VYBERTE SI REGION

Práce v dílně mi dává smysl bytí, nabíjí mě, říká domažlický keramik

Domažlice– Jedno z nejstarších řemesel poutá Pavla Ticháčka (54), rodáka z Domažlic, již téměř 40 let. Točířem keramiky se vyučil ve Staré Roli v učňovském středisku Karlovarského porcelánu a v domažlické Chodovii.

9.8.2014
SDÍLEJ:

Pavel Ticháček ve své domažlické dílně.Foto: Deník/ Josef Babor

Jeho láska k výrobě rozličných užitkových a dekoračních předmětů přerostla brzy v největšího koníčka. Typické děrované svícny, hrnečky, vázy, misky můžete obdivovat na jarmarcích v celé republice. Je členem Místní akční skupiny Český les – MAS, která svoji značkou a logem garantuje kvalitu a úroveň výrobků včetně charakteristiky regionu. Na 60. jubilejních Chodských slavnostech – Vavřinecké pouti, bude již tradičně prezentovat své výrobky.
Zašel jsem za panem Ticháčkem do jeho dílny v Hruškově ulici a pohovořili s ním o jeho zajímavé práci, kterou mu před léty ztížila nemoc, se kterou ale úspěšně bojuje.
Co vás jako mladého přivedlo k rozhodnutí stát se točířem keramiky?
Narodil jsem se v Domažlicích, ale základní školu vychodil v Nýřanech, kam se rodiče přestěhovali. Matka se však po ukončení mé docházky do základní školy vrátila k otci do jeho domku, kde mám dnes svoji dílnu. Společně jsme přemýšleli, jak dál v mém životě, jakému řemeslu se vyučit. Několikrát jsme navštívili známou keramickou dílnu rodiny Volfů v Kolovči a já se rozhodl. Pan Volf zavolal do Chodovie v Domažlicích a tam mě přihlásili do učňovského střediska Karlovarského porcelánu ve Staré Roli.
Praxi jsem vykonával v dílně Chodovie Klenčí. Dvacet žáků ze třídy, dobrý kamarád a výborný ředitel jen umocnili moji radost z dobře vybraného učení – točíře keramiky. Vzdělání jsem si ještě rozšířil o Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech a poté jsem se vrátil do Klenčí pod Čechovem pracovat.
Je Chodsko oním regionem, kde se výrobě keramiky daří?
Točené nádobí se vyrábí po celé republice. Zde na Chodsku, zvláště potom v lokalitách Domažlice, Kdyně a Koloveč je však velmi dobrá kvalita hlíny s velkým množstvím jílu. To bylo asi rozhodující pro rozvoj hrnčířů. Pravěké nálezy z oblasti Domažlic a středověké archeologické naleziště z 15. stol. s hrnčířskou pecí v místech dnešní školy jsou toho dokladem. Do začátku 20. stol. vyráběli hrnčíři jen keramiku v přírodní barvě hlíny točením a modelováním. Pokusy o dekor na výrobcích byly dlouho neúspěšné. Nedařilo se vypalování malby do glazury v pecích. Zkoušeli, až se podařilo. Na světové výstavě v Paříži viděli klenečští hrnčíři v čele s Františkem Míčou krásné dekory na černém a bílém podkladu a natolik se jim zalíbily, že po návratu začali stavět nové pece a užitková a dekorační keramika v 1. pol. 20. stol. slavila velký úspěch. Vzory dekorů-krásné máky, chrpy, kopretiny, klasy byly v tradici Chodů již dlouho užívány hlavně na krojích a umění žen malířek je dále rozvíjelo.
Já jsem se do ručního malování nepouštěl. Prosté barevnosti dociluji citlivým máčením v barevné glazuře.
Vaší základní technologií výroby keramiky – hrnčířství je točení na kruhu. Jaké jsou další?
Ano, já převážně vyrábím keramiku točenou na hrnčířském kruhu, další technologií je lití do forem a ruční modelování drobných suvenýrů.
Popište prosím technologické postup výroby keramiky točením – od přípravy hlíny až po finální výrobek.
Hlavním, základním materiálem je hlína – hlína jílovitá, aby držela pohromadě s přidáním písku. Dříve jsem si ji sám hledal, kopal. Nad Draženovem byla opuštěná cihelna a v ní množství nevypálených cihel, jen asi už 20 let vysušených. Ty jsem si vozil, máčel. Byl to výborný materiál. Nyní se již prodává i hlína míchaná. Jezdím si pro ni do Prahy, v prodejně mají až 60 druhů. Vlastní výroba se skládá z vytvarování výrobku točením na kruhu. Produkt musí poté 2 – 3 dny schnout a po očištění se nechá v peci přežehnout šest hodin pod teplotou 900 °C. Po vychladnutí se namočí do glazury různých barev a opět vypálí při vyšší teplotě. Neglazurované výrobky se prodávají jako zahradní květináče.
Čím je pro vás práce v dílně?
Dává mi smysl bytí, nabíjí mě. Říkám, že nechodím pracovat, já se chodím do dílny bavit. Pravidelně dělám odpoledne, nejraději do půlnoci. Dopoledne si zařizuji svoje věci. Již 7 let nemám televizi – nechci. V dílně mám jen rádio.
Jak zajišťujete odbyt svých výrobků?
S pomocí naší místní akční skupiny MAS mám přehled o většině prodejních akcí v republice, objíždím je. Je skutečností, že lidé nenakupují již tolik, jako třeba před patnácti, dvaceti lety, kdy obrazně řečeno stáli obchodníci za vrátky a výrobky mi brali přímo z pece. Nestěžuji si však. Vydělám, abych mohl investovat do materiálu a trochu přilepšil svému skromnému důchodu. Pracuji hlavně pro svoje velké potěšení, které věřím drží i moji nemoc na uzdě.
Před námi jsou 60. jubilejní Chodské slavnosti – Vavřinecká pouť. S jakými výrobky přijdete na domažlický jarmark?
Na pouť se těším. Je to pro mne svátek jako pro občana Domažlic, ale i možnost prezentace své práce. Připravuji svícny, hrnečky, pekáče, bábovky i suvenýry. Možnost předvést naší práci společně na domažlickém náměstí byl po létech velmi šťastný nápad. Setkání drobných řemeslníků řady profesí pouť obohacuje.
Jak vidíte budoucnost vašeho řemesla?
Hlavně jako dekorační a užitkovou. Odbyt je otázkou životního stylu lidí. Jedni touží po tom mít vše nové, druzí vyhledávají nás nebo si historickou patinu na různých věcech sami uměle – vytvoří. Někdo má v hospodě svůj půllitr, druhý svůj hrneček z hrnčířského kruhu. Věřím ve zdravý rozum lidí.

Autor: Karel Frait

Autor: Redakce

9.8.2014
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Kapra na Vánoce koupíte on-line

Orlickoústecko, Svitavsko – Kapr s bramborovým salátem je vánoční klasika. Na kolik letos štědrovečerní večeře vyjde? Kilo šupináče v regionu koupíte pod 90 korun. Ulovit si ho můžete dokonce v „on-line rybníku", Plundrovo rybářství z Dlouhoňovic totiž nabízí on-line objednávku.

Polská medvědice rozbila skrytou kameru, která ji natáčela

Varšava - Se zjevným potěšením se medvědice válela v čerstvě napadlém sněhu v pohoří Bieszczady na jihovýchodě Polska - než si všimla, že ji při dovádění natáčí skrytá kamera. Fotopast vzápětí rozbila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies