Inkluze znamená více peněz, ale i rizika

Julie Čechová pracuje jako speciální pedagožka v jedné z pražských základních škol a nová pravidla pro inkluzivní vzdělávání se tak její práce výrazně dotkla. Zejména z hlediska financování, kde vnímá zlepšení. Upozorňuje však i na možná rizika, která se mohou teprve projevit.

„Na jednu stranu přibyla administrativa, na druhou stranu se do škol dostává výrazně více peněz na pomůcky pro handicapované děti," konstatovala Čechová s tím, že ne vždy sice stát dodá tolik peněz, kolik by bylo v ideálním případě potřeba, i tak však finanční injekce výrazně narostly.

Zlepšení financování se týká i žáků s poruchami učení 

Podobně jako jinde v republice se ani v Praze zatím nedá v běžných základkách sledovat výraznější nárůst počtu žáků s těžkými handicapy. Potvrdil to i zástupce starosty Prahy 5 pro školství Vít Šolle. „Nedošlo k nějakému skokovému nárůstu počtu takových dětí a z důvodu společného vzdělávání mimořádné problémy nenastaly," uvedl.

Zlepšení financování se však týká i žáků s poruchami učení či chování, cizinců nebo dětí ze složitých sociálních poměrů. Podle Čechové by se stát měl zaměřit na potenciální střety zákona s reálnými možnostmi škol.

Větší zodpovědnost se přenáší i na rodiče 

„V některých případech, například u výrazných poruch chování s projevy verbální či fyzické agrese, je zařazení handicapovaného žáka až poškozující pro zbytek dětí ve třídě a díky takovému spolužákovi je pro ně práce ve škole nepříjemná, neadekvátně náročná a jejich školní úspěšnost může zbytečně klesat," míní s tím, že v takových případech může být přání rodičů v konfliktu se zájmy ostatních žáků.

Větší zodpovědnost se tak přenáší mimo jiné i na rodiče. „Speciální školy zůstávají a bude na odpovědném rozhodování rodičů, škol a školských poradenských zařízení, aby pro každé dítě nalezli správnou cestu," doplnil Šolle.

Čtěte také: Povinná maturita z matematiky bude i na většině odborných škol

V drtivé většině školy zavedení inkluze kritizují 

Ve Středočeském kraji se na inkluzi dívají skeptičtěji. Například starosta Kolína, krajský radní a dlouholetý učitel Vít Rakušan od počátku kritizuje rychlost jejího zavedení. „Ve Skandinávii inkluzi připravovali patnáct let. U nás vznikla překotně na politické zadání," míní s tím, že kvůli tomu nebyl dostatečně proškolen pedagogický personál či zajištěny finanční prostředky na asistenty.

Nikoliv myšlenka, ale provedení celé koncepce tak podle Rakušana ve výsledku vedlo ve zhoršení kvality výuky. Stížnosti ze strany škol potvrdil krajský radní pro vzdělávání Jan Skopeček. „Z terénu neslyším příliš pozitivní reakce. V drtivé většině školy zavedení kritizují a proto si myslím, že bylo uspěcháno a hlavně nemělo být zavedeno plošně," uvedl s tím, že v této podobě považuje inkluzi za nedomyšlený a ideologický projekt.