VYBERTE SI REGION

„Jsem široce rozkročená," nabízela se senátorovi zájemkyně o práci

Praha /DEN SE SENÁTOREM/ - Co mají společného Šmejdi a senátor Libor Michálek? Překvapivě mnoho. Než se stal Libor Michálek senátorem, pracoval dvanáct let v oblasti ochrany spotřebitelů.

6.7.2013
SDÍLEJ:

U pracovního stolu v senátorské kanceláři se střídá Libor Michálek se svou asistentkou Zuzanou. Ta mu mimo jiné vymyslela speciální tabulku v programu Excel, do které si zapisuje všechny denní aktivity.Foto: DENÍK/Veronika Cézová

A tak možná není divu, když se s Michálkovou asistentkou Zuzanou domlouváme na termínu, kdy bychom se mohli všichni vidět, že navrhuje den, ve kterém se v senátu promítá právě tento dokument. Dokument Šmejdi, který ukazuje na zajímavý fenomén lákavé předváděcí akce, na kterých senioři ale vždy prodělají. A prodělali před pár lety i rodiče jeho manželky. „Koupili si předražený zájezd, na který ale nikdy neodjeli," konstatuje věcně.

Husí kůže ze Šmejdů

Začíná projekce dokumentu. A čím déle sledujeme ty šílené praktiky prodejců, kteří se snaží prodat bezcenné hrnce za desetitisíce či zdravotní pomůcky pochybné kvality, tím více senátor kroutí hlavou. Některé scénky jsou tak absurdní, že nejen u něj, ale i u dalších přítomných senátorů vyvolávají nevěřícné pousmání. Projekce končí. A nikdo není schopen slova. Ticho prolomí až asistentka Zuzana: „Ty jo, mám z toho úplně husí kůži."

Blíží se doba oběda, a tak všichni tři vyrážíme do senátní restaurace. Libor Michálek tady jí zhruba jednou týdně, pro Zuzanu je to spíše sváteční chvíle.

„Sama sem jako asistentka nesmím. Mohu chodit do jiné kantýny, pro ostatní zaměstnance," vysvětluje Zuzana, která nahlíží do jídelního lístku. „Ale koukám, že tu je od října stejný jídelníček," směje se.

Ještě než nám číšníci přináší pokrmy, kolem našeho stolu prochází předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský. Vlídně podává ruku senátoru Michálkovi, pak se otáčí na mě.

„Dobrý den, vy jste asi dcera pana senátora…" tipuje. Musím ho zklamat. Ale ještě chvíli přemýšlím, jestli jsme si tak podobní, nebo jen odhaduje, že takto staré jsou senátorovy děti.

Syn v chomoutu

Věkem se Pavel Rychetský docela strefuje. „Mám dva syny, dvacet dva a osmnáct. A pak ještě Simonku, té je čtrnáct," vypočítává Michálek. Když se ptám na nejstaršího syna, jako téměř první informaci zjišťuji, že už je v chomoutu. „Páni, tak to už se v dnešní době tak často nevidí, že by mladí…"

Ještě ani nedokončím větu a už Zuzana na svého šéfa významně pomrkává. „A ještě řekněte to s Lukášem, tím mladším…"

Senátor se stydlivě pousměje. „No a můj osmnáctiletý syn, ten už je také zasnoubený…" Slovo si opět bere Zuzana, která analyzuje, proč se oba synové tak hrnou do chomoutu. „Vidí tátu jako vzor a to mimo jiné v tom, že se brzo ženil."

Prťavá kancelář

Spletitou cestou jdeme labyrintem chodeb do senátorské kanceláře. Sám Libor Michálek přiznává, že než se naučil cestu, tak mu ji museli ukázat třikrát. Kancelář je malá. Není ani tak honosná jako ta, kterou jsem viděla u senátorky Evy Sykové. Navíc v ní Michálek nesedí sám.

Parťáka mu dělá Tomio Okamura. Jaké mají tihle dva společné zájmy? Michálek se zamyslí. „No… nakonec se stejně všechny hovory stočí na tu politiku," směje se. Jakmile to dopoví, na pár vteřin se v kanceláři objeví právě Okamura. Popadá svou brašnu, a jak rychle přichází, tak rychle odchází.

„Šéfe, dáte si kávu?" ptá se rozverně Zuzana. „Jo, dám," odpovídá Michálek. „Takhle vás Zuzana běžně oslovuje?" Senátor kýve hlavou. Když je z doslechu, Zuzana mi šeptá, že je to ten nejlepší šéf. „Nejlepší na světě, fakt!" A také mi práskne, že mu kupuje žvýkačky. Pravidelně. „Má dost velkou spotřebu, pořád žvýká," směje se Zuzana.

Na bowling s dětmi

Večer míříme na bowling. Odjíždíme ze Zličína na úplný kraj metropole, kam rád skoro každý týden co týden vyráží Libor Michálek se svým nejmladším synem Lukášem. Připojuje se k nám i jeho dcera Simona. Než dojedeme na místo, vypráví mi senátor o tom, jaké domácí práce zvládá.

Je to prý hlavně na zahradě. „Seču trávu… a tak…" Hned při vyslovení „a tak" mě zajímá, co dalšího obnáší zahrada. „Třeba přesazování a další věci. Manželka si toho vždycky vymyslí spoustu," směje se.

Jsme na místě. I když jsem v bowlingu naprostý laik, a mockrát jsem o tento sport nezavadila, přesto se mi zdá, že je dráha dlouhá. Příliš dlouhá na to, aby se koule doplazila až ke kuželkám.

„To zvládnete," říká mi konejšivě Libor Michálek, když si všimne mých nevyřčených obav.

Ohrádka pro nešiku

Nezvládám. Zatímco senátorova koule nejenže nemine nikdy cíl (a leckdy porazí všechny kuželky), moje vždy skončí ve žlábku. Jak frustrující. Naštěstí se ukáže, že Libor Michálek je nejen profík v bowlingu (a dalších věcech), ale je především gentleman. „Poprosím obsluhu o ohrádku. Od té se vždy koule odrazí, takže pár kuželek budete mít jistých." A opravdu. Jakmile se na monitoru objeví „Veronika", z dráhy vyjedou po obou stranách ohrádky.

Ještě než ve večerních hodinách opouštíme bowling, dozvídám se ještě od senátorových dětí, jak vnímají jejich kamarádi a spolužáci, že mají tatínka v politice.

„Táta už byl v tolika vysokých funkcích, že už to ani nevnímám. Ale spolužáci to samozřejmě ví," říká mi Lukáš.

Tátu spolužáci neřeší

Pohodářka Simona to neřeší. „U nás na základce ani nikdo neví, že je táta senátorem," krčí rameny. Co ji naopak zaujalo, je fakt, že se do toho chystá praštit i její osmnáctiletý bratr. Co se jí honilo hlavou, když se o tom dozvěděla? „Že se asi zbláznil…" kření se Simona.

Loučíme se u metra na Zličíně. V dáli mizí Michálkovo auto. Už toho má leccos za sebou, ale jak jsem pochopila ze senátorových poznámek, ještě také hodně před sebou. Na křižovatce auto zahýbá a míří kousek za Prahu, kde sám senátor přiložil ruku k dílu, když po tři roky budoval rodinný dům.

Dům, ve kterém toho najdete spoustu. Kocoura Williama, ping pongový stůl i bazén, ve kterém se senátor Libor Michálek tak rád (a často) čvachtá.

Deset senátorských nej:

Největší překvapení, které mě čekalo v senátu:

Tři deci jablečného džusu za devět korun.

Nejdelší schůze, kterou jsem tu zatím měl:

Dvanáct hodin.

Nejlepší jídlo, které jsem tu jedl v kantýně:

Ovocný řez.

Nejlevnější jídlo, které jsem tu jedl:

Chlebíček za šest korun.

Nejoblíbenější kolega senátor:

Spíše kolegyně. Alena Dernerová.

Nejabsurdnější projednávaná věc:

Protokol o obavách irského lidu z Lisabonské smlouvy. Žádný Ir na projednání nepřišel.

Nejvtipnější věc, které jsem se v senátu zasmál:

Když mi jedna zájemkyně o práci poradkyně do telefonu na můj dotaz, na jakou oblast se zaměřuje, odpověděla: „Já jsem velmi široce rozkročená, určitě budete spokojený, pane senátore."

Nejhezčí zážitek, který jsem tu od října zažil:

Čtení emailů, v nichž mi lidé děkovali za to, co v senátu dělám, že jsem jim vůbec odpověděl. Bylo to dojemné, ale zároveň smutné zjištění, že většina politiků asi příliš s lidmi nekomunikuje.

Nejdelší projev, který jsem tu slyšel:

Většina projevů je do deseti minut, ale někteří senátoři vystoupí během schůze třeba pětkrát.

Nejhektičtější den, který jsem tu zažil:

Někdy jsou jednání klubu, výboru a komise „naplánována" tak, že se překrývají. Potom Petr (asistent pro oblast legislativy) sedí na jednom jednání, Zuzana na druhém a já přebíhám podle toho, kde se zrovna o něčem hlasuje.

Vizitka
- Mgr. Libor Michálek, MPA se narodil 14. prosince 1968.
- Je ženatý, má dva syny a dceru.
- V letech 2006-2010 pracoval v České národní bance, kde měl na starosti penzijní fondy.
- V roce 2010 jako ředitel Státního fondu životního prostředí upozornil na korupci.
- V Senátu ČR je členem Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, Volební komise a Ověřovatelů Senátu.
- Letos mu vyjde kniha „Zničte to nebo to zničí Vás", která je inspirována zkušeností Libora Michálka s korupčními praktikami v oblasti životního prostředí.

Autor: Veronika Cézová

6.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies