Ten si – podobně jako i hasiči – výsledky nácviku pochvaloval. Vyhodnocení akce bude věcí odborníků; z laického pohledu ale vše klapalo na výbornou. Po vyhlášení poplachu elektronickou požární signalizací kvůli údajnému ohni vzniklému v půdním prostoru od elektroinstalace ostraha přesně podle scénáře cvičení zjistila, že požár nelze zvládnout hasicími přístroji, a tak následoval telefonát na linku 150. Od té chvíle do příjezdu hasičských vozů se třemi družstvy čítajícími 20 mužů uplynulo pět minut; mezitím se odehrála ukázková a spořádaná evakuace 25 zaměstnanců. A komplikace neprovázely ani vlastní simulovaný zásah. Seznámení hasičů s budovou, hašení za pomoci výsuvného žebříku a vysokotlakého hasicího a řezacího systému systému Cobra i evakuace nejcennějších exponátů z ohrožených prostor klapaly k všeobecné spokojenosti a zúčastnění přikyvovali, že se všechno povedlo. „Vyzkoušeli jsme si i hydranty v okolí budovy," připomněl velitel čety centrální stanice pražských hasičů Aleš Šenkýř, který cvičení připravoval.

Také vedení muzea si podobné akce chválí. „Podobná cvičení společně chystáme pravidelně, vždyť v našich objektech jsou předměty miliardové hodnoty," připomněl ředitel Lukeš. Prozradil i to, že akce v Českém muzeu hudby byla původně plánována už na červen. Tehdy však organizátoři cvičení zrušili. Jak muzejníci, tak obzvlášť hasiči neměli jiné starosti. Ne jak bojovat s ohněm, ale jak zvítězit nad vodou. Ano, povodně – právě kvůli nim bylo třeba termín akce posunout.

Jedinečné prostředí

Nenahraditelné je podobné cvičení i z pohledu ředitele pražských hasičů Jaromíra Peška. Nejde přitom jen o dojezdové časy v centru metropole či manévrování rozměrné techniky v okolí budovy, bývalého kostela svaté Máří Magdaleny na Malé Straně, jejíž stavitelé v 17. století s nástupními plochami požární ochrany jaksi nepočítali. „Naši hasiči se mohou seznámit s dispozicí tohoto objektu," ocenil Pešek. A i pro příslušníky požárních jednotek zvyklé zasahovat v rozmanitém prostředí prý bylo neobvyklé pracovat v budově zaplněné nejen vzácnými archiváliemi, ale i takovými exponáty jako jsou sbírky cenných hudebních nástrojů včetně klavíru, na který hrál sám Wolfgang Amadeus Mozart. Hlavně je ale pro zasahující hasiče i jejich velitele podstatné zjistit, jak se v konkrétní budově pohybovat a seznámit se s nejhodnotnějšími předměty ze sbírek, které by v případě reálného požáru neměly bát zničeny.

„Ovšem – pan ředitel se na nás může zlobit," pousmál se Pešek na vedle stojícího Lukeše, „vždycky pro nás bude na prvním místě záchrana osob. Vždycky nejdřív lidi – a až pak sbírky." Generální ředitel Národního muzea Lukeš nicméně nevypadal, že by se zlobit chtěl. A ani se nezdálo, že by měl v úmyslu stavět se na odpor, když mlčky přikývl. Zjevně spokojen, když se potvrdilo, jak muzejníci a hasiči dokážou ve vypjatých chvílích vzájemně koordinovat svoji činnost.