„Zatím se ale tento problém v ČR koncepčně neřeší. O bezdomovce se stará hlavně charita nebo Armáda spásy, která ale v našem kraji nepůsobí," povzdechne si Hynková.

Podle jejích slov lze lidi bez domova rozčlenit do tří základních kategorií. První zahrnuje ty, kteří si bezdomovectví vybrali dobrovolně jako styl života. Další jsou takzvaní účeláři.

„Většinou se jedná o mladé a velmi zadlužené osoby bez vzdělání mezi 20 až 30 lety, pro něž ztratila práce smysl, neboť kvůli dluhům jim z výplaty stejně nic nezbude. Ideální je pro ně tedy život na ulici v davu a nejlépe bez dokladů. Je to generace bez budoucnosti," definuje tuto skupinu vedoucí odboru.

Třetí skupinou pak jsou - a to jsou nejohroženější klienti - kýmkoliv podvedení lidé, osoby, které kvůli rozvodu, smrti druha přišly o střechu nad hlavou, nebo onemocněly a nejsou schopny platit za byt.

„Patří mezi ně i ti, kteří stárnou a ocitnou se v sociálně nulovém stavu. A pro tuto poslední skupinu, do níž může spadnout kdokoli, je zapotřebí dělat nejvíc. Právě pro ně tu musí být zařízení, která by jejich potřebám vyhovovala," říká Hynková.

Studie o bezdomovcích

I proto město zadalo vypracování studie týkající se lidí, kteří už na ulicích Plzně žijí. Měla by posbírat údaje o celkovém počtu, věkovém rozložení, lokalitách a podobně. Problém přitom velmi úzce souvisí i s řešením sociálního bydlení.

„Spíš než o sociálních bytech bychom měli hovořit o nízkopříjmovém bydlení. Tedy o bydlení pro osoby, které nejsou dlouhodobě schopny platit standardní komerční nájemné. Vůbec prvním krokem je ale zpracovat ucelenou koncepci a vyčlenit prvky sociálního bydlení. Pak teprve vybrat s bytovým odborem takzvané startovací byty, které tady chybějí," dodává Alena Hynková.

Jejich vznik je také jedním z návrhů, jak řešit sociální bydlení. Dalším je postavit dům pro potřebné osoby v Zábělské ulici, to je ale velmi drahá záležitost. A třetím návrhem je pak ve spolupráci s MÚSS vybudovat komunitní bydlení seniorů, kde by ve velkometrážních bytech bydlelo čtyři a pět seniorů.

Každý by měl svůj pokoj a sociální zařízení a kuchyň by byly společné. „Jenže přestavba jednoho bytu představuje kolem půl milionu korun," upozorňuje Hynková s tím, že za vůbec nejdůležitější odbor považuje vytvoření terénního programu, aby se lidem bez domova pomohlo už na ulici.

„I tomu by měla sloužit výše zmíněná studie. Budou-li prostředky, příští rok bychom nechali zpracovat druhou studii týkající se latentního bezdomovectví a zároveň návrh systémového řešení problému. Vše je ale o penězích," dodává Hynková.