S hokejem začínal v Klatovech, od 5. třídy reprezentoval plzeňský hokej. Jako junior pomáhal druholigovým Klatovům a Jihlavě, zahrál si i v Písku a v Mladé Boleslavi. Nyní obléká dres kladenských Rytířů. Milovníci nejrychlejší kolektivní hry už určitě poznali, že řeč je o pětadvacetiletém Tomáši Pitulem z Klatov, který hraje centra nebo levé křídlo.

O tom, jaké je to hrát extraligu v Plzni nebo trénovat s Jaromírem Jágrem v Kladně, si s Tomášem povídala redaktorka Klatovského deníku.

Když jste s hokejem začínal, byl pro vás jasnou volbou nebo jste se rozhodoval mezi více sporty?

S hokejem jsem začínal poměrně dlouho, v sedmi letech. Nejdříve mě totiž rodiče přihlásili na fotbal. Pak jsem teprve zkusil hokej. Ten dostal nakonec přednost, protože tam byla možnost se dál rozvíjet, jít hrát do Plzně, kdežto fotbal mi takové možnosti nemohl zdaleka nabídnout.

Jako junior jste jezdil hrát i jinam, třeba do Klatov…

To bylo na střídavý start, trenéři nás takhle posílali hrát hokej s muži. Pro nás to bylo dobré, protože přechod do mužského hokeje je hodně těžký. Když jsem začínal v plzeňském áčku mužů, byla tam obrovská konkurence. Nebylo pravidlo jako nyní, že musejí hrát mladí hráči. Takže jsme chodili na hostování, abychom si udržovali zápasové tempo.

Pamatujete si na svůj první start v extralize?

Na ten nikdy nezapomenu. Bylo mi dvacet a bylo to v Brně. Brno bylo, myslím, tenkrát první rok v extralize a hala byla úplně vyprodaná. Neskutečná atmosféra, nikdy před tím jsem to nezažil. Byl jsem hodně nervózní. Když jsem hrál za juniorku, tak na zápasy chodilo okolo sto lidí, z toho devadesát pět rodičů, a v Brně bylo 7200 diváků. Byl to zážitek, až jsem z toho měl husí kůži.

Na co ve vaší dosavadní kariéře nejvíc vzpomínáte?

Kromě prvního extraligového zápasu na svůj první gól, to bylo v Třinci. Rád vzpomínám i na celou sezonu 2011/2012.

Jakým typem hráče jste? Klidnější nebo impulzivnější?

Jsem spíš impulzivnější. Když se v zápase objeví situace, která mě naštve, dokáže mě to hodně vyhecovat a moc klidný nejsem.

Co na vás ze strany trenéra platí? Pochvala nebo křik?

Jak kdy, ale spíš bych řekl, že pochvala a vysvětlení v klidu.

Od začátku letošní sezony působíte v prvoligovém Kladně. Jak jste se tam dostal?

V Plzni mně končila smlouva, a protože jsme s tehdejším trenérem neměli nejlepší vztahy, kývl jsem na nabídku Kladna, které o mě mělo zájem. Hlavně tam dostávám mnohem víc prostoru než v Plzni, takže jsem spokojený.

Kladno, to se rovná Jaromír Jágr. Už jste se s ním setkal?

Trénoval s námi celý srpen a půlku září, takže jsem měl dost času obdivovat jeho hokejové schopnosti. Do té doby, než s námi začal trénovat, to byla „pohodička", ale když pak přijel, bylo vidět, že každý z hráčů se chce předvést. Nikdo mu na tréninku nechce třeba špatně nahrát (smích). Je to trochu zvláštní pocit.

Jaké pocity jste si z tréninků s Jágrem odnesl?

Na ledě je vidět, že je opravdu výborný hráč, takže jsme se od něj všichni učili. V soukromí jsem ho tolik nepoznal, v kabině s námi nebyl.

Sledujete, jako odchovanec, hokej v Klatovech?

Na dálku, ale zatím to není žádná sláva (smích). Klukům přeji, aby se jim začalo dařit a začali v tabulce stoupat.

Jaké máte další kariérní cíle?

Nyní mám na rok vyjednané hostování v Kladně a chtěl bych tam ten rok zůstat, protože se mi tam líbí a dostávám hodně prostoru na ledě. Je tam také výzva, a to minimálně baráž o extraligu, což od nás Jarda očekává. A cíle do budoucna? Vlastně žádné nejsou. Chci hrát hokej, který mě baví. A kdybych se dostal v příští sezoně s Kladnem do extraligy, byl bych spokojený.