VYBERTE SI REGION

Rafičky stoletých hodin 
už potřebovaly srovnat

Bor – /REPORTÁŽ/ Nastavovali jsme ručičky se správcem věžních hodin v Boru.

31.7.2013
SDÍLEJ:

Věžní hodiny v Boru seřizuje a pečuje o ně Slavomír Kozák.Foto: DENÍK/Antonín Hříbal

Věžní hodiny v Boru ukazují čas už rovné jedno století. Občas se zpozdí, občas zrychlí. Ne o moc, ale přece. A aby vše klapalo, jak má, k tomu slouží správce věžních hodin. Někdy je zapotřebí dotáhnout šroub, jindy zas promazat kolečka nebo seřídit rafičky, aby ukazovaly přesně tolik hodin, kolik právě je. O správný chod se stará Slavomír Kozák z Dlouhého Újezdu. A protože už nějakou dobu rafičky ukazují o trochu jinam, než by měly, je třeba je srovnat. Při jedné příležitosti mě Sláva Kozák oslovil, zda bych mu nepomohl. Vypravil jsem se tedy s ním, jako pomocník při seřizování rafiček věžních hodin v Boru.

Je středa deset hodin a my se setkáváme pod věží na východní straně kostela na malém parkovišti. Velká ručička na ciferníku na východní straně ukazuje asi o šest minut více. „Problém je v tom, že hodiny bijí například deset hodin, ale ukazují o něco málo více. Já je tedy srovnám," říká a domlouváme se na spolupráci. Sláva Kozák totiž musí vylézt do věže k hodinovému stroji a k ciferníku. Tam odtud může hýbnout rafičkou na správnou stranu. Nevidí ale na ni. A zde dostávám úkol. „Nastavím je tak, aby bouchly přesně ve čtvrt. Přes mobilní telefon se tě budu ptát, kde je ručička, se kterou budu hýbat," popisuje a vysvětluje správce věžních hodin. A hned dodává zajímavost: „Původně byl na věži jen jeden ciferník, směrem na náměstí a ještě nebyl přesně v ose věže. Když pak věž v roce 1992 předělávali, přidělali ještě jeden ciferník na východní stranu od náměstí."

Rafička se hýbá sem tam

Čtvrt nestíháme, tudíž se akce posouvá na půl. Správce hodin už je na věži a já koukám, jak se najednou rafička hýbá ze strany na stranu. Kdo si toho všiml, musel být překvapen, co že to ty hodiny vyvádějí. Dvakrát udeří věžní zvon a to je známka, že je půl. „Ručička je na dvacáté páté minutě, teď na dvacáté osmé, deváté. Teď je to přesně," snažím se do telefonu překřičet hluk aut projíždějících po ulici. Jenže rafička ještě popojede na třicátou druhou minutu. „O dvě zpět a bude to ok. Tak, ještě kousek, to je ono," popisuji pohyb a rafička se zastavuje přesně u římské šestky.

Rafičky východního ciferníku jsou nařízené a hodiny stojí. Správce je spustí, až bude skutečného času přesně půl jedenácté. Máme tedy čas zkontrolovat i ciferník ukazující čas směrem na náměstí. Velká rafička ukazuje o tři minuty jinak a situace s telefonováním a seřizováním se opakuje. Za chvíli máme hotovo a přijímám pozvání na věž. Těším se, že uvidím, jak vlastně vypadají věžní hodiny zblízka.

Tikal 380 let

Na věž vede přesně sto dvacet jedna dřevěných schodů. Jedno patro před vrcholem je hodinový stroj. Vlastně dva. „Ten starý zde pracoval asi tři sta osmdesát let," ukazuje na historické hodinové soustrojí. „Je to kovářská práce. Nejsou ve stroji žádné šrouby, nic takového. A je vcelku v dobrém stavu. Po opravě by určitě mohl odměřovat čas i nadále. Kostra těchto hodin je kovaná z pásového železa, veškerá kola a další součásti jsou rovněž ze železa. Vše je vyrobeno pokovářsku, díly jsou svařovány v ohni. Za připomenutí stojí, že veškeré rozebíratelné spoje jsou pouze za pomoci klínků, proto zde nenajdeme žádný šroub," popisuje dnešní správce, který s láskou pečuje o hodinový stroj hned vedle. I ten je ale z lidského hlediska stařík. Odpočítává čas od roku 1912. „Zde jsou ocelová závaží, která se elektromotorem vyzvedávají každou hodinu vždy ve čtvrt." Zajímá mě, proč u hodin je něco, co vypadá jako vrtule o dvou lopatkách. „Říká se tomu větrník a při roztočení odpor vzduchu způsobí, že jsou údery pravidelné."

Ale zpět k novým hodinám a k seřízeným rafičkám. Pro úplnost je nutné uvést, že hodiny stály a přesně v půl jedenácté Slavomír Kozák popostrčil kyvadlo a mohly se opět rozeběhnout. „Před tím jsem ale snížil závaží na kyvadle, protože se malinko předcházely. Zkrátíme-li kyvadlo zvednutím čočky, zkrátí se doba kyvu a hodiny jdou rychleji. Naopak spuštěním čočky níže se chod stroje zpomalí. Činná délka kyvadla našich hodin je přesně 994 milimetrů. Takto dlouhé musí kyvadlo v naší zeměpisné šířce být, aby jeho kyv trval přesně jednu vteřinu. Takže naše hodiny mají tzv. vteřinové kyvadlo, to znamená, že tyto hodiny skutečně odměřují čas po vteřinách," vysvětluje správce věžních hodin.

Mráz zastavil stroj

S údržbou jsou spojeny starosti zejména, když se hodiny zastaví. „Bylo to jednou v zimě. Rafičky se zastavily a já nikde nenašel žádnou závadu. Zastavily se také hodiny. Ona totiž u ciferníku nad náměstím kapala voda na soukolí a udělala se tam ledová koule. Ta způsobila zastavení rafiček a ty zase znehybnily hodinový stroj." Asi nejčastější závada je podle správce nenatažení hodin. „Nesepne koncový spínač a motor nezvedne závaží." Na přesnost mají vliv zima i teplo a tak se pravidelně trochu předejdou i zpozdí. Hodiny jsou ale přesné a jen zřídka kdy musí jejich správce jít a seřídit je. Dnešní stroj je vyrobený v Kraslicích v roce 1912 a používá k regulaci chodu Grahamův krok. Ten vynalezl londýnský hodinář Jiří Graham v roce 1715. Tento krok zajišťuje vysokou přesnost hodin s odchylkou pouze několika vteřin za den.

Po prohlídce stroje šplháme po schodech ještě kousek výše, až na ochoz věže. Je odtud krásný výhled na náměstí, zámek, Přimdu a další místa Českého lesa. Nedá mi to, abych se nezeptal, jak ke správcování věžních hodin přišel. „Hodiny mě zajímaly už od mala. Také můj děda kupoval v bazarech hodiny. Vůbec jim nerozuměl, ale měl doma množství hodin. Mě to zajímalo, začal jsem se v nich, jak se říká, vrtat a opravovat je. Zdejší věžní hodiny dlouho nešly. Pak je ale pan Ptáček ze Stráže začal opravovat a potřeboval k sobě poskoka, jako jsi teď dělal ty mě. Tak jsme v roce 1970 dali ty věžní hodiny do chodu. Pak hodiny různě šly a nešly, až si na mě vzpomněl zdejší tajemník městského úřadu. Deset let tedy hodiny udržuji já," líčí svůj příběh a dodává, že věž jako taková a pobyt na ní je pro něj pořád nezapomenutelný zážitek. „Jsi jakoby ve svém, nedotknutelný, máš přehled. Většina lidí na rozhledně pociťuje něco pěkného."

Cestou z ochozu se také dozvídám, že věž byla postavena v roce 1526, tedy dříve než současný u ní stojící kostel sv. Mikuláše. Dokonce muselo být zazděno jedno okno. Ale ne zcela. Řemeslníci v okně zazdili dvířka a ty jsou vstupní brankou na půdu kostela. Využíváme toho a po odemčení visacího zámku střežícího kovové dveře vstupujeme na lávky nad kostelními klenbami. Nad hlavou střecha kostela a pod nohama cihelné oblouky. Vůbec to tu nevypadá tak vznešeně a ozdobně jako známé vnitřní prostory kostela. Je vedro, sluncem rozpálená střecha předává horký vzduch na půdu. Jen tloušťka několika cihel dělí chlad a vyzdobenou loď kostela od horka, prachu šera a špíny na půdě.

Málem jsme 
ji zamkli

Je čas sestoupit dolů na zem. Prolézáme dvířky v okně a mně se zatmí před očima. Inu jsou to malá dvířka a rána do hlavy mi podlomí kolena. Ale co to slyšíme? Kroky? Ano, po schodech nahoru jde nějaká paní. Voláme na ní. „Bylo dole otevřeno, tak jsem se šla podívat," říká, a když už vystoupala do horního patra, tak ji bereme ještě na ochoz. Po prohlídce odchází s díky a omluvou. Prý dole čeká manžel, právě proto, aby ji zde náhodou někdo nezamkl. Tentokrát měla štěstí, k zamčení ve věži bylo ale jen kousek. Dole se loučíme a ještě kontrolujeme rafičky hodin. Právě bijí půl dvanácté a velké ručičky směřují přesně dolů k římské šestce.

Autor: Antonín Hříbal

31.7.2013
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies