VYBERTE SI REGION

Bohnice nejsou otevřené jen na Mezi ploty

Praha /ROZHOVOR/ - Druhým rokem pomáhá pořádat a koordinovat bohnické Babí léto. Jeho průběh povětšinou tráví u festivalového infostánku, kde s ním o festivalu můžete podebatovat zrovna tak jako já. S Davidem Kašparem z občanského sdružení Tolerdance jsme si povídali o Babím létě.

12.9.2011
SDÍLEJ:

SIMONU BABČÁKOVOU David Kašpar zlákal, aby na Babím létě pořádala komentované cyklojízdy.Foto: Deník/Ondřej Leinert

Když se řekne festival v Psychiatrické léčebně Bohnice, většině lidí se vybaví Mezi ploty. Jsou tyto akce nějak spojené, nebo je každá na sobě nezávislá?
Jsou spojené tak, že vlastně Mezi ploty vznikly jako nějaký odštěpek od Babího léta, což možná mnohé překvapí. Nicméně, za dobu své existence si Mezi ploty vybudovaly úplně jiný profil. Je to velkolepá akce a mohli bychom se bavit o tom, jestli to už není trochu přes čáru a jestli to pro Bohnice není už spíš zátěž.

Zaregistroval jsem, že organizátoři Mezi plotů a Babího léta spolu nejsou dvakrát velcí kamarádi. Co vám konkrétně na Mezi plotech vadí?
Přiznávám, že to není téma, které by se mi rozebíralo úplně snadno. Na Mezi plotech mě mrzí, že je to dnes v první řadě komerční akce, která nemá žádné hlavní sdělení. Z pohledu místního areálu mi hodně nešťastné přijde třeba to, že tady v Bohnicích máte za normálního provozu spoustu krámků, které musí během Mezi plotů zavřít, aby mohli mít kšefty ti, co si tady za poměrně vysoké částky pronajmou místo.

Organizátoři si dělají trochu reklamu na tom, že pořádají festival v Bohnicích a pomáhají pacientům, ale vlastně to tak úplně pravda není, protože peníze ze vstupného sem nejdou. Ten původní smysl, přitáhnout lidi k tématu Bohnic, podle mě vymizel a je otázka, jestli už není potřeba jít trochu dál.

Co tím myslíte?
To, o co se snažíme s Babím létem. Náš program je rozptýlený po celém areálu a je založen na tom, aby lidi tohle místo poznali. Nestačí jenom jednou za rok přijít a odškrtnout si modré okénko „byl jsem v Bohnicích“, ale toto společenské téma dlouhodobě vnímat.

Jinými slovy, dá se říct, že jedním z cílů tohoto festivalu je, aby měl rodinnou atmosféru a lidé s areálem tak nějak žili? Což podle vás u Mezi plotů tolik nefunguje, protože lidé přijdou hlavně na velké kapely už je tolik nezajímá, co se děje kolem?
Přesně. Když jsem tady byl na Mezi plotech, znal jsem jen cestu od hlavního vchodu k pódiu. A nic moc jsem neviděl, protože jsem se prodíral davem. Babí léto je opak. V první řadě tu jde o Bohnice a areál. A program slouží k tomu, aby ho pomohl poznat. Vytvořili jsme třeba průvodce bohnickým areálem, ve kterém je mapa s 16 stanovišti: Od kočičího domu přes kostel, galerii v Prádelně, statek s koňmi, divadlo, vzácné stromy. Další věc je komentovaná prohlídka na kolech se Simonou Babčákovou, která právě probíhá, pohádky pro děti, dendrologická přednáška o stromech…

Vstup je zdarma. Přesto, máte přehled o tom, kolik lidí sem zhruba za den zavítá?
Myslím, že se to pohybuje kolem 2,5 tisíce až tří tisíců lidí. Ale je to spíš odhad.

Hlavním lákadlem festivalu, alespoň z toho, co pozoruji na plakátech a letácích, je hudební produkce. Jakým způsobem vybíráte, kdo tady bude hrát?
Původně to byl hlavně hudební festival, protože ho dvacet let dělali lidi kolem Unijazzu. Hudební program dává dohromady Luboš Chlad, který je tu zároveň terapeutem, a vždycky je praxe taková, že vybereme jednu takzvaně hvězdu, kterou můžeme zaplatit a přitáhne pozornost. Takže loni to byl Jablkoň, letos Jan Spálený… A pak tady hrají kapely nějak spřízněné s Bohnicemi. Nemáme ambice zbourat areál a vymyslet nejoriginálnější festival v Praze, ale přijít spíš s komunitní akcí, která se obrací směrem dovnitř, ke svému místu činu.

Dvacet let tento festival organizoval Unijazz, poslední dva roky ho má na starosti léčebna ve spolupráci s vaším občanským sdružením. Změnil se nějak výrazněji od té doby festival?
Nejsem příliš velký pamětník, ale mám za to, že ne. Po stránce hudební dramaturgie je to podle mě stejné.

Proč vůbec Unijazz po dvaceti letech Babí léto pustil?

Myslím si, že už z toho po těch letech byli vyčerpaní a chtěli štafetu předat někomu jinému. Bylo úžasný, že to v 90. letech rozjeli a my teď můžeme navazovat a snažit se přidat další dva plány: poznejte Bohnice a přemýšlejte o Bohnicích.

A mají lidé o tyto dva plány zájem? Pozorujete, že se ptají, kde co najdou, jak funguje které oddělení?
Samozřejmě, mohu hlavně doufat, že to má a bude mít zamýšlený efekt. Troufám si říct, že mnozí odejdou z Babího léta překvapeni. Spousta lidí totiž třeba neví, že jde o otevřený areál. Myslí si, že je to tu otevřené jen na Mezi ploty a jinak sem nikdo nesmí. Není to pravda. Je to otevřený park, může sem kdykoli kdokoli přijít, běhat, jezdit na kole, na bruslích, jít do Páté kolony na kafe, do galerie v Prádelně, která je otevřena každou středu a sobotu od dvou do sedmi… I proto doufám, že když si člověk vezme do ruky mapu a projde si areál, vyvolá to v něm nějaké emoce. A rád se sem bude vracet.

Nejsem blázen. Takže vyrážím do Bohnic

Dostal jsem pozvánku na festival Babí léto. Čas konání: poslední víkend. Místo činu: areál Psychiatrické léčebny Bohnice. Hlavou mi asi jako většině nejdřív problesklo: takové menší Mezi ploty.

Nikde žádné fronty. Příjezd autobusem k Bohnicím bez problémů. Vstup zdarma. Až potud vše dle očekávání.

Ale jen co jsem vstoupil do areálu, malé soukromé překvapení: žádné menší, skromnější Mezi ploty, ale docela jiná akce.

Hudba a divadlo jsou tu jen doprovodnou částí programu, kterému nenápadně dominuje pohodová atmosféra místního areálu a heslo Žádnej spěch. Právě tak se jmenuje kapela, kterou potkávám u schodů k centru psychosociálních služeb.

„Koncem září tady budeme dělat muzikoterapii, teď jsme tu odehráli menší koncert u čajovny. Měli jsme trochu problémy se zvukem, ale jinak pohoda,“ říkají mi.

Zvuk si tu totiž menší kapely obstarávají sami. „Naskládali jsme to do tří aut,“ popisuje mi Vladimír Šunda z kapely Aulen Orfeus. „Ještě trochu pobudeme, a pak jedeme zpátky do Odolene Vody.“

I oni vystupovali na menší scéně u čajovny, kde si můžete vybrat z několika druhů sypaného čaje do konvičky za méně než 20 korun. A poslouchat. Ani hlavní stage není žádná divočina. Na Jana Spáleného bych si sám jistě nevyrazil, ale v trávě mezi stromy je to příjemné zpomalení. Hlavně pro rodiny s dětmi, pro které je tu připravena spousta her.

„Napište tam, že za to beru 60 tisíc. A to jsem ještě slevila z 600,“ vtipkuje herečka Simona Babčáková, která tu dvě hodiny prováděla komentované cyklojízdy.

Chybí mi odvážnější hudební dramaturgie, která by přitáhla určitou komunitu lidí, a uvítal bych víc divadel pro dospělé. Ale za mě: splněno. Babí léto je akce, po které si uvědomíte, že není blázen ten, kdo navrhne své milé: Pojďme na rande do Bohnic.
Babí léto
Letošní ročník byl už dvaadvacátý. Jde o jeden z nejstarších alternativních festivalů v Praze.

V roce 1990 ho začalo pořádat občanské sdružení Unijazz, po jeho dvacátém ročníku štafetu převzaly Psychiatrická léčebna Bohnice a občanské sdružení Tolerdance. Za dobu existence festivalu, jehož hlavním cílem je seznamovat lidi s činností bohnické léčebny, si na něm zahráli třeba Jiří Schmitzer, OTK nebo Už jsme doma.

Autor: Ondřej Leinert

12.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies