nemožné… a nechali si ji od autorky podepsat.

Autor: Klára Mrázová

20.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík (vlevo) a první místopředseda Vít Rakušan.
AKTUALIZOVÁNO
4 5

Jeden program, jedno logo! Hnutí STAN půjde do voleb v koalici s lidovci

Ceny Thálie pro Vránovou či Kňažka. V muzikálu uspěl Vojtek

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies