VYBERTE SI REGION

Betlémy komunisti zavrhovali, teď jsou v kurzu

Praha /ROZHOVOR/ - Pětasedmdesátiletý předseda Spolku českých betlémářů je mezi svými málem jeden z nejmladších. Pohlednice s betlémy začal sbírat už v roce 1968 a dnes už má různých betlémů plný byt. Před Vánoci má ale většinu rozpůjčovaných po výstavách nejen v Praze, ale i v okolí.

23.12.2014 3
SDÍLEJ:

Doma si na svátky Milan Zábranský vystavuje malý betlémek z Pasek nad Jizerou.Foto: DENÍK/Pavla Janoušková

Co pro vás znamenají betlémy?

Je krásné, jak betlémy za minulého režimu potlačované po roce 1998 znovu ožily. Po republice jsou stovky hojně navštěvovaných výstav, věnují se jim výtvarníci i nadšení amatéři. Řežou se ze dřeva, tvoří z hlíny i plastických hmot, malují na papír i na sklo, šijí z textilu, háčkují, foukají se ze skla, odlévají z cínu, pečou z perníku i různých těst. A to vše na oslavu jednoho novorozeněte, v jehož jméně byl před dvěma tisíci lety změněn svět.

Jaké u nás existují spolky, které se zabývají betlémy?

Já patřím do Spolku českých betlémářů, který vznikl před osmi lety odtržením od celostátního Českého sdružení přátel betlémů. Máme asi 140 členů, v celostátním působí asi pět set lidí, ale spousta z nich patří pod oba spolky. Dále existuje místní spolek v Třešti na Vysočině, kde učí řezat i děti a hodně aktivní je spolek Příbramských betlémářů.

Kde máte letošní výstavu betlémů?

Už několikátý rok po sobě děláme výstavu v Senátu ČR, kde je vstup zdarma. Další výstavu máme v Muzeu Karlova mostu, která letos nese název Nostalgické Vánoce. Řekli jsme si, že tam nebudeme dávat moderní hračky, lega a počítače, ale klasické betlémy a přidali jsme k tomu dřevěné a plechové hračky.

Co tam můžou návštěvníci vidět?

Jsou tam klasické papírové betlémy a všechno, s čím se mohla naše generace setkat. Uprostřed stojí loutková divadla a spousta lidí mi říkalo, že tohle přesně měli doma. Jsou tam vystavené papírové betlémy od Mikoláše Alše, Josefa Lady nebo Josefa Weniga. Jeden z největších papírových betlémů je od Pavla Körbera, který má přes sto padesát součástek. Máme tam i kousky, které se vyráběly za války ve Valašském Meziříčí. Návrh dělal brněnský profesor Karel Langer. Potom tam je poválečná tvorba, které představují dřevěné betlémy prodávané v Ústředí lidové umělecké výroby.

Máte tam i betlémy ze šustí?

Nemáme, protože je nemám moc rád, když se to označuje jako typický český betlém. V zahraničí to tak často pojmenovávají, protože lidé si to mohli odsud přivést, když tu vůbec nic nebylo. Původně to ale pochází z Maďarska, pak to přešlo na Slovensko a u nás to bylo to jediné, co před revolucí dovolovali vystavovat a prodávat.

Proč?

V tom totiž nebylo vidět náboženství, ale spíše národopisné umění. Dokonce jedna Australanka má v Melbourne muzeum a vydala knihu o své sbírce, ve které je jako typický český betlém ze šustí.

V zahraničí jsou dost známé i kralické betlémy.

Byl to takový fenomén. Králíky na pomezí Čech a Moravy byla původně čistě německá oblast. Bylo tam asi třicet rodin, které se tomu věnovaly a vyráběly jednoduché dřevěné figurky. Muselo to odsypávat od rukou, protože lidé za to dostávali bídné peníze. Když neměli figurku do pěti sedmi minut hotovou, neuživili by se.

Zůstala tam ta tradice ještě?

Po odsunu v roce 1945 tam zbyl jediný řezbář, který už umřel. Když Němci odcházeli, skončilo i betlémářství. Dneska pracují asi dva tři betlémáři, kteří řežou ve stylu kralických řezbářů. Prý když chtějí vyřezat figurku, aby vypadala přesně jako kralická, musí předtím udělat osmdesát kousků, než se jim to dostane do ruky.

Slavíte s lidmi ze spolku Vánoce společně?

Sejdeme se druhý týden v prosinci a každý přinese něco na zub. Vypadáme ale jako klub důchodců, jsem tam málem nejmladší.

Proč vůbec lidé vstoupí k vám?

Noví členové k nám většinou přichází, když najdou doma nějaký betlém a chtějí ho třeba opravit. Motivace větší poloviny členů jsou vysloveně náboženské důvody a je tam hodně těch, kteří mají rádi lidovou tvorbu. A také ti, co mají radost z vlastní tvorby.

Existuje vůbec povolání betlémář?

Řezbářů je dost, ale betlémář je spíš hobby. Jsou to lidi, co je mají rádi, sbírají je nebo amatérsky sbírají. Troufám si tipnout, že v republice bude takových lidí kolem tisícovky. V celostátním spolku je jich pět set a pak jich je spousta, jak říká Čapek, divokých, neorganizovaných. Spolky vydávají i časopisy, v republice vychází celkem tři.

Hodně je v poslední době i živých betlémů, vidíte to také?

Poslední dobou se rozmohly živé betlémy. Seženou si miminko, s radostí tam stojí v zimě a zahrají a zazpívají si koledy. Obec se sejde a utuží se přátelství. V Suchdole u Prahy třeba zase dělají keramický betlém a každý si tam může přidat svoji figurku.

Kromě vyřezávaných figurek se dělají betlémy papírové. U nás je to běžné, ale co ve světě?

V tom jsme světová velmoc. Mnoho malířů a různých spolků a organizací vydává papírové tištěné betlémy. Paní Moštková z Brna-Líšně maluje pro obce. V poslední době vyšel od ní modřanský betlém tady z Prahy. Ve spolku máme malíře Pavla Pecinu, který vyrábí skládací betlémy. Tento systém propracoval Vojtěch Kubašta, ilustrátor dětských knížek.

Kdo to byl?

Už v roce 1939 do časopisu Ozvěny namaloval první betlém a po válce jich navrhl asi patnáct. V roce 1949 měl připravený jeden betlém, ale to mu komunisté zakázali. Potom ale přišli na to, že je to úžasný vývozní artikl, takže je posílali do Anglie i dalších zemí, včetně jeho dětských knížek.

Pamatuji si, že jsem doma měla jeho pohádky o kůzlátkách. Pořád je o to zájem?

Naše děti měly perníkovou chaloupku a Karkulku. Je to taková kniha, která když se rozloží, má pohyblivé části a kulisy. Na Smíchově teď jeho dcera, co žije v Kanadě, otevřela výstavu k jeho stému výročí narození. Jeho obdivovatelé dokonce založili v Americe společnost a používá se pro to název Paper Engineering neboli papírové inženýrství.

Vy sám ho také obdivujete?

Mimochodem můj druhý betlém byl právě od něj. Mnoho lidí na světě jeho knihy sbírá a cena za betlém nejde pod sto dolarů. V muzeu Karlova mostu vystavujeme i letáček, který byl donucen v roce 1948 na Vánoce namalovat na počet první pětiletky.

Jak vypadá?

Pojal to trochu ironicky, protože místo jezulátka je tam velká pětka a kolem jdou dělníci s různými nápisy. Úplně si z nich utahoval, ale jak mi říkala jeho dcera Dagmara, měl potom nahnáno, aby si na to nikdo nevzpomněl. Vedle toho dělal grafiku, pohledy, věnoval se Mozartovi, pracoval i pro různá nakladatelství. Umřel někdy po devadesátém roce na Dobříši.

Tištěné betlémy teď vystavují i v muzeu v Roztokách. Slyšel jste o tom?

Autorky to nastudovali opravdu pečlivě. Jsou tam papírové betlémy od nejstarších až do roku 1960. Půjčoval jsem jim i německou literaturu a sehnaly ze všech muzeí různé exponáty. Třeba jim půjčili náš nejstarší papírový betlém vytištěný okolo roku 1800, který je uložený ve Strahovské knihovně. Normálně se nevystavuje, ale jim zapůjčili originál.

Už jste se tam byl podívat?

Bohužel když měli vernisáž, otevíral jsem jinou výstavu. Jeden sběratel mi potom volal, že se mu třepaly ruce, když to viděl. Prý je to úchvatné vidět staré věci. Papír se totiž na světle lehce poškodí.

Jak jste se vůbec k betlémům dostal?

Ze začátku mi to připomínalo loutkové divadlo. Jsem od Brna, kde jsem s loutkami hrál. Kolem roku 1968 začaly vycházet pohlednice starých betlémů. Kupoval jsem si je a chodily mi poštou. Jenže po sedmdesátém roce jako když utne.

Co vás potom opět nakoplo?

Pak jsem se dočetl, že se otevřelo muzeum v Třebechovicích, a jel jsem se tam podívat. V Praze byl vystavený v bruselském pavilonu jejich betlém, se kterým byli na světové výstavě v Montrealu. Začal jsem se víc zajímat o betlémy a našel jsem si spojení na pražskou pobočku. Seznámil jsem se s panem Valenou, po kterém jsem podědil předsednictví.

Můžete říct, které betlémy vás konkrétně zajímají?

Sbírám hlavně starší lidové betlémy. Jedna věc jsou peníze, ale druhá mít na ně místo. U nás je zastavený byt. Poté, co se děti osamostatnily, dostal jsem jejich pokoj. A potom sklep i garáž jsou zastavěné betlémy. Před Vánoci je to všechno poloprázdné, protože je to na výstavách. Ale betlémy mají jednu hroznou vlastnost. Bobtnají. Já to tam nikdy nemůžu dostat zpátky tak, jak to bylo předtím.

Máte doma pochopení pro svůj koníček?

Do bývalého pokojíčku moje žena už radši ani nechodí. Ale už se s tím smířila, dokonce se mnou chodí na vernisáže, ale k nám do spolku vstoupit nechce.

Čeho si nejvíce vážíte ve své sbírce?

Asi věcí od Vojtěcha Kubašty, ale v podstatě každého betlému, který je vyrobený s láskou. Podařilo se mi koupit část betlému od dvou vynikajících řezbářů z Čisté u Nové Paky, celý by se mi nikam nevešel. Neřezali v lidovém stylu, ale podle starých rytin a kreseb v takzvaném Nazarénském stylu. Koupil jsem to, protože hrozilo, že to rozprodá do Německa. Antikvář mi říkal, že dostal povolení, ať to rozprodá jednotlivě za každou cenu.

Jaký betlém si vystavujete doma na svátky?

Doma mám malý betlémek z Pasek nad Jizerou. Řezal to místní pošťák, který dělal Krakonoše a betlémy. Dodací lhůta byla skoro dva roky. Bohužel mi vyřezal jenom svatou rodinu, a když jsem chtěl další věci, umřel. Mám také připravený kralický betlém, ale je to velké se spoustou figurek.

Říkal jste, že vás na začátku oslovil třebechovický betlém. V čem je výjimečný?

Jeho historie je dlouhá a pohnutá. Dokonce nějaký funkcionář národního výboru navrhoval, ať se spálí nebo vyhodí v rámci protináboženského tažení. Takže ho manželé Vaclíkovi přechovávali ve stodole a pak přivezli na světovou výstavu. To už se o něm nedalo mlčet.

Takže ho mohli pak vystavovat?

Dokázali ho za úlitbu v osmdesátých letech zpřístupnit, protože tam bylo i místní muzeum dělnického hnutí. Asi před třemi roky získali evropský grant a přestavili muzeum do pěkné podoby. Betlém je částečně zrestaurovaný, ale ne celý, protože to může dělat pouze licencovaný restaurátor. Dřív to tak lepili na koleně, ale dnes už se o to odborně starají. Betlém můžete vidět ze všech stran. Všechno je ze dřeva a dokonalé.

Kdo třebechovický betlém vůbec postavil?

Tamní sedlák a povozník Josef Probošt dostal nápad a začal stavět pohyblivý betlém nejprve pro rodinu a stále ho rozšiřoval. Posléze se spojil se zručným řezbářem Josefem Kapuciánem, který u něj pracoval za stravu a za jídlo. Taky u nich bydlel. Nebylo to s nimi určitě jednoduché, protože se rádi u toho napili.

Jak to s nimi dopadlo?

Proboštova rodina ho úplně zavrhla, ani ho nepohřbili do rodinného hrobu, protože se nestaral o hospodářství. Kdo se chtěl s nimi po večerech scházet, musel přinést věnec buřtů, bochník chleba a láhev zápisného. Spolu tam besedovali a diskutovali o tom, jak co udělat a jak se co povedlo. Soukolí už dělal profesionální sekýrník, co tenkrát dělal do mlýnů dřevěné soukolí, Josef Fryml. Ten jim to oživil.

Autor: Pavla Janoušková Mgr.

23.12.2014 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

Zpátky na 'bedně'! Koukalová byla třetí ve sprintu: Je to pozitivní kopanec

Östersund (Švédsko) /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies