Samotný vysněný dárek totiž ještě nemusí komplikovanou dětskou duši zcela naplnit radostí. K tomu chybí důležitý detail – přítomnost rodičů nebo aspoň nejbližšího příbuzenstva.

„Více než polovina našich dětí na Vánoce odjede buď za svými rodiči, nebo právě ke svému příbuzenstvu. Ostatní stráví zimní svátky v našem zařízení,“ sdělil ředitel Tomáš Řezníček. Na financování dárkového seznamu se podílel jak Dětský domov Radost, tak i jednotliví sponzoři.

Vánoční nadílku mají i dvakrát

„Dárky se u nás ale nerozdávají anonymně. V mezích zákona sponzorům poskytujeme o našich dětech patřičné informace, funguje to i obráceně,“ upřesnil Tomáš Řezníček.

Podle ředitele děti, které na svátky odcestují za svými rodiči, nebo nejbližším příbuzenstvem, nejsou o dárky dětského domova nijak ochuzeny. „V podstatě pak mají Vánoce dvakrát, dárky dostanou po svém návratu,“ doplnil Tomáš Řezníček.

O nadcházejících zimních svátcích tomu jinak nebude ani v Dětském domově v Dolních Počernicích. Za jeho zdmi pobývá 59 dětí, 
z nichž poslední zde bylo přijímáno v prvním prosincovém týdnu.

Převažují praktické dárky do života

„Z celkového počtu se u vánočního stromku sejde třináct dětí. Ty dostanou dárky nejen od sponzorů, ale i našeho domova. Pro dárky si rovněž pojedeme do Hostivaře ke Stromu splněných přání. Nemluvě o jiných projektech spojených právě s vánočními svátky pro dětské domovy,“ říká ředitel zmíněného domova Martin Lněnička.

Přání, která děti malují, jsou často překvapivě praktická. Zejména u dospívajících, kteří si velmi dobře uvědomují, že budou muset brzy z dětského domova odejít a postarat se sami o sebe. V oblibě je také drobná elektronika, kosmetika a knížky.

Z tří set korunového kapesného se toho ušetřit opravdu moc nedá. Děti mají vesměs stejná přání jako jejich vrstevníci, kteří vyrůstají v normální a funkční rodině. Menší děti si například přejí stavebnice, kola, panenky, starší pak touží zejména po elektronice.

Dárkem vzteky rozbil okno

Záslužnou činnost činit těmto dětem radost chválí někdejší vychovatelka Marta Jankovcová. S dětmi u stromečku strávila mnohé Vánoce.

„Nebyly jen idylické, přiznávám. Jeden příklad za všechny: Dárek si rozbaloval krásný dvanáctiletý kluk. Jeho otec ve vězení, matka bůhví kde. Kluk si chvíli dárek prohlížel a pak jím vší silou mrštil do okna. Sklo se s rachotem sypalo, kluk do toho cosi nesrozumitelného stále křičel,“ ohlédla se v čase Marta Jankovcová 
s tím, že to nebyl od dítěte projev agrese. „Ve skutečnosti vlastně zoufale volalo o pomoc,“ dodala.

O podobných případech by prý mohla vyprávět dlouhé hodiny. A opět jeden příklad za všechny. „Náš domov o dalších Vánocích navštívil tehdejší primátor Jan Kasl. Měla jsem trochu obavy z dětí, které za svými blízkými neodjely. Zůstaly jen ty nejvíc opuštěné. A taky nejdivočejší.

Kluci a jedna dívka svou situaci samozřejmě dobře vnímali. Hodí dárkem po primátorovi? Otázky se mi honily hlavou. Nadšeně jsem pak poslouchala, jak skvěle si společně pohovořili. Všichni pak chtěli být architekty, jako pan primátor,“ doplnila paní Marta své vzpomínání.

Lítost neskrývají ani o Vánocích

Na Štědrý den bude v Dětském domově v Klánovicích přítomna i jeho ředitelka Dana Kuchtová. Jejích čtyřiačtyřicet svěřenců rovněž dárky dostanou. Zhruba polovina dětí bude o svátcích u svých blízkých.

„To víte, že v tento den některé děti projevují nefalšovanou lítost. Pro ně je největší dárek být se svou rodinou. Nebo aspoň s hostitelem, což je současná možnost třeba pro bezdětné páry, jak takovému dítěti aspoň dočasně udělat radost. Musím ale zároveň přiznat, že zájem o hostitelskou péči je velmi malý. Přitom je to cesta, která pak vede k pěstounské péči. Důležité je to hlavně pro malé děti,“ sdělila ředitelka Dana Kuchtová.

Ženy se pak loučení s dítětem bojí

Problém hostitelství je podle některých oslovených ředitelů dětských domovů poněkud složitější. Životní situace mnohých rodin se po dlouhé době ekonomické krize zlepšuje jen pozvolna.

Starší generace by prý takto nepřemýšlela, zda v těchto výjimečných případech vydat nějakou korunu navíc. Mladší ročníky už údajně takto neuvažují. Doba mladým totiž příliš nepřeje, což výrazně omezuje možnost dělit se o radost 
s jinými.

Potom zde hraje důležitou roli další psychologický fakt – citově velmi založené ženy se posléze jen těžko vnitřně smiřují s momentem, kdy dítě z dětského domova po Vánocích vypravují zpět do jeho dočasného zařízení. Období Vánoc totiž podle ředitelů lidé prožívají mnohem intenzívněji, než třeba svátky jara.

Tomu pak samozřejmě odpovídá i nastavení psychiky. Ta nezakrytě funguje u malých dětí, které klasickou rodinu nikdy nepoznaly. Projevují 
z dárků nadšení a nebrání se ani pohlazení. Právě tyto okamžiky partnerské dvojice při vidině loučení s dítětem zraňují.

Vrátil se raději zpět do 'děcáku'

Dětští psychologové tvrdí, že rodiče mohou vývoj osobnosti dítěte ovlivnit do věku jeho deseti let. Pak dítě podvědomě vnímá své okolí a právě jeho osobnost už může určité aspekty života vyhodnocovat.

„Zda dobře nebo špatně se vždy brzy ukáže. Právě Vánoce toho mohou být jasnou prověrkou. Řešil jsem případ třináctiletého chlapce, který se 
o Vánocích vrátil zpět do dětského domova zklamán přístupem jeho rodičů,“ uvedl psycholog Bohuslav Najvárek.

Podle něj traumatický zážitek dostoupil takového vrcholu, že chlapec téměř měsíc s nikým nepromluvil ani slovo. „Postupem času vypověděl, že dárek pod vánočním stromkem, krom jiného nepořádku, byli jen jeho rodiče se svými opilými kumpány. V kuchyňském zařízení prý nechyběl ani zdechlý kocour,“ popisoval psycholog.

Správný směr dítěte z náhradních domovů

Přesto si nemyslí, že takto duševně zkoušený nedospělý jedinec bude tyto poznatky vnímat jako svou budoucí životní normu. „Své vzory najde třeba 
v někom jiném a dítě z náhradních domovů může vykročit správným směrem. Tím je mít spokojenou vlastní rodinu,“ uzavírá Bohuslav Najvárek.

Nicméně podle něj snad každé dítě, které dočasně na vánoční svátky opouští bránu dětského domova, si zřejmě říká: „Proč mě rodiče chtějí vidět jen teď a ne napořád?“