VYBERTE SI REGION

Pokud bych se nedostal do Ria, tak sám sebe zklamu

Plzeň - Rok nominačních závodů zbývá do okamžiku, než se uzavře startovní listina olympijských her v Rio de Janeiru. Devět příček chybí Přemyslu Švarcovi k tomu, aby se na ní objevil.

2.11.2014
SDÍLEJ:

Přemysl ŠvarcFoto: ITU Media/Delly Carr

Přemysl Švarc
- Narodil se 27. března 1985.
- Pochází z Plzně, sám se považuje za Choda. Nyní je členem Centra sportu Ministerstva vnitra České republiky sídlícího v Praze. Závodí ale za TTK Slavia VŠ Plzeň. Jen nedávno se oženil.
- V pěti letech začal plavat.
- V patnácti letech se přesunul mezi dálkové plavce.
- První triatlon absolvoval v osmnácti letech.
- Mezi jeho největší úspěchy patří účast na olympiádě v Londýně, kde získal 45. místo.
- Páté místo na mistrovství světa do 23 let.
- Čtyřikrát po sobě vyhrál mistrovství republiky v triatlonu.
- Letos získal double, tedy vyhrál v Česku sprint i olympijský triatlon. Kromě Filipa Ospalého double žádný Čech nezískal.

Na čtyřicátém pátém místě zakončil olympijské hry v Londýně triatlonista Přemysl Švarc. Od té doby se stal člen TTK Slavia VŠ Plzeň dvakrát mistrem republiky a získal doma i tolik ceněný double, když ovládl jak šampionát ve sprintu, tak v olympijském triatlonu.

Jaká byla vaše cesta ke sportu?
V pěti letech jsem začal dělat plavání. Bylo to spíše kvůli rodičům, kteří chtěli, abych se neflákal po sídlišti. Sami neměli k vodě nijak mimořádný vztah.

Pouze u vody jste ale nezůstal.
Plavání mě chytilo. Pokud člověk ale od svých pěti let do patnácti dvě hodiny ráno a hodinu večer plave, bazény jsou všude stejné, tak ho pohled na dlaždičky brzy omrzí.

Co vás tedy v bazénu udrželo dlouhých deset let?
Výborná parta lidí. Vytvořili jsme skvělou skupinu zhruba devíti plavců. Pokud nám bylo nejhůř, pokecali jsme a zase to šlo.

Jenže všeho do času…
U plavání jsem sice zůstal, ale posunul se ven a začal jsem se věnovat dálkovým tratím. Byl jsem dokonce čtvrtý na mistrovství republiky na dvacítce. Můj somatotyp ale nebyl ideální. Závodil jsem a třeba na osmém kilometru „zmrzl", i když plavecky to bylo na bednu. Ztloustnout se mi nepovedlo, a proto jsem zhruba v sedmnácti letech řešil, co dál.

Jak jste se našel s triatlonem?
V době, kdy jsem s plaváním teprve začínal, tak se mě ujal trenér, který mě provázel celým mým mládím, Jaroslav Bureš. Jeho syn dělal triatlon.

Z triatlonu jste „uměl" jen jednu disciplínu. Co vám dělalo větší problém, kolo nebo běh?
Největším problémem pro mě bylo kolo. Všichni plavci
v rámci přípravy dvakrát týdně běhají a o mně se říkalo, že mám pro běh talent. Držel jsem při něm správně kotník
a měl úsporný krok. Kolo mě bohužel dohání doteď.

Kdy se dostavily první úspěchy?
V osmnácti jsem začal se závody. Na prvních dvou jsem měl křeče v břiše a nedokončil je. Na tom třetím, Českém poháru, kde se mohli triatlonisté nominovat na mistrovství Evropy juniorů, jsem skončil třetí a na šampionát jel. Tím začaly moje problémy s reprezentačním trenérem Jiřím Seidlem, kterému jsem z nominace odsunul jeho ovečku.

Jak se problémy projevovaly?
Pokud přijde někdo nový do sportu a vynikne, tak se všichni diví. Prakticky pořád jsem chodil na dopingovou kontrolu. Večerka a životospráva musela být u mě daleko lepší než u ostatních. Ze dvou soustředění jsem odjel předčasně domů, jelikož mně bylo večer zakázáno jedno pivo. Na protest jsem proto odjel. Byl jsem rebel.

Otočme list. Mistrovství Evropy juniorů se konalo v Karlových Varech. Jaký to byl pocit, nastoupit doma v reprezentačním dresu?
Já jsem se toho hrozně bál. Jako bývalý plavec jsem vyplaval druhý nebo třetí. Na běh jsem šel z posledního balíku, jelikož jsem se na kole procedil startovním polem dolů. Tím, že mně běh vyšel, jsem skončil čtyřicátý sedmý. Druhý z Čechů. Díky tomu jsem musel druhý den jet družstva. Do kopců jsem se pomalu nemohl vyškrábat. Můj kamarád Tomáš Kypta mě do nich doslova vytáhl. (směje se) Byl to pro mě důležitý mezník. Díky tomuto výkonu jsem se dostal mezi vyvolené pro evropské poháry.

Jako o svém největším úspěchu jste mluvil o pátém místě z mistrovství světa do 23 let. Jak těžká byla cesta mezi juniorským šampionátem a touto akcí?
Hlavně byla dlouhá, čtyřletá. V době, o které mluvíme, si všichni mysleli, že budu následovat Honzu Řehulu (bronzový medailista z olympiády v Sydney v roce 2000, pozn. red.) a Filipa Ospalého (mistra Evropy 2001, pozn. red.), a prorazím dříve, než se mi to podařilo. Problém ale byl v tom, že triatlon šel hrozně nahoru. Tím, že se dostal do olympijského programu, tak už ho nedělá dvě stě lidí, ale osm set profesionálně.

Nemáte pocit určité stagnace?
Na výsledcích vidím, že se plavecky a běžecky stále zlepšuji. O stagnaci mohu hovořit pouze při jízdě na kole. Tu ale musíme brzy vyřešit. Tam musí nastat radikální impulz, jelikož mně letos kolo prohrálo několik závodů.

Do výkladní skříně vaší kariéry lze zařadit účast na olympiádě. Jak se rodil postup do Londýna?
Systém postupu do Londýna byl stejný, jako teď do Ria. Jde o dvouletou periodu sbírání bodů na čtrnácti závodech. V roce 2011 jsem byl zraněný, takže bylo sbírání takové komplikovanější. Na podzim se mi ale podařila zajet dvě pátá místa ve Světovém poháru. Získal jsem za ně tolik bodů, že jsem přeskočil ty, kteří celý rok závodili. Po celý rok 2012 jsem se tedy mohl na olympiádu v klidu připravovat. Bohužel, když člověk moc chce, tak se to někdy sesype.

Vyprávějte.
Připravoval jsem se s plavci, konkrétně s dálkovou plavkyní Janou Pechanovou. Byl jsem v této disciplíně už tak dobrý, že jsem si začal myslet, že jsem neporazitelný. Na startovním molu olympijského závodu jsem byl tak přemotivovaný, že jsem vyrazil a plaval něco, nač nemám. U první bójky jsem byl sice osmý, ale tělo jsem odrovnal a vylézal z vody čtyřicátý. Pak už se olympijský závod, kde jsou všichni v top formě, těžko dohání.

Pohoršil jste si ještě o pět příček. Velké zklamání?
Obrovské. Chtěl jsem být nejhůře do třicítky. Účast na první olympiádě je ale daní svátku sportu. Nikdy jsem si nedokázal představit, jak těžká může být třeba logistika. Přesuny z vesnice na sportoviště nám trvaly i se speciálními autobusy hodinu. Přitom to byl kousek. Všude prohlídky. Jsem zvyklý vylézt z domu, rozeběhnout se nebo si sednout na kolo a jet.

Zhlédl jste nějaké závody?
Ano, všichni mi říkali, že jsem posel dobrých zpráv a medailí. Kam jsem šel, tam jsme získali medaili. Šel jsem se podívat na svého kamaráda Davida Svobodu a on vyhrál moderní pětiboj. Šel jsem na Jaroslava Kulhavého a on bral zlato v cross country.

Byl jste na ceremoniálech?
Úvodní ceremoniál jsem sledoval ještě doma v hospodě, což příliš nechápu. Pil jsem tam nealko, jelikož jsem se připravoval na závod. Alespoň závěrečný ceremoniál jsem si užil na ploše a zážitek to byl obrovský, i když je pravda, že jsme stáli hodinu a půl před stadionem. Je to pro mě jedna ze vzpomínek, která mě motivuje, když už se mi nechce trénovat. A Rio, to je hodně lákavá destinace.

Jakých výsledků, kterých jste dosáhl po olympiádě, si vážíte?
Po olympiádě mezinárodní federace zásadně změnila svou strategii a mistrovství světa už není jedním závodem. Jde o seriál devíti akcí a až z nich vzejde vítěz. Člověk tak musí být ve formě po celý rok. Já byl loni například devatenáctý v Jokohamě. Každé účasti ve dvacítce si vážím. Stejně tak úspěchů v Čechách a v Itálii. Je fajn stát na pódiu.

Na olympiádu se dostane pětapadesát triatlonistů a vy figurujete na šedesátém čtvrtém místě. Co s tím?
Máme za sebou první kvalifikační rok. Za něj jsem si mohl napočítat výsledky
z maximálně sedmi závodů. Já jich mám pět, z toho tři dobré. Letos jsem byl třináctý, patnáctý a šestnáctý ve Světovém poháru. Od 15. května musím tak získat co nejvíce bodů na devíti závodech. Mám to propočítané. Stačit by mně mělo 1100 bodů, což jsou sedmnáctá až dvacátá místa ve Světovém poháru, která jsou v mých silách. Třeba mi to jednou ulítne, budu opět pátý a budu mít zase klid.

Dostatečnou motivací pro vás je dostat se na olympiádu? Sportovec přeci sní o medaili.
Dostat se na olympiádu je pro mě základní cíl. Pokud bych se na ni nedostal, tak sám sebe zklamu. Na samotné závody se vždy jedu poprat o co nejlepší výsledek. Na Světových pohárech usiluji o desítku. Na mistrovství světa a olympiádě o dvacítku.

Kde se rozhoduje triatlon?
Dřív to bylo tak, že se vyplavalo z vody, pak odjel nějaký balík a o všem se rozhodovalo v běhu. Teď už ale má cyklistika na výsledek veliký vliv. Dlouho se běžci zlepšovali v plavání a plavci v běhání. Nyní se všichni zlepšili na kole. Najednou jezdíme takové výkony, za které by se nestyděli specialisté. Rozhoduje se tedy všude.

Vlastnost, která vás brzdí?
Tvrdohlavost! Například letos se mi na kole nepovedly čtyři závody. Přicházeli za mnou přátelé, trenér, lidé, co mi fandí, a nabízeli mi určitou změnu a navíc pomalu všichni stejnou. Já se pro ni rozhodl až po měsíci a půl. To už jsem měl za sebou další tři špatné závody.

Cestujete po světě. Vypíchnete destinaci, která vás nejvíce zaujala?
Osobně si dělám zápisky a vedu v nich místa, která bych chtěl navštívit po konci kariéry. Pro ty, co mají rádi klid, je to mexické Huatulco. Místa, kde se na spousty pláží dostanete jenom loďkou. Austrálie a Nový Zéland mají hrozně moc do sebe. Miluji Kapské Město.

Proč by se měl člověk věnovat triatlonu?
Obecně si myslím, že aktivní pohyb všichni potřebujeme. Kdo ho nemá, tloustne, má problémy se zády, svaly, se vším. Proč konkrétně triatlon? Jelikož není nudný. Nejste zavřený uvnitř. Musíte závodit v místech, kde je voda, silnice a les. Co je hezčího než běhat v lese? Ten se stále mění. Od jarního rozpuku, přes čas, kdy rostou houby až po sníh.

Autor: Karel Sopr

2.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

AKTUALIZOVÁNO

Případ úplatků Horkého a lobbistky Mrencové se vrací do Chebu

Plzeň - Okresní soud v Chebu se bude kauzou korupce zabývat znovu.

Do Iráku odletěl polní chirurgický tým, pomáhat bude u Mosulu

Praha - Do Iráku dnes odletěl sedmnáctičlenný český polní chirurgický tým. Podporovat bude koaliční a irácké vojáky na americké základně několik desítek kilometrů od Mosulu. Sdělil to mluvčí generálního štábu Jan Šulc. O vyslání jednotky rozhodla vláda a schválil jej Parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies