VYBERTE SI REGION

Členky projektu Přes bariéry: Dluhy minulosti se řeší dosud

Praha /ROZHOVOR/ - Minulý týden bylo potvrzeno, že by do deseti let měla být pražská hromadná doprava bez bariér, a tudíž vhodná pro vozíčkáře či rodiče s dětmi. Zároveň na magistrátu vzniká digitální mapa, jež popisuje různé objekty v Praze a jejich přístupnost pro lidi na vozíčku. Na ní se podílí i členky projektu Přes bariéry, které zároveň pracují v Pražské organizaci vozíčkářů.

25.10.2015
SDÍLEJ:

Překážkám ve městě se věnují členky projektu Přes bariéry. Zleva Eva Kučerová, Marie Málková, Kateřina Novotná.Foto: Pražská organizace vozíčkářů/Jaroslava Franková

Marie Málková, Kateřina Novotná a Eva Kučerová přiblížily v rozhovoru pro Pražský deník, jak je na tom hlavní město s překážkami.

Kdy se začaly řešit bariéry v Praze?

Eva Kučerová: Po úraze jsem 51 let, tudíž jsem na vozíku strávila skoro celý život. Za minulého režimu se žádné bariéry moc neřešily. Ve škole jsem se neobešla bez pomoci spolužáků nebo rodičů. Po revoluci byl najednou člověk překvapen reakcí lidí na vozíčkáře protože do té doby neměli moc příležitostí se s nimi setkat. Lidi jezdili na rehabilitace, a do dalšího cvičení leželi doma v posteli, protože jim vozík neprojel dveřmi. Skládací vozíky bylo těžké sehnat.

Kateřina Novotná: Už v roce 1985 byl pokus o legislativu, která problematiku upravovala, nicméně tam bylo mnoho nedokonalostí. Připravoval jí pán, který byl o francouzských holích, a její podobu tak trochu stavěl na základě svých potřeb. Byl to ale první odrazový můstek. Po revoluci se začala upravovat a poslední verze legislativy je z roku 2009, jež má sice pár nedokonalostí, ale už obsahuje vše, co by měla a vyhovuje široké cílové skupině.

Marie Málková: V dopravě, co se týče odstraňování bariér, byla po roce 1992 zvláštní linková doprava. Hodně pomáhala, neboť metro bylo bariérové, nízkopodlažních prostředků bylo málo, nástupiště a ostrůvky také nevyhovovaly, a to ani maminkám s kočárky. Všechno se nedalo hned změnit a dluhy minulosti se řeší dosud.

Do roku 2025 by měla být zbavená hromadná doprava bariér. Nejde o pomalý vývoj?

Kateřina Novotná: Je to věc architektury a nelze ji řešit rychle, během několika let. Je otázka, zda se podaří do tohoto roku splnit vše, co se má.

Marie Málková: Problém jsou finance. Letos skončí evropské fondy, které hodně zaštiťovaly zpřístupňování stanic metra výtahy. Nyní se musí najít finance, jak dotáhnout zbylé stanice metra, aby byly bezbariérové. Neznamená to jen udělat všude výtahy, ale i nahradit plošiny a a nákladní výtahy určené i pro přepravu osob.

Mají už nyní lidé snadný přístup k informacím o tom, kde je v dopravě bezbariérový přístup?

Marie Málková: Na stránkách dopravního podniku, byť ne úplně jednoduše, se dá dohledat bezbariérový spoj a rozřazené zastávky podle stupně přístupnosti a informace, zda jede nízkopodlažní spoj nebo ne. V kategoriích jsou zatím jen zastávky tramvají, u autobusů stále chybí. Někam se dopravovat je stále složité. Jako třeba ve večerních hodinách. Nebo si vyhledat trasu, aniž by musel člověk třikrát přestupovat. Nebo aby nepřijelo vozidlo obsazené kočárky, kvůli kterému pak člověk čeká na další spoj.

Na magistrátu jste v komisi spadající pod radu, v rámci které se věnujete odstraňování bariér. Řešíte v ní i dopravu?

Marie Málková: Komise se věnuje prioritně odstraňování bariér v dopravě. S kolegy jsme třeba ověřovali, jak jsou zastávky přístupné lidem na vozíčku. Aby se člověk podíval na tramvajovou linku, a neviděl tři zastávky za sebou jako bariérové, ale aby alespoň jedna byla částečně přístupná. Případné úpravy se pak dělají v těchto případech v souladu s koncepcí prioritně, v dalších situacích v rámci rekonstrukce tramvajových tratí.

Komise pro Prahu bezbariérovou vznikla už v minulém volebním období. Měla na její fungování vliv změna ve vedení hlavního města?

Marie Málková: Když skončilo jedno volební období, nastala možná čtyřměsíční pauza. Už předtím vznikla koncepce na odstraňování bariér, ve které se nyní pokračuje. Podporu má i u náměstka primátorky Petra Dolínka, který to naposledy potvrdil při otevírání výtahu na Andělu. My však nechceme jen výtahy, ale aby se řešila i povrchová doprava. Metro nejede všude, a pořád je tam bariéra, nejenom schody, ale i mezera mezi nástupištěm a vozem metra. Tudíž ho každý nemusí využít, pokud nemá doprovod, protože někteří vozíčkáři tam zapadají nebo se jim hůře vystupuje, ale není tam žádné tlačítko pro komunikaci s řidičem, jako je tomu v tramvaji.

Jak jsou lidé v Praze ochotní pomoc vozíčkářům?

Eva Kučerová: Jsou, ale ne vždycky vědí jak. Člověk jim musí říct, co mají dělat. Možná, že ne všichni si troufnou, ale já mám dobrou zkušenost.

Magistrát rovněž připravuje mapu, která by měla popisovat bariéry na různých místech. Na ní se podílí i vaše Pražská organizace vozíčkářů, jež má s mapováním zkušenost už z minulosti, kdy jste na podobném projektu spolupracovali s Prahou 1, 2 a 6. Jak se přístupnost míst hodnotí?

Kateřina Novotná: Podle metodiky, která vznikla v rámci expertní skupiny. Jde o uživatelský pohled, který se liší od kritérií legislativy z roku 2009. Kdyby se totiž objekty hodnotily podle ní, vyzněly by jako bariérové, což by bylo zavádějící. Metodika je oproti tomu měkčí, avšak v některých ohledech zase přísnější. Kupříkladu k plošinám. Výsledky jsou pak znázorněné piktogramy. Zelený značí přístupné místo, oranžový částečně přístupné a červený obtížně přístupné či nepřístupné.

Marie Málková: Když se pak člověk podívá do mapy, tak už podle piktogramu předem ví, co kde očekávat. Data jsou garantovaná tím, že to není sociální síť, kdy by kdekdo mohl vstoupit a vpisovat do nich své dojmy. Zdatný vozíčkář totiž něco může hodnotit jinak než jiný.

Na místa vždy sami vyrážíte. Jak vypadá tým, který provádí kontrolu objektu?

Kateřina Novotná: Většinou je dvoučlenný. Ze začátku mapovala místa dvojice lidí na vozíku. Tam byl problém v tom, že když se dostali k první bariéře, přestalo mapování. Proto jsme nakonec dospěli k závěru, že nejlepší jsou chodící lidé, kteří se však vyznají v problematice a potřebách vozíčkářů. Při auditu procházíme celý objekt a zaznamenáváme všechny bariéry, mezi které patří i výška zvonku či šířka dveří.

Můžete třeba ovlivnit, aby z objektu některé překážky zmizely?

Kateřina Novotná: Když najdeme dílčí bariéru, snažíme se na ni majitele upozornit a dospět k tomu, aby jí odstranil. V Národním divadle byla toaleta pro vozíčkáře, kde byla mísa opatřena madly, která vypadala jako závěsné kruhy, a zařízení tak bylo pro lidi na vozíku nefunkční. Na základě opakovaných připomínek došlo k úpravě. Nemůžeme však nikoho přinutit, aby objekt upravoval, pokud nedělá rekonstrukci, protože na to není žádný zákon.

Jsou problémy i u novostaveb, u kterých je dáno, jak by měly vypadat s ohledem na přístupnost handicapovaných?

Kateřina Novotná: Hlídáme i novostavby. I u nich objevují bariéry kvůli chybám. Kupříkladu mají výtahy ovladače výš, než je dovoleno. Spolupracujeme proto s vysokými školami, kde budoucím projektantům ukazujeme, jak mají vypadat místa, aby byla vhodná i pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

Čtěte také: Pražská MHD se více otevře handicapovaným i cyklistům

Autor: Benedikt Lederer

25.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies