VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Čeští středoškoláci se v zahraničí neztratí

Praha /REPORTÁŽ, FOTOGALERIE/ – Sedmnáctiletý Matyáš stojí ve velké učebně a představuje projekt, na kterém pracoval po dobu několika dní. V sále plném mladých lidí ve věku od 12 do 17 let je nezvyklé ticho, jen občas uslyšíte souhlasné či nesouhlasné zamručení. Český mladík mluví plynulou angličtinou a snaží se obstát v obrovské konkurenci. Vždyť letos v hostitelské zemi Slovinsku prezentují své projekty zástupci 107 škol z 15 zemí světa.

30.10.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
15 fotografií

Akademie středoevropských škol acesFoto: Archiv aces

Toto unikátní mezinárodní setkání se koná několikrát do roka v rámci vzdělávacího programu Akademie středoevropských škol (aces). Studenti vybraných středních škol se na několikadenním výjezdu snaží vypracovat projekt na předem zadané téma a následně si jej i obhájit. K tomu je dovede řada aktivit, které vytváří přední pedagogové a odborníci na vzdělávání.

Co je cílem? Mladí lidé se zábavnou a často i vtipnou formou naučí spolupracovat se svými vrstevníky z jiných zemí. Odlišný mateřský jazyk, ale ani jiná mentalita a kultura pak není na škodu. Právě s předsudky, které často v rámci příslušníků jiných národů máme, totiž projekt bojuje.

„Je nám jasné, že předsudky nikdy nezmizí, ale snažíme se, aby byly zcela jiné věci ve středu zájmu a myšlení. Poté, co studenti z naší akademie odjedou, zvládnou si odpovědět na otázku: Proč vlastně různí lidé dělají stejné věci jinak? V tomto má naše práce smysl," říká za pořádající Nadaci ERSTE projektový manažer Robin Gosejohann. Pokud se obrátíme na Matyáše, u kterého náš příběh začal, dočkáme se jasného přitakání: „Než jsem poznal cizince takto zblízka, než jsem s nimi musel spolupracovat, často jsem je nechápal. Říkal jsem si například: „Proboha, ten Němec je ale divný!" Nyní už ale vím, že divný není to správné slovo. Je jen jiný. A že já jsem na něj ze začátku působil stejně. Teď jsme s Helmutem přátelé a často si přes internet píšeme a voláme."

Akademie středoevropských škol aces

Iva Kučerová, jedna z učitelek, která se acesu též zúčastnila, poslání potvrzuje: „V rámci výměnných pobytů a mezinárodní spolupráce studenti sami poznali, že lidé jsou rozdílní, ale ne protože jsou z různých kultur, ale protože se jedná spíše o individuální rozdílnost stejně jako u nás."

A jak se tedy nakonec studenti s letošním tématem, které se zabývá médii, popasovali? Některé školy se rozhodly vydávat školní časopis, připravily vlastní vysílání v rádiu nebo natočily videa. Jiné provedly průzkum reklam a snažili se dopídit, jaký vliv má na lidi násilí v televizi.

Česká republika se pak ve výsledku vůbec nemá zač stydět. Čeští studenti svým výkonem zaujali. Dokázali obstát v kritickém srovnání s jinými zeměmi a jejich výsledný projekt patřil k těm nejlepším od roku 2007, kdy se české základní a střední školy do mezinárodní soutěže začaly pravidelně zapojovat. Příští setkání Akademie aces se uskuteční na jaře 2013 u našich slovenských sousedů.

Kateřina JelínkováSedmnáctiletá studentka Kateřina Jelínková v rozhovoru pro Deník:

Maďaři byli hodně uzavření, Rakušané vřelí

Sedmnáctiletá Kateřina Jelínková si loňskouúčast v mezinárodní soutěži užila. Poznala například to, jak fungují domovy pro seniory v jiných státech.

Jak jste se k projektu aces dostala?

Přihlásila nás učitelka. Pak se jen vybíralo, kdo nás bude zastupovat na mezinárodních setkáních, a jedna z vybraných jsem byla i já.

Jak projekt probíhal?

V rámci tématu „Dobrovolnictví" jsme si vybírali, jak projekt pojmout. Naše partnerské školy byly z Rakouska a Maďarska. Po domluvě jsme v Čechách navštívili domov pro sociálně znevýhodněné děti, v Rakousku domov pro seniory a v Maďarsku domov pro nevidomé.

Co se dělá v rámci výjezdů do hostitelské země?

Na začátku školního roku jsme si v rámci prvního výjezdu udělali plán, jak celý projekt pojmout. Na konci školního roku bylo další setkání, kde se projekty vyhodnocovaly, ukazovaly se výsledky našeho snažení.

Čeho jste tedy dosáhli vy, v rámci vaší skupiny?

Poznali jsme životy lidí, kteří to nemají v současném světě jednoduché. Mohli jsme porovnat to, jak žijí například v Česku, a jak v Německu či Maďarsku. Zjišťovali jsme, co sociálně slabí celé dny dělají a v jakém prostředí žijí.

Co vás v rámci tohoto porovnávání překvapilo?

Tak například obrovský rozdíl v úrovni českých a německých domovů pro seniory. Ten rozdíl mě opravdu šokoval.

Němci se o seniory starají lépe?

Jednoznačně. Celkově kvalita života důchodců v Čechách je mnohem nižší.

Jak jste k tomuto závěru přišla?

Stačí navštívit ty konkrétní domovy. V Německu není výjimečné, že si senioři užívají například masáže. Mohou využít i kadeřnici, pedikérku, to vše jsou zaměstnanci domova, takže za to senior nezaplatí ani o korunu navíc. U nás v Česku si o tom důchodci mohou nechat jen zdát.

V čem je výhoda, že tyto věci nezjišťujete sama za sebe, ale s pomocí studentů ze zahraničí?

Tak samozřejmě hlavní je zdokonalení se v cizím jazyce. Poznáte i odlišnou mentalitu lidí z jiných států.

Zmínila jste mentalitu. V čem se liší maďarská od té naší?

Mně osobně přišli Maďaři hodně plaší. Ani se s námi nechtěli příliš bavit nebo chodit ven. Byli hodně uzavření a bavili se zejména sami se sebou. Rakušané oproti tomu byli hodně přátelští, vyhledávali kontakt, byli vtipní a vřelí.

Když jste tedy poznali své partnery ze zahraničí, pracovali na společném projektu, co se s ním nakonec děje?

Představíme jeho výsledky v rámci velkého setkání všech členů Akademie středoevropských škol. V rámci dvouminutové prezentace musíme shrnout to nejdůležitější před porotou, která výkony zhodnotí. Na galavečeru jsou pak rozdávány ceny.

Vyhráli jste něco?

My přímo ne, ale Češi v ročníku před námi byli úspěšní a cenu si domů odvezli.

Jak si tedy Češi vedou v mezinárodním srovnání?

Myslím, že rozhodně nejsme nejhorší (úsměv).

----------------------------

Robin GosejohannRobin Gosejohann, projektový manažer Nadace ERSTE pro Deník:

Témata setkání baví studenty i jejich učitele

Projektový manažer neziskové Nadace ERSTE vzpomíná na české účastníky mezinárodních projektů jen v dobrém. „Češi jsou nesmírně milí lidé," říká v rozhovoru pro Deník.

Co je hlavní myšlenkou vašeho projektu „aces"?

Snažíme se podporovat mezilidskou otevřenost. Slouží k tomu zejména setkávání a práce s lidmi z různých koutů světa. Je to zábavné, vzrušující a zároveň je to nevšední zkušenost pro studenty, kteří poznávají nové a odlišné kultury, o což nám jde především.

Zmínil jste studenty, ale ty doprovází i jejich učitelé. Co to přinese jim?

Poznají zejména nové praktiky a metody výuky.

Proč vaše organizace podporuje právě oblast školství?

Nadace ERSTE se snaží vytvářet zdravou občanskou společnosti, což zahrnuje i základní evropské hodnoty povzbuzující mezinárodní diskuzi a podtrhuje významnou úlohu vzdělávání. Poukazuje se tím také na důležitou a tvrdou práci, kterou zastávají učitelé v zájmu celé občanské společnosti. Coby soukromá nadace navíc můžeme snadněji tvořit projekty i za hranice a také mimo Schengen nebo dokonce EU.

Studenti si chystají vlastní projekty? K čemu je to dobré?

Každý rok připravujeme pro studenty jiné téma. Poslední dobou jsme se věnovali tématům jako „Dobrovolnictví" nebo „Interkulturní dialog". Letošním tématem je „Mediální gramotnost". Témata udávají směr a přivádějí na světlo problematiku, na kterou bychom my i neziskoví partneři rádi více upozorňovali.

Je právě téma tím hlavním, co ovlivňuje celý průběh setkání mladých lidí?

Dobré téma motivuje studenty, aby se stali aktivními a přinášeli své vlastní podněty. Nesmíme ale zapomínat ani na jejich kantory. Proto je potřeba, aby témata byla srozumitelná a zábavná pro studenty ve věku od 12 let, ale stále dostatečně zajímavá i pro učitele okolo 60 let.

Když jsem viděl průběh setkání, divil jsem se, že i důležité problémy řeší účastníci velice hravou formou.

Věříme, že pokud jsou závažné oblasti a nastolované problémy řešeny zábavnou cestou, mladí lidé s větší pravděpodobností začnou chápat jejich důležitosti i v rámci každodenního života. Právě o to nám jde, aby si mladí z návštěvy hostitelské země kromě klasických zážitků přivezli i něco, co jejich život do určité míry změní. Že studenti začnou přemýšlet jinak, v souvislostech.

Dalším z hlavních cílů, ne-li přímo hlavním, je boj s předsudky. Co je tím myšleno a jste v jeho plnění úspěšní?

Předsudky jsou směsí očekávání, informací z doslechu a vlastních znalostí. Aces poskytuje studentům a učitelům prostředí, kde nejsou tradiční role až tak jasně rozděleny. Podněty k učení přicházejí od samotných studentů a učitelé se učí od nich.

Je nám jasné, že předsudky nikdy nezmizí, ale snažíme se, aby byly zcela jiné věci ve středu zájmu a myšlení: pokud jste někdy zůstali v hostitelské rodině v cizí zemi, budete si nejspíše pamatovat neobvyklé jídlo a veselé zážitky. A setkáte se s věcmi, které nejsou jen odlišné, ale možná jsou ještě lepší než doma. Možná si pak dokáže odpovědět i na otázku: „Proč vlastně různí lidé dělají stejné věci jinak?"

Čtěte také: Studenti delším pobytem v zahraničí dospějí

Autor: Vladimír Barák

30.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Útok před britským parlamentem
AKTUALIZUJEME
18 10

Teror před britským parlamentem: Útočník čtyři lidi zabil a 40 zranil

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Zrychlí stavby? Politici chtějí vyšachovat ekology i spolky

Kuňkání žab zřejmě ještě více než dnes zanikne v hluku stavebních strojů. Důvod? Výhrady, které ke stavbám vyjadřují ekologové či různé občanské spolky, už brzy úřady nebudou tolik poslouchat. Připravit je o slovo může chystaná novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), která má omezit možnost vyjadřovat se tak jako dosud k chystaným velkým stavbám, jako jsou dálnice nebo továrny.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Poruchy spánku trápí stále více dětí. Mohou za to i chytré telefony

Ráno nedokážou vstát z postele a ze školy nosí horší známky. Neporadí si s běžným výkladem, který nedoprovází obraz. Ordinace dětských neurologů se stále častěji plní školáky, kteří jsou unavení a neudrží pozornost. Důvod je jednoduchý: české děti trpí poruchami spánku. Ty jim způsobují mobily a tablety.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies