Tím je pro každého tatéra lidské tělo. Richard Knopp ho nejraději zdobí realistickými obrazy. Těší ho, že zákazníci začínají být odvážnější, ale pánská přirození netetuje.

Co máte na své práci nejraději? Co je naopak náročné?

Nejraději mám to, že jsem sám svým vlastním pánem, no a pak, že dělám, co mě baví. A co je náročné? Práce s lidmi. Ne každý zákazník je, jak se říká 'v normálu'. Ne každý si nechá vysvětlit, co je lepší, jak se co dá změnit, co vlastně chce vytetovat.

Zažil jste při práci nějaký zajímavý zážitek?

Nejzajímavější asi bylo, když přišla paní ve věku přes 62 let a řekla, že chce tetování. Na mojí otázku, zda to má být něco decentního, odpověděla „Jdi někam s decentním tetováním, udělej mi něco brutálního na nohu." To jsem nečekal.

Kdy jste začal s tetováním?

Začátky byly už na vojně, ale to bych ještě nenazýval tetováním. Tetuji už asi třináct let a vlastní studio mám pět let.

Jak se vůbec člověk k tetování dostane?

Mě do toho vysloveně uvrtali kamarádi, že prý když maluju, tak musím i tetovat. Takže nebýt jich, tak bych se dnes jenom chodil dávat tetovat.

Co musí umělec splnit, aby aby mohl začít tetovat?

No, v první řadě je zapotřebí udělat si rekvalifikační kurz, který stojí třicet tisíc, pak si sehnat garanta, živnostňák, pak přijde na řadu hygiena a věci kolem, je toho docela dost, než to člověk všechno zařídí.

Jak si začínající tatér shání zákazníky?

Jak který. Největší reklama je jeho práce, jeden člověk o ní řekne jinému a už to jde. Ale řekl bych, že dnes vládne světu Facebook a i já patřím mezi ty, kteří si hledají zákazníky tam, respektive zákazník si mě tam najde sám, jenom tam musím být pořád aktivní, přidávat fotografie a podobně.

Na co si má člověk dát pozor, když se chce nechat tetovat?

Každý, kdo přemýšlí o svém prvním tetování, ať nejdříve pořádně zkoukne práce tatéra, ke kterému se chystá. Není to věc, kterou máte na měsíc a pak jí sundáte. Raději pět let přemýšlet co a jak, než do toho skočit a potom padesát let litovat.

Hodně zájemců o tetování se bojí bolesti…

Ono se to nedá přirovnat k bolesti, hlavně to každý cítí jinak. Někdo říká, že to pálí, jiný - hlavně holky - že je to jako depilace. Někdo si řekne, že je to super a klidně si u toho i pospí. Nejvíce citlivá místa jsou slabiny a klouby, takže vnitřní strana paže, koleno, loket nebo kotník. Ale je pár lidí, co ruce a nohy zvládají a záda ne, takže jak říkám - každý to má jinak. Teď mě chlapi sice ukamenují, ale holky vydrží tak stokrát víc, mají práh citlivosti někde jinde než muži. Já osobně bych se třeba nikdy nenechal tetovat na nárt a ony si tam leží, jako by se nic nedělo.

Která místa nejčastěji tetujete a které bylo naopak nejneobvyklejší?

Na nejčastěji se nedá odpovědět, v dnešní době už asi všude, ale nejneobvyklejší bylo, když chtěl kluk tetování na přirození. To jsem odmítl, ani ne proto, že by ho to bolelo, ale prostě proto, že ho chlapovi do ruky nevezmu.

Specializujete se nebo vynikáte v něčem konkrétním?

Nevím, jestli v tom vynikám, ale mám rád reál, tedy portréty, zvířata, postavy…

Jaké trendy v tetování v současné době letí?

Dnes začíná být poměrně trendem barevné tetování. Lidé se toho před pár lety báli, ale  vývoj barev a veškerých materiálů u tetování jde natolik dopředu, že barvy už nemění strukturu tak jako dříve. A jsem rád, že lidé začínají být odvážnější jak ve výběru motivu, tak i ve velikosti. A hlavně většina lidí si nechává dělat realistiku, za což jsem rád, protože si raději několik hodin hraji s pořádným obrazem než jen dvě hodiny s tribal tetováním.

Je odstranění tetování náročná a drahá záležitost?

Nemám zkušenost s odstraňováním tetování, ale co jsem se zajímal, tak vím, že je to neskutečná bolest, je to na několik sezení a je to několikanásobně dražší než tetování. A nikde vám nezaručí, že vám to úplně zmizí, záleží na tom, jak hluboko je barva vpravena do kůže.

Jakých tetování lidé nejčastěji litují?

Nejčastěji jsou to tetování, která jim dělal někdo ručně jehlou nebo na nucený dovolení - v kriminále. A z osmdesáti procent jsou to tetování jmen jejich přítelů a přítelkyň.