VYBERTE SI REGION

V Austrálii prožila třiadvacet let. Teď napsala knihu

Sušice - Australský deník aneb mé soukromé pohromy. Tak se jmenuje kniha, která spatřila světlo světa letos v červnu. Její autorkou je Kateřina Pojarová ze Sušice, která společně se svým manželem strávila v Austrálii celých dvacet tři let.

7.10.2016
SDÍLEJ:

Kateřina Pojarová.Foto: Hana Sádlíková

V knize můžete najít veselé i vážné příhody českých emigrantů u protinožců. Cestou za prací procestovali půl kontinentu a divných lidí potkali víc než exotických zvířat. Když se manželský pár emigrantů po dlouhých letech rozhodl v Austrálii „zavřít krám" a přesídlit do staré vlasti, rozhodně ti dva netušili, co za anabázi jim tím začíná. Za prvé rychle zjistili, že tady u nás není všechno ještě pořád ani zdaleka takové, jaké by mělo být, a za druhé časem pocítili silný stesk po zemi, která jim na dvě desetiletí byla domovem. Proto se rozhodli vrátit.
„Znovu začínat s podnikáním už jsme nechtěli, ovšem nějak nás nenapadlo, že byť má jeden bohaté zkušenosti, přesto začít pracovat v sektoru služeb není zas tak snadné. A když je k tomu člověk roky zvyklý na to být svým vlastním pánem, stát se ve středním věku najednou zase zpátky obyčejnou námezdní silou není vůbec žádný med. Ještě navíc pokud skoro všichni zaměstnavatelé – a často i kolegové – v tomto oboru vypadají a chovají se spíš jako svérázné figurky v prapodivném panoptiku. Když se ovšem celá situace bere s nadhledem a humorem, tak to vlastně není zas až taková katastrofa – a příhod, kterým se s odstupem času zasmějete, je nakonec tolik, že vydají na knihu," představila svoji publikaci Kateřina Pojarová.

„Já a můj manžel jsme poprvé přistáli na melbournském letišti v Austrálii v roce 1984 coby mladí emigranti z tehdejšího komunistického Československa. Na Západ jsme se dostali útěkem přes hory z Jugoslávie do Rakouska, kde jsme strávili devět měsíců čekáním na vstupní vízum do Austrálie. Můj manžel byl tenkrát čerstvým absolventem hotelové školy v Mariánských lázních a já jsem právě ukončila druhý rok studia této školy. Protože jsme měli vztah k pohostinství, nakonec jsme, po ukončení mého středoškolského vzdělání v Melbourne, otevřeli svůj vlastní podnik. Byla jím evropská cukrárna Prague Cakes v přímořské čtvrti Black Rock, kde se také narodila naše první dcera. Po sametové revoluci jsme však neměli v Austrálii více stání a toužili jsme se navrátit do rodné vlasti. Tento sen jsme uskutečnili v roce 1995, kdy už nám k Veronice přibyla druhá dcera Alexandra," vypráví autorka.

„V Čechách na Šumavě jsme pobyli pouhý rok, když jsme se rozhodli vrátit se zpátky do Melbourne, kde jsme po dvanácti letech života byli přece jen více zvyklí na místní poměry než ve své rodné zemi. V Melbourne jsme pak postupně otevřeli tři kavárny – cukrárny s názvem Bohemia Cakes, a ty jsme úspěsně provozovali až do roku 2008, kdy jsme tyto obchody prodali a znovu se odstěhovali do Čech," líčí cestovatelka.

Od té doby manželé Pojarovi Austrálii navštívili ještě třikrát. „K našemu rozhodnutí, odjet byť i jen na kratší dobu do Austrálie, rozhodně přispěl jistý stesk po této zemi, která byla celých dvacet tři let naším domovem. Události Deníku se začínají odehrávat v září 2012, kdy jsme odletěli do Západní Austrálie. A protože tento jihozápadní cíp Austrálie je velice krásná část světa a lidé jsou tam přátelští, rozhodli jsme se tam nějakou dobu pobýt a lépe tuto oblast poznat," nastínila Pojarová.

Hana Jakubčíková Sádlíková

Autor: Redakce

7.10.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies