VYBERTE SI REGION

Historik Koura o Emilu Háchovi: Muž, který souhlasil, že se obětuje

Praha /ROZHOVOR/ - Hrdina, oběť, zrádce a kolaborant. Mnoho přízvisek pro jediného člověka. Emil Hácha se narodil přesně před 140 lety v Trhových Svinech nedaleko Českých Budějovic. Většinu svého života zasvětil právu a povolání soudce, v očích veřejnosti je dodnes sám souzen. Čekal ho důchod, jenže v Mnichově rozhodli jinak. Ač nerad, přijal tragickou roli prezidenta v zemi vydané Němcům napospas.

12.7.2012 1
SDÍLEJ:

Pietní akt ke 140. výročí narození prezidenta Československé republiky (1938–1939) a státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava Emila Háchy proběhl 12. července na Vinohradském hřbitově v Praze.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

„Bylo to ohromné vědomí odpovědnosti. Vedlo ho vědomí, že v takovém okamžiku nemůže český národ odmítnout," říká o třetím československém prezidentovi, který se vydal na složitou cestu lemovanou hákovými kříži, historik Petr Koura.

Měli politici nějaký záložní plán a jiného kandidáta pro případ, že by Emil Hácha funkci odmítl?
Od začátku se hledaly nadstranické osobnosti, jako byl právě Emil Hácha, dlouholetý soudce Nejvyššího správního soudu a nestraník, protože po Mnichovské dohodě v české společnosti pochopitelně převládal kritický pohled na aktivní politiky. V té době se navíc samozřejmě nikomu do prezidentské funkce příliš nechtělo, protože bylo jasné, že český národ nečeká nic pozitivního. Když pak ale došlo k volbě a Hácha nakonec souhlasil s tím, že na prezidenta bude kandidovat, žádný záložní plán nebyl potřeba.

Jeho prezidentský předchůdce Edvard Beneš byl v té době již v zahraničí.
Po Háchově zvolení mu Beneš zaslal blahopřejný telegram. To se mu ale posléze příliš nehodilo vzhledem k tomu, že se později snažil tvrdit, že jeho abdikace v říjnu 1938 byla vynucená vnějšími okolnostmi a je proto neplatná. Onen blahopřejný telegram trochu zpochybňuje, že by tehdejší volbu neuznával jako legitimní.

Aniž by tušil, co ho tam čeká, 14. března 1939 dorazil do Berlína na schůzku s Hitlerem, který ho nakonec přinutil podepsat souhlas se vznikem Protektorátu. Vnímal to Hácha jako své selhání?
Když tam jel, nedokázal si představit, co se bude dít a že se bude vracet do státního útvaru, který bude během několika hodin připojen k Říši. Svoje rozhodnutí ale nechápal jako svoji vinu, spíš jako svoji oběť a způsob, jak národ zachránit. Protože hodiny předtím musel poslouchat, jak se mu Göring s tváří ďábla sladkým hlasem posmívá: „Praha, takové krásné město, a během pár hodin bude srovnána se zemí. Je mi to velice líto, ale moje letadla přesně tohle budou muset udělat." Zlomený Hácha, který při jednání kolaboval a doktor ho musel křísit nějakým životabudičem, bohužel moc dobře věděl, že pomnichovská republika se neuhájí, proto se rozhodl, že nátlaku Němců ustoupí a ochrání národ před ještě větším neštěstím. Hácha jako soudce neznalý vojenských záležitostí ale nemohl tušit, že v noci ze 14. na 15. března byla příliš velká mlha na to, aby bombardovací letadla vzlétla.

Jak na Háchovo rozhodnutí zareagovali lidé doma, kteří ze dne na den začali žít v jiném státním zřízení?
Reakce na Protektorát byly velice odmítavé a negativní odezvu pocítil i sám Hácha. V bezprostřední reakci na okupaci se hned v prvních dnech začaly mezi lidmi šířit dobové vtipy, které popisovaly určité atributy související s nastalou situací takzvanou rádobypolštinou. Wehrmachtu se říkalo cirkus plechówy, generálu Syrovému Žižka aušusówy a právě Emilu Háchovi se v lidové tvořivosti přezdívalo dědek podpisówy. Velkou úctu k němu a k tomu, co udělal v Berlíně, společnost necítila.

Emil Hácha bývá odsuzován za loajalitu vůči Říši. Na druhou stranu byl v kontaktu s domácím i zahraničním odbojem a jeho osobní intervence dokázaly před hrozbou smrti zachránit stovky českých lidí. Jakou cenu za to Emil Hácha platil?
Výrazně intervenoval například za studenty zavřené po listopadu 1939. Ale nacisté je začali používat jako nástroj, kterým mohli Háchu snadno vydírat. Na jaře 1940 po něm požadovali, aby poslal blahopřejný telegram Adolfu Hitlerovi k jeho narozeninám. Slíbili, že když tak učiní, část studentů bude propuštěna. Svým blízkým tehdy Hácha řekl, že za cenu, že zachrání životy mladých lidí a české inteligence, je ochoten poskvrnit své jméno hanbou. A že vrahovi Hitlerovi blahopřání k narozeninám pošle. Vnímal to tak, že se obětuje pro záchranu těchto lidí. Z dvanácti set českých vysokoškoláků zatčených v listopadu 1939 jich zemřelo jen dvanáct, zbytek se ve zdraví vrátil domů, mimojiné i právě zásluhou Emila Háchy.

Jak dění v Protektorátu ovlivňovalo jeho samotného?
V létě 1941, kdy byl ve zprostředkovaném spojení s exilovou vládou, ho Edvard Beneš žádal, aby již neučinil žádný akt podobný tomu z 15. března 1939. Emil Hácha mu vzkázal, že kdyby byl ještě někdy k něčemu takovému nucen, zvolí příklad hraběte Telekiho, maďarského ministra zahraničních věcí, který radši spáchal sebevraždu, než aby souhlasil s tím, že německá armáda může projít Maďarskem při tažení na Balkán na jaře 1941. Pro hluboce věřícího katolíka Háchu musely být takové úvahy nesmírně těžké. Z jara 1939 ještě nemáme signály o tom, že by uvažoval o sebevraždě, ale postupným vývojem politiky v Protektorátu a asi i díky tomu, že měl víc času k přemýšlení, se jeho přesvědčení měnilo. Jenže záhy bylo všechno jinak a ten hrozný slib, který Benešovi dal, nenaplnil.

Na Protektorát se snesla heydrichiáda. Kritici Háchovi vyčítají, že na svoji funkci tehdy nerezignoval.
Září 1941, kdy do křesla zastupujícího říšského protektora usedl Reinhard Heydrich, bylo pro Háchu zlomové. Tehdy měl podle mého soudu ještě poslední možnost zachovat si zbytky cti a režimu se postavit, samozřejmě s tím rizikem, že se takový krok proti němu obrátí. Dal sice svému spolupracovníkovi pokyn, aby pro něj napsal abdikační dopis, dokonce podle vzoru abdikačního dopisu Masaryka, druhý den ho ale nepodepsal a dopis byl už navždycky odložen do archivu. V prosinci 1941 pak poprvé na veřejnosti zdravil tzv. hajlováním. Tady začala jeho proměna v synonymum pro kolaboranta, jak jej na konci války vnímala většina národa. To ale bylo částečně nespravedlivé, protože v posledních letech války už na tom byl hodně špatně fyzicky i psychicky a jen těžko se mohl bránit neustálým tlakům.

Proč se tehdy režimu nevzepřel?
Obával se, že by Němci začali s ještě většími represemi. A taky zastával takový ten trošku alibistický postoj, že pokud odstoupí on, přijdou na jeho místo jiní a mnohem horší. Jenže jakýkoli další člověk, kterého by zlomili, by navenek neměl tutéž legitimitu jako Hácha, který byl zvolen ještě demokratickým parlamentem.

ANNA DVOŘÁKOVÁ

Autor: Redakce

12.7.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Bída přišla na pálenice. Ovoce na jaře pomrzlo

Tradice je znát. Zatímco na Uherskohradišťsku je 38 palíren, v Praze není ani jedna.

Pamlsková vyhláška? Nesmysl, shodují se ředitelé škol na Mělnicku

Mělnicko - Takzvaná pamlsková vyhláška, která od 1. ledna 2017 zakazuje v základních školách prodávat výrobky s příliš vysokým obsahem soli, cukrů a tuků, možná zruší mnohé školní bufety a kiosky. Ředitelé škol na Mělnicku se shodují na tom, že vyhláška je příliš přísná, a pro provozovatele bufetů tak nebude finančně zajímavé dále je ve školách provozovat.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies