Proč? Chtějí symbolicky poukázat na betonové barikády ve veřejném prostoru, které brání obyvatelům z Invalidovny při výstupu na místní cyklostezku.

Cyklostezku, která tu vznikla na místě bývalé železniční cesty mezi Hlavním nádražím a Pardubicemi.

Mezi skupinkou asi padesáti účastníků je i Josef Kučera, zelený aktivista. A vzhlíží k nebi, na kterém se honí mraky. Teploměr v tu chvíli nedosahuje ani patnácti stupňů. Od květnové procházky uplynuly tři měsíce a po betonových barikádách tu zbylo jediné. Na první pohled světlejší pruh v místě, kde několik let stály.

KVĚTNOVÁ PROCHÁZKA maminek s kočárky, obyvatel sídliště u Invalidovny a pár komunálních politiků měla upozornit na betonové barikády na Žižkově, které museli lidé složitě přelézat.

KVĚTNOVÁ PROCHÁZKA maminek s kočárky, obyvatel sídliště u Invalidovny a pár komunálních politiků měla upozornit na betonové barikády na Žižkově, které museli lidé složitě přelézat. Autor: Václav Bozděch

Jak to celé začalo…

Je úterý, teploměr opět neukazuje více než patnáct stupňů a opět to vypadá, že začne pršet. Právě uplynul měsíc od chvíle, kdy byly betonové barikády odstraněny. Stojím tu s Josefem Kučerou, který mi vypráví, jak to celé začalo.

Se stavbou nového železničního koridoru se začaly stavět i nadchody a podchody z ulice U Sluncové, které ale nebyly zpřístupněny.

„Procházka mě tak napadla jako způsob, jak spojit příjemné s užitečným a upozornit na problém, o kterém jsem se dozvěděl od známého, který žije na Invalidovně," říká Kučera.

Od myšlenky byl pak jen krůček k procházce, která měla za cíl poukázat na problém barikád. A tato občanská iniciativa se vyplatila. U jednoho stolu se sešli zástupci Českých drah, Správy železniční dopravní cesty a pražského magistrátu. Měli za úkol navrhnout majetkové vypořádání vztahů mezi těmito institucemi. Povedlo se. Komise v polovině července došla k provizornímu řešení a cesty jsou v současné době průchozí.

Je to pro Josefa Kučeru, se kterým stojíme měsíc po odstranění bariér na Žižkově, zadostiučinění? Po delším mlčení, během kterého se dívá nepřítomně do země, následuje pohled upřený do dálky směrem k bohnickému sídlišti, kde se tyčí nově postavený bazén Šutka.

„Víte, před dvěma lety jsem skončil se závodním plaváním, protože jsem měl pocit, že má energie je potřeba jinde. A tohle je přesně ten důkaz, že i příjemná věc, na kterou věnujete část své energie, jakou je sousedská procházka, může pomoci změnit život v části města, kde žijete."