VYBERTE SI REGION

Cestujícím se říká kaštani, strojvedoucím zase krtci

Praha /ROZHOVOR/ - Petr Hurych pracuje v metru již 35 let a projezdil všechny tři trasy metra.

9.4.2012
SDÍLEJ:

PETR HURYCH začínal jako pomocník strojvůdce, dnes je instruktorem. Foto: Deník/Dimír Šťastný

Láska k vlakům a mašinkám to je to, co spojuje snad všechny strojvedoucí, a to nejen vlaků jezdících na železnici, ale i těch podzemních, tedy metra. Láska je to prý tak silná, že spoustu těch, kteří kabinu metra opustí a vydají se na podnikatelskou dráhu, se po čase do podzemí zase vrací. Povolání strojvedoucího metra se často dokonce dědí po generace. „Já už si teď vychovávám vnoučka, ten je do vláčků blázen,“ směje se Petr Hurych, který v metru pracuje už 35 let. Původně začínal jako pomocník strojvedoucího, pak sám s metrem projezdil všechny 3 trasy a nyní pracuje jako instruktor.

Jak jste se k práci v metru dostal?

Byla to náhoda. Já jsem telefonní mechanik a po vojně jsem to chtěl zkusit tady. Tehdy ale nebrali, měli plný stav. Vrátný na vrátnici mi tenkrát říkal: „Tak co vojáčku, budeš tady u nás pracovat?“ Já říkal, že mě nechtějí a on se ptal, jestli bych nechtěl dělat strojvedoucího. Já povídám, že to bych asi nemohl. On na to, ať počkám, až půjde někdo v hnědé uniformě, že mi ho chytí a on mě odvede na osobní. No a ono to vyšlo. A vláčky, to byl vždycky můj sen, to má rád snad každý druhý kluk. Mně se ten sen splnil, takže si „hraji“ 35 let s vláčky.

Není ale náročná ta jízda ve tmě?

Je, ale ta doba, kdy je člověk ve tmě, není zase tak moc dlouhá. Od odjezdu z jedné stanice do odjezdu z druhé stanice jsou to asi 2 minuty. Dá se na to zvyknout. Denní světlo je vidět například na Vyšehradě nebo na Proseku, není to tak hrozné.

Teď jste instruktor, co to znamená?

Během směny na trase mám na starosti sledování činnosti strojvedoucích, kontrolu stavu souprav. V případě, že dojde k nějaké závadě, tak musím vyhodnotit, jestli ta souprava může dál vozit lidi, nebo jestli je třeba vysadit cestující a odjet do depa. Když dojde k nějaké takové události, tak jezdíme na tzv. komisionelní prohlídky do depa, kdy s pracovníky údržby hledáme příčiny závady. Vysílačkou také případně radím strojvedoucímu, jak vyřešit nějaký problém. V depu také školíme strojvedoucí, jaké jsou přesné postupy při řešení závad, jestli v nějaké situaci například mohou ještě vézt cestující, nebo nemohou, nebo jestli musejí jet sníženou rychlostí. V tunelu v takových chvílích je ten stres daleko větší, to už pak i frajeři jsou silně zpocení.

Zažil jste někdy něco takového?

Samozřejmě. Člověk by měl mít některé věci nacvičené jako jistotu. Držet se nějakých pravidel, třeba že nemohu jet se soupravou, která má závadu na brzdách do určitého procenta nefunkčnosti. Řešení případné závady pak už vychází ze znalosti té soupravy.

Stalo se někdy, že by bylo nutné cestující z vlaku stojícího v tunelu evakuovat?

Evakuace by nastala jedině v případě, že by nebylo možné vlak dostat do stanice, ať už vlastní silou nebo dostrkáním pomocným vlakem. To by musel ten vlak například vykolejit. Myslím, že k tomu snad zatím nikdy nedošlo. Vždycky se podařilo tu soupravu dostat do stanice. Za všech okolností je nutné dostat cestující do stanice bezpečně. Na evakuaci jsou přesně rozpracovaná pravidla, musí se například rozsvítit tunel, jít po boční lávce, jako poslední má jít pracovník dopravce. Pravidla jsou, zatím se to ale nestalo. Na bezpečnost dáváme velký pozor.

Zažil jste pád člověka do kolejí?

Mně nespadl nikdo. Ale vzhledem k tomu, že dělám instruktora, dostavuji se v takových mimořádnostech na místo a pomáhám údržbě. Pár pádů jsem takto zažil, je to nepříjemné, hrozně nepříjemné. Ač nejsem žádná třasořitka, v člověku to stejně zůstane, když tam pak vidíte změť hadrů a polámané lidské tělo. Většinou jsou to sebevrazi. Třeba tu byl jeden, zrovna na můj svátek, napřed ho dvakrát sundavali z Nuselského mostu, odkud chtěl skočit, pak skočil pod mašinu. Stane se, že do kolejiště spadne i opilec, zůstane v tom žlábku dole a ještě tam usne. Jednou taky nějakému studentovi na Muzeu něco spadlo do kolejí, vytáhl si to, ale spadla mu tam cola, tak se pro ni vrátil. Už ale bohužel nestačil vylézt.

Stalo se někdy, že by nějaký strojvůdce chtěl z tohoto důvodu toho povolání nechat?

On to nikdo neřekne, že je to kvůli tomu, ale může se stát, že to těžce nese a potom uvažuje o tom, že by přešel jinam. Není to tak, že by od metra utekl úplně, ale třeba jde do údržby, nebo dělá někde v kanceláři. Ono vůbec je tady v tom zaměstnání stresů dost. Nezdá se to. Když mašinka jezdí, tak je to v podstatě hezká práce, člověk se sveze, není na dešti. Ale nedej bože, když něco nefunguje, najednou musí strojvedoucí rychle rozhodovat, a to je pak třeba desetihodinová směna, kdy člověk přijde domů a je unavený, jako kdyby vykládal vagón.

Jak pak relaxujete?

Jsou tu mezi námi různé party, třeba cyklisti, kteří jezdí společně na výlety, chodí na túry, máme tady bandu takových těch bláznivých rybářů, dělají soutěže, jezdí na akce. My zase už 25 let máme kapelu, takže si chodíme zahrát. Původně tam byli strojvedoucí, dnes už je to různé, jeden učí, jeden dělá dozorčího depa. Pravidelně se scházíme a hrajeme country. Hrajeme různě na Vinohradech, v Krči, děláme i country bály.

Máte nějaké veselé nebo kuriózní zážitky z práce?

To je skoro pořád. Třeba přespolní, ti třeba čekají na ten správný vlak, my jim říkáme, že tady opravdu nic jinam nepojede a oni trvají na tom, že jim někdo řekl, že tady mají stát a čekat na vlak, který je odveze na nějaké konkrétní místo. Lidi také třeba nechápou, že metro se otáčí jinak než tramvaje, první vagón se stává posledním. Přišla třeba paní, že si nechala v prvním vagóně kabelku, já říkám, že ano, že bude v tom posledním a ona, že ne, že je v prvním. Nebo když přijedou poslední vlaky večer na Letňany, přijde zoufalý cestující a žadoní: „Co mám dělat, já se potřebuji dostat domů, já to nechci zadarmo.“ Ale už je skoro jedna, nehne se ani kolo, tak mu alespoň radíme, ať si třeba vezme taxík, nebo jede nočním autobusem a on smutní, že mu žena zase vynadá, pak zjistí, že nemá tašku nebo telefon. Člověk s nimi občas cítí.

Slyšela jsem, že se cestujícím říkalo „kaštani“…

To se říká pořád. Převzalo se to od tramvajáků, ani nevím, proč „kaštan“. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Nám se zase říká krtci. Strojvedoucí z dráhy si z nás zase dělají legraci, že nám zakrní oči. Ale je fakt, že hodně lidí z dráhy přešlo sem. Jsou mezi námi i takoví fandové, kteří jezdí na dovolenou proto, aby zjistili, kde, v kterém městě ve světě jezdí jaké typy tramvají, nafotí to a píšou o tom knížky.

Kdo se dnes hlásí na místo strojvedoucího, jsou to i ženy?

Snad to zkoušely i ženy, ale je to tak stresové, že to nedoporučujeme, v současné době žádné nejezdí a nejezdily. Ale třeba teď, jak bude výluka na I. P. Pavlova, tak v tom úseku, kde nebudou jezdit cestující, se vypíná zabezpečovač. Tam musejí jezdit dvojice, aby jeden dohlédl na druhého, kdyby třeba zkolaboval. V takové dvoučlenné četě pak jezdí na doplnění i ženy, které pracují normálně jako dozorčí stanic nebo směnové mistrové.

Objevují se pořád šílenci, co se vozí mezi vagóny?

To tu pořád je. Mají to teď složitější, protože je mezi vagóny vidět. Když se něco takového děje, cestující to nahlásí. Jsou to opravdu hazardéři. Někteří lezli i nahoru na vlak.

Problémy jsou asi i se sprejery…

Vyhlídnou si místo, kde není takový provoz. Nouzovým otevíráním roztáhnou dveře. Strojvedoucí zjistí, že nemůže zavřít dveře, nahlásí to dispečerovi, zamkne kabinu a jde se do toho vozu podívat. Zjistí, že jsou otevřené dveře, tak je vrátí, jde zpátky a tak to dělá dokola, protože tam stojí frajer, který to otvírá a v tu dobu, co ten strojvedoucí takhle běhá, přiběhnou sprejeři a stříkají. Mají na to třeba tři minuty. Oni mají přesně opsané výjezdy z depa, čekají na to. Než se mašina zařadí do toho koloběhu, seběhnou ze stráně na Kačerově, skáčou přes přívodní kolejnice. Pak to firma musí odstraňovat a volá se policie Je to problém. Když někoho chytnou, tak jsou to čtrnáctileté, patnáctileté děti. Je to škoda, protože ty nové mašiny jsou hezké. Co ale oni na nich nadělají zbytečných škod…

Na jakých trasách jste jezdil a kterou máte nejraději?

Začínal jsem na céčku jako pomocník, pak se otevřelo áčko, tak jsem jezdil na áčku. Jezdil jsem taky chvilku na béčku a pak jsem se vrátil na céčko. Dnes je člověk přidělený na určitou trasu. Nejradši mám trasu C, je nejstarší. Přece jenom tam na Vyšehradě člověk vykoukne ven. Také ráz těch stanic je takový hezčí než u těch ražených.

Máte zkušenost, že by lidé zneužívali nouzová tlačítka a podobná zařízení?

Lidi si hrají pořád. Nade dveřmi je požární čidlo. Někdo vezme zapalovač a zkouší, co to udělá. Nám to ale nahlásí požár, takže se rozloučíme nejenom s ním, ale i s ostatními cestujícími. Nebo jiní otvírají dveře za jízdy. Baví se třeba tím, že otevřou dveře v mostě a mávají strojvedoucímu, který jede naproti.

Vzpomenete si ještě na nějakou veselejší kuriózní situaci?

Když se jezdilo se starými soupravami a strojvedoucí byli na obratu, řízení se předávalo tak, že se zazvonilo a ten vepředu to potvrdil. Jednou se stalo, že strojvedoucí zazvonil a žádná odezva. Tak si říkal, jestli tam na druhé straně někdo je, zazvonil znova a nic. Povídá tedy do mikrofonu: „Jsi tam? Tak zazvoň!“ Ozval se zvonek, on se uklidnil, ale vlak pořád nejel. Zase zakřičel: „Jestli tam jsi, zazvoň!“ Ozvalo se zazvonění. Pak už to nevydržel. Když už se dispečer ptal, jestli se pojede, říkal, že se jde podívat na druhou stranu. Na druhé straně žádný strojvedoucí nebyl, ale ve třetím voze byla nějaká Ruska, která říkala: „Gavaril pazvaň, já pazvanila.“ A zvonila tím nouzovým tlačítkem, které vydávalo stejný zvuk.

JIŘINA ZÁVODSKÁ

Autor: Redakce

9.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies