V pondělí vypukne hlavní program Živé ulice. Co je podle vás největším lákadlem letošního ročníku festivalu?
Letošní rok je rokem české hudby, proto jsme se zaměřili na české interprety a těžko se mi říká jedno nebo dvě jména. Jsou to interpreti, které zas tak často neslyšíme v komerčních rádiích, ale kteří jsou kvalitní a zajímaví. Někteří z nich jsou bardi, co jsou na scéně už hodně dlouho, jiní jsou noví a progresivní. Máme několik linií. Jednou z nich jsou dámy, ženy a zpěvačky – hned první den vystoupí přímo na náměstí čerstvá maminka Lenka Dusilová, hned po ní bude hrát Lenny, v programu je i Debbi nebo Monika Načeva. Další zajímavou linkou jsou interpreti, kteří jsou letos oceňováni různými žánrovými cenami.

Na kterou skupinu, zpěvačku nebo zpěváka se půjdete podívat vy osobně?
Myslím si, že stihnu skoro všechno, budu tam celou dobu. Nestihnu všechno úplně celý, ale na koloběžce budu objíždět scény. Musím se s každým aspoň pozdravit a poděkovat, že přijel, a zároveň mě to nejvíc baví. Pro mě osobně je největším zážitkem festivalu reakce diváků. Většinou se dívám ne z publika na pódium, ale z pódia směrem k divákům a pozoruju, jestli jsme se trefili do jejich vkusu a jestli se nám podařilo vytvořit takovou atmosféru, která lidi baví. A největší satisfakce je, když se to líbí.

Máte objednané i počasí?
Doufám, že bude lépe než tento týden, protože jsme festival posunuli oproti loňsku o týden, protože jsme si říkali, že druhý týden v srpnu bude lepší počasí. Tak snad nás v tom nenechá.

Jedním z podtitulů je heslo Festival si užijte i bez holinek. Proč?
Festival s názvem Živá ulice probíhá teprve potřetí, ale navazuje na známé Struny na ulici. Téhle tradice si velmi vážíme a dá se říct, že je to 21. ročník městského festivalu v Plzni. Pokud trvá sedm, resp. deset dní v kuse, jde o jeden z nejdelších multižánrových festivalů v Čechách. Snažíme se to pojímat jako městskou slavnost, místo setkávání. A na takové setkání by člověk měl dorazit příjemně oblečen, může se i vyšvihnout. Nehrozí tady, že ho zavřou do areálu, a když bude pršet, holt bude muset tři dny chodit v holinkách a něco mu bude bušit do hlavy. Živá ulice je jiná a je to spíš festival jižnějšího typu.

Ale každý člověk, který projde centrem, bude festivalem více či méně zasažen…
Určitě ano, o to jsme se snažili. Věříme, že si každý najde své, a proto je to i na více scénách. Myslíme i na rodiče s dětmi, takže je v Proluce scéna pro děti. Letos budeme pohádky i číst a máme připravenou i knihovnu a bohatý nehudební doprovodný program.

Co je novinkou letošního ročníku?
Dodržujeme formát toho, že festival má svůj divadelní blok, který je už v červenci, dodržujeme i to, že hlavní srpnový blok je multižánrový s přesahem především k hudbě. Letos máme kolem osmdesáti interpretů. A dodržujeme i to, co jsme zavedli my, tedy zakončení v podobě festivalu polévky. Letos jsme se více soustředili na program na hlavních scénách U Branky a na náměstí, kde je program bohatší. Máme připravených několik nehudebních happeningů, například vystoupení německého souboru Grotest Maru, který se prostě zjeví během festivalu a projdou centrem se svým představením Parrada Narnia. Myslím, že to pro diváky bude příjemné překvapení. A hned první den vystoupí českého pouliční divadlo V.O.S.A. Theater s obřím pětimetrovým kolem, které bude proplouvat areálem. Multižánrovost je zkrátka letos ještě o chlup větší než jindy a směřuje k tomu, aby byl festival pro všechny.