VYBERTE SI REGION

Vlasový mág: Nůžky s sebou vozím i na tábor

Plzeň /ROZHOVOR/ - Říká se o něm, že je vlasový mág, a v kadeřnickém světě má jeho jméno velkou váhu. Já však Michala Zapoměla poprvé potkala v maskáčích mezi dětmi. Na nic si nehrál, s každým se bavil a byl to zkrátka jeden z vedoucích. Že jde o světoznámého kadeřníka, mi musel říct někdo jiný.

26.10.2013
SDÍLEJ:

Michal Zapoměl.Foto: archiv Michala Zapoměla

Je to zkrátka muž několika tváří, v každém případě ho ale zpravidla potkáte usměvavého a dobře naladěného.

Podzim je v plném proudu. Znamená toto období nějaké nové trendy v kadeřnickém světě? Co teď bude in?

Nemyslím si, že všechno stojí jen na trendech. Tvrdím, že tím největším trendem je, aby každý našel sám sebe a to, v čem se cítí dobře. Trend je pro nás inspirací, ale každý trend by měl být přenesen na člověka osobitě. Pokud bychom se řídili jen trendy, budeme mít kolem sebe lidi, kteří budou v podstatě stejní, budeme mít dav. Já jsem z davu vždycky vyčníval a chtěl jsem, aby každý dokázal být sám sebou. Můj slogan zní Styl je odvaha být sám sebou. A tuhle odvahu se snažím v každém najít. Sám jsem toho nejlepším příkladem - ať mě potkáš kdekoli, vždycky mám rád, když jsem oblečený trochu jinak. To je to moje.

Michal ZapomělZnamená to tedy, že když u někoho najdeš ten ´jeho´ styl, že už se ho pak držíš?

Vůbec ne, každý člověk se vyvíjí. Taky jsem si nikdy nemyslel, že se ve svých téměř 37 letech vrátím k dlouhým vlasům. Nosil jsem je v sedmnácti, pak jsem se sám ostříhal, pak jsem nosil modré vlasy, pak patku, potom trochu delší vlasy, potom úplně kraťounké. A to je ten vývoj. Člověk se navrací k věcem, které má ´ošéfované´ a ve kterých se cítí dobře, ale je důležité, aby se to stále trošku měnilo. Muži jsou v tomhle daleko zásadovější, možná konzervativnější. Nepotřebují tolik hledat nový styl, ale o to vděčnější klienti jsou. Když si získáte klienta - muže, je věrný, je to vztah skoro na celý život.

Jaké je složení tvé klientely? Kolik mužů k tobě chodí?

Poměrově bych řekl, že je to třeba 40 procent muži, šedesát procent ženy. A zaplaťpánbůh, protože pro mě je to skvělé znamení, že o sebe chlapi konečně začali pečovat. Za to jsem šťastný, protože ve světě je tento trend normální, a ženy mají alespoň z čeho vybírat. Dřív se přesně dodržoval ten trend, že chlap musí být zamazaný od oleje a musí být trochu ´cítit´, ale podle mého se už dneska ti chlapi dostali do pozice, že se chtějí líbit. Nejen sami sobě, ale i ženám.

Občas to ale přehánějí a pak mluvíme o metrosexuálech. I těch je dneska poměrně dost…

To už je samozřejmě extrém, pro který mám ale do jisté míry pochopení. Všechno má mít svůj čas a své místo. Opět to vztáhnu trochu k sobě, protože když mě potkáš v práci, budu upravenej a ´vystajlovanej´, ale když se potkáme někde jinde, třeba na pionýrské akci, budu v maskáčích jako všichni ostatní.

Michal ZapomělZmínil jsi pionýrskou akci. Ty sám jsi pionýr?

Vždycky jsem byl, jsem a hrdě můžu říct, že vždycky budu pionýr. Vyrůstal jsem na vesnici v době, kdy byl pionýr a nebyl skaut. Dodneška na to vzpomínám rád, protože jsme měli skvělou vedoucí Janu Roztočilovou, která ke mně dneska shodou okolností chodí jako zákaznice. Pocházím ze Všerub a zabývali jsme se všemi těmi bohulibými činnostmi jako je čištění studánek, poznávání stop a vůbec sdružování a fungování mezi sebou. Bylo to úžasné a hezky nás to kompaktně udržovalo pohromadě a s lidmi, s kterými jsem tehdy byl v Pionýru, jsem v kontaktu dodneška a to mi připadá neuvěřitelné.

Jak jsi se k Pionýru dostal teď?

Na pár let jsem se odmlčel, když mi bylo asi osmnáct. Objevil jsem novou práci, začal jsem dělat kariéru a přestal jsem mít čas sám na sebe. Tehdy mi nějak unikalo, že je mi vlastně hezky v těch obyčejných situacích. Člověk se ale navrací k těm dobrým kořenům a já už pak jen čekal na příležitost. Můj nejlepší kamarád Pavel Kroupa členem byl členem pionýrské skupiny Šťáhlavy a pozval mě, abych přijel na tábor. A já už tam zůstal.

Počkej, tys přijel na víkend a zůstals tam na týden?

Přijel jsem se podívat na pár dní, ale tak se mi tam zalíbilo a tak jsem si sedl s těmi lidmi, že jsem zrušil veškerou práci, kterou jsem měl, a zůstal jsem až do konce tábora. Obvolával jsem všechny klientky, že je chci přesunout na jiný termín a v podstatě všechny to pochopily. Ale když mi jedna klientka řekla, že na mě má jakési právo, utvrdilo mě to v tom, že ty okamžiky, kdy jsem šťastný a jsem sám sebou, si nenechám nikým vzít.

Michal Zapoměl

Znamená to, že už teď sám jezdíš na tábory jako vedoucí?

Jezdím a jsem rád, že jsem se přidal k pionýrské skupině Šťáhlavy, o kterou se úžasně stará Petra Vošahlíková. To je člověk, který tím doslova žije a pro mě je to lidsky báječný člověk. Je to poklad.

Jak tě lidi berou na táboře? Vědí, že jsi ´ten Zapoměl´?

Berou mě skvěle. Občas někdo přijde, že mě viděl v televizi v reklamě nebo v nějakém pořadu, ale tam jsme všichni na jedné lodi a je jedno, odkud kdo je.

S námi na tábor jezdila holčina, která pracovala jako fyzioterapeutka. A my ostatní po ní samozřejmě chtěli masáž nebo napravit záda. Co u vás? Bereš si s sebou nůžky?

Mám s sebou nůžky a stříhám. Ne že bych se tomu věnoval celou dobu, ale vyhradil jsem si třeba dva dny. Letos jsme měli téma Divoký západ a na pergole ceduli saloon. Já z toho jen udělal salon a bylo…

Proč zrovna sdružení Pionýr?

Pionýra si budu bránit zuby nehty. Je to organizace, která má bohužel dogma doby, jež nás provázela čtyřicet let. Ale myslím si, že je to nerozum řady lidí, kteří si neuvědomují, že je to organizace, která má lidem přinášet tu pohodu, naučit děti slušnějšímu chování, být lepším člověkem, vědět si rady, splynout s přírodou a přesně tyhle věci, které člověk používá v každodenním životě. Děti jsou lépe připravené na život a stávají se z nich lepší lidi. A to je to, co se mi na Pionýru líbí nejvíc.

Michal Zapoměl

Ale zpátky k tvé práci. Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý?

Odmalička jsem věděl, že chci být kadeřník, takže jsem za tím jen šel. Můj dětský sen se mi proměnil v realitu. Moje práce mě naplňuje, dělá mě šťastným, je kreativní a stále nová. Kdo tohle může říct? Žiju svůj sen…

Stává se ti, že jdeš po ulici, potkáš člověka a říkáš si ´Ježiš, tomu by slušelo něco jiného´?

To jo a říkám si, že mu dám vizitku, aby přišla nebo přišel. Kolikrát už mám tu vizitku i v ruce, ale je to jen profesionální deformace, takže ji nechám v té kapse a neotravuju lidi. Nejsem člověk, který někomu vštěpuje, že musí být skvěle oblečený, skvěle učesaný a kdo ví co ještě. Lidi hodnotím podle toho, jací jsou lidi, jak na mě působí, jakou mají osobnost. Líbí se mi, když o sebe pečují.

Když k tobě do salonu přijde žena, má už nějakou představu, jak chce ostříhat, nebo ti naopak nechá úplně volnou ruku?

O mně je známo, že nejsem kadeřník, který se zeptá „Jak to chcete?", a ani nikdo u mě v salonu to tak nedělá. Vždycky se snažíme udělat diagnózu - co dělá za práci, jak se dokáže věnovat účesu, jaký má šatník. A doporučíme, co tomuhle typu člověka sedne nejvíc. Tady právě bortím ty trendy, kdy ženy chodí s těmi obrázky a chtějí vypadat jako Victoria Beckham. Je krásná, ale má za sebou tým lidí, kteří se starají, aby takhle skvěle vypadala od rána do večera. Ale večer je to stejný člověk jako každý jiný - i s tím, že bez make upu má oteklé oči, nedokonalou pleť a pupínky a krepaté vlasy a tak podobně. Tvrdím, že není ošklivý člověk, jenom člověk, který není opečovávaný. Pokud za sebou budete mít stejný tým vizážistů a stylistů, pak budete vypadat také skvěle. Proto miluju proměny, kde můžu ukázat, že v každé ženě je krása.

Máš jeden salon v Plzni, druhý v Praze. Liší se nějak klientela?

Musím říct, že mám zlaté klienty - příjemné, hodné lidi, kteří jsou normální. A je jedno, z jakých vrstev jsou - jestli jde o paní, která za mnou jezdí od Českých Budějovic a jednou za čtyři měsíce si na tuto službu našetří, nebo ke mně chodí jednou za tři týdny nebo jde o takzvanou VIP personu. Na to já nehraju. Říkávám, že i kdyby u mě seděla britská královna nebo paní Vomáčková, nebudu dělat rozdíly a dostanou stejnou péči.

Mám dojem, že pořád přetrvává názor, že ´jít k Zapomělovi´ je jen pro bohaté. Jak je to tedy s cenami ve tvých salonech? Jsi opravdu tak příšerně drahý, jak se říká?

To je dogma, které doprovází stále zase mě, a je to jen ta image. Když za mnou lidé přijdou a nechají se upravit, zjistí, že to není tak hrozné. Myslím, že dát v průměru od tisíce do patnácti set za kompletní službu není dneska tak strašné, podobné ceny jsou i jinde. Proto bych se chtěl zbavit té nálepky, kdy si ženy říkají ´tohle je salon, na který nemám a nejsem pro ně dost dobrá´. To není pravda, každý člověk je dost dobrý.

Michal Zapoměl

Máš i spoustu zkušeností ze zahraničí. Je rozdíl v přístupu žen k sobě samým? Platí pořád, že české ženy nejsou příliš ochotné do sebe investovat?

Je to pravda, ve světě si to klienti daleko víc užívají. Pro ně je to součást života, oni si doma sami ani moc vlasy ´nezpracovávají´, chodí zkrátka do salonu. Pokud si člověk spočte, že za týdenní úpravu dá dejme tomu 550 korun a za to máte týden krásné vlasy a cítíte se dobře, zjistíte, že to zas tak nákladné není. Ale pokud člověk šetří tam, kde nemá, a pak se to musí napravovat, je to mnohem horší a dražší. Moje babička, kterou jsem vždycky obdivoval, říkávala, že není tak bohatá, aby si mohla kupovat levné věci. A to je svatá pravda.

Pamatuješ si ještě, koho jsi ostříhal jako prvního?

Asi kamarádku, s kterou jsem chodil do školky. Ale oficiálně prvními klienti byli naši sousedi Falkenauerovi a jejich děti, kteří mi svěřili své vlasy. A pak se to začalo nabalovat. To mi mohlo být šestnáct nebo sedmnáct let.

A od koho se ty sám necháváš stříhat?

Od kohokoliv ode mě ze salonu. Dneska je nás asi dvacet a díky tomu, že si všechny lidi vychovávám, získají část mého rukopisu.

Řekl jsi, že žiješ svůj sen. Máš ještě nějaký další sen, cíl, kterého chceš dosáhnout?

Mám celoživotní cíl, ale je v podstatě nedosažitelný. Mým jediným cílem je být dobrý člověk a to je tak těžké, protože v tu chvíli, kdy si řekneš, že jsi dobrý člověk, tak nejsi, protože jsi pyšný. Nikdy to člověk sám o sobě říct nemůže. Ale pokud v lidech někdy vzbudím dobrý pocit nebo na mě vzpomenou hezky, tak mi to bude stačit. Všechno ostatní – kariéru, majetek a další věci - je pomíjivé a můžeme to ztratit. Klidně ze dne na den, z hodiny na hodinu. Vím to, protože jsem to zažil. Mám spoustu krátkodobých vizí, které si postupně plním…

Hodláš otevřít další salon?

Je tady možnost spousty věcí, možná i na otevření dalšího salonu, kdo ví. Neříkám nikdy ne, protože život se tak různě mění a přicházejí možnosti, které je dobré využít.

S nůžkami jsi spjatý celý život. Neměls někdy chuť s nimi seknout?

Ne, zaplaťpánbůh ne. A proto říkám, že jsem šťastnej. Je to tak krásná práce a já se jí asi nikdy nenabažím. Jediné, co by mě mohlo odradit, je chování lidí. My si tady v Čechách pořád snažíme udržovat si nějakou pózu a to je věc, která je úplně zbytečná a lidi jen omezuje. Snažím se to pořád odbourávat a být ´normální´.

Autor: Miroslava Tolarová

26.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies