VYBERTE SI REGION

Každý den jsem se těšil, co zažiji. Povodně byly ale velmi vyhrocené

Praha /ROZHOVOR/ - „Ten chlapec, co stojí na náhradní zastávce na Florenci. Ten je báječný. Se vším radí a mluví nahlas. Je mně ho ale líto. Je na dešti už druhý den. Není to taky hrdinství?" ptá se jedna z pražských cestujících Jiřina Fialová na práci muže, který byl v tu dobu součástí „povodňového pohotovostního týmu" Pražského dopravního podniku. „Všude je zmatek, autobusy praskají ve švech, ale na něm je vidět, jakou má snahu lidi směrovat," dodává Fialová …a není sama, kdo si během povodní chválil dopravního informátora Karla Zvěřinu.

15.6.2013 0
SDÍLEJ:

NA KARLU ZVĚŘINOVI je na první pohled vidět, že ho práce v dopravě baví. Foto: archiv Karla Zvěřiny

Jak jste se stal informátorem?

Nabídku jsem dostal přes Fakultu dopravní Českého vysokého učení technického v Praze v prosinci 2011, když bylo potřeba více lidí na informování ohledně větších změn v Pražské integrované dopravě. Tehdy jsem dostal směnu na Černém Mostě a seznámil se s Martinem Šubrtem, který informování zařizuje, dojednává a organizuje. Martin je člověk na správném místě.

A co vaše „místo"? Jaká je náplň takové práce?

Především jde o poskytování informací o konkrétní výluce, o konkrétních omezeních či změnách, tak aby se o nich dozvědělo co možná nejvíc lidí. Z pravidla se informuje před začátkem výluky, což obnáší rozdávání informačních letáků cestujícím například ve stanicích metra nebo přímo ve vozech na linkách, kterých se změna dotkne. Pak se informuje první dny výluky, kdy se radí přímo v terénu na zastávkách. Tady nastupuje pestrá zábava, protože cestující potřebuje okamžitou pomoc a člověk musí operativně poradit spojení, navigovat na správný směr, poradit cenu jízdenky, případně i čas odjezdu a intervaly spojů. To vše už záleží na konkrétním cestujícím a jeho dotazech a požadavcích.

Pojďme k aktuálnímu tématu povodní. Byly to první záplavy, během kterých jste pomáhal?

Ano, co se týče informování, byly tyto povodně první. Beru to jako velkou zkušenost a pokud by taková situace nastala znova, opět bych vyrazil do terénu.

Jak dlouho jste byl během povodní v terénu?

V terénu jsem byl poměrně často a jsem za to rád. Na zastávce náhradních autobusů XC „Florenc" jsem byl v pondělí, úterý a středu vždy od šesti do čtrnácti hodin. Florenc je velmi využívaný přestupní uzel v centru nejen mezi linkami metra B a C, ale mnoho cestujících odtud pokračuje tramvají či autobusem, například nespočet studentů Vysoké školy ekonomické linkou 135. V pátek jsem byl nasazen opět od 6 do 14 hodin, tentokrát ale ve stanici „Muzeum" u autobusů XC.

O co všechno jste se staral?

Hned první den na Florenci jsem po pár minutách pochopil, že bude třeba usměrnit cestující tak, aby pokud možno rovnoměrně nastupovali do přijíždějících autobusů XC. Přeci jen si dokážete představit, že každý chce jet tím prvním, aby byl ve svém cíli co nejdříve, přestože přijede více vozidel najednou. Paradox je, že právě první autobus je nejpomalejší kvůli dlouhému vyčkávání na výstup a nástup cestujících. Před příjezdem bylo tedy potřeba cestujícím oznámit, že přijede více vozidel, aby využili rovnoměrně všechny. Dále se množily dotazy, zda vyčkávají správně na zastávce směr Pražského povstání či Kobylisy. Proto jsem před příjezdem autobusu XC také hlásil, kam pokračuje. No a nakonec i kvůli absenci směrovky na náhradní tramvaj XB bylo z každého autobusu několik dotazů, kde mají XB hledat.

NA KARLU ZVĚŘINOVI je na první pohled vidět, že ho práce v dopravě baví. Nebyl jste z toho už po prvních hodinách unavený?

Abych si ušetřil deset stejných odpovědí, začal jsem vždy při výstupu cestujících hlásit, kam se vydat na tramvaj XB. Tak jsem se staral, aby obrat cestujících v zastávce byl co nejkratší, proto jsem musel občas cestujícím oznámit, aby uvolnili prostor dveří pro vystupující. A protože cestují i maminky s kočárky nebo osoby na vozíčku, bylo potřeba cestující ve voze poprosit a vyzvat k uvolnění vyhrazeného místa pro tyto osoby a samozřejmě jim následně také pomoci s nástupem.

Pobavily vás některé otázky?

Lidi třeba zajímalo, jak dlouho tam stojím, zda jsem něco jedl a jestli jsem pořádně oblečený. Takže ano, člověk se pobaví v průběhu směny i o jiných věcech než o dopravě.

A co stížnosti, musel jste jim čelit?

Byli jsme nasazení jako „první v řadě" a první, kdo s lidmi, kteří se ocitli uprostřed chaosu, trvalého deště a mimo stálý jízdní řád, mluvili. Cestující si stěžovali ohledně narvaných autobusů, proč se ta doprava mění každou hodinu zejména v pondělí, kdy byla velmi mimořádná situace nebo jak je možné, že už pět minut nejel žádný autobus, což vyžadovalo vysvětlení, že když stojím na Florenci, opravdu nevím, kde se aktuálně autobus zdržel. U těch stížností je to těžké. Člověk musí vysvětlovat, omlouvat se, ale zároveň dát slušně stěžovateli najevo, že nemusí mít vždy pravdu. Mnohokrát si nám informátorům stěžují jen proto, že jsme první na ráně. Ale oficiální stížnost už je pro ně velká námaha.

Dokážete odhadnout, kdy byl přepravní nápor nejsilnější?

Podle mě byl nejhorším dnem středa, ale vůbec ne proto, že to byl již třetí den nasazení. V pondělí zůstali doma všichni školáci, studenti, někdo si vzal dovolenou, do centra nejel skoro nikdo autem. Vcelku se situace zvládala, průjezd autobusů byl dobrý, mnoho lidí volilo spíše hromadnou dopravu po Praze. V úterý přibylo cestujících, lidé se seznámili se situací a studenti vyjeli do škol. Ale ve středu zřejmě již většina konstatovala, že se situace lepší. V centru bylo neskutečné množství aut, v každém jen jedna až dvě osoby, autobusy nabíraly zpoždění díky neukázněným řidičům a zase přibylo cestujících.

Jak to bylo s cizinci?

Potřebovali především nasměrovat na správnou zastávku a směr v rámci Florence. Na Florenci se mimo to hodně turistů ptalo na ústřední autobusové nádraží.

Odnesl jste nějaký nevšední zážitek?

Ano. Jedna paní upadla v autobuse náhradní dopravy a stěžovala si na bolest nohy. Ovšem v tu chvíli byla situace natolik vyhrocená, že bylo potřeba se rozhodnout, co dál. V zastávce čtyři další autobusy XC, v prvním nastal tento problém, další nemohly odjet, spousta nervózních cestujících a podobně. Nakonec jsem se s řidičem domluvil, paní jsem požádal, aby vystoupila, vše jsme spolu vyřešili na zastávce a nakonec to dobře dopadlo. Párkrát bylo také potřeba dovřít dveře, aby mohl autobus vůbec odjet, protože cestující nereagovali na výzvy a prosby přejít do druhého autobusu. To taky člověk jen tak nedělá… Ale ona celá situace kolem povodní je nevšední,

Jaké to bylo na začátku a jaké na konci?

Musím říct, že 99,9% cestujících pochopilo vážnost situace a opravdu reagovali a drželi se pokynů. Na začátku každé směny jsem se těšil, co vlastně v jejím průběhu bude. Na konci jsem se těšil domů, odpočinout si, nemluvit a spát. Hrozně příjemné je potkávat každý den ty samé lidi, kteří vás chválí, opět se ptají, jaký máte den, nebo s úsměvem podotknou, jak to děláte, že třetí den ještě můžete mluvit. Takových cestující bylo na Florenci spousta a opravdu to zpříjemní celou směnu. A musím dodat, že třetí den jsem už o hlasivky téměř přišel.

Karel Zvěřina
Před dvaceti čtyřmi lety se Karel Zvěřina narodil v Praze, kde v současnosti studuje Fakultu dopravní ČVUT. O dopravu se zajímá od dětství. „Vždy mě zajímala hromadná doprava ve městech," říká. V poslední době se zaměřuje i na železnici. Spolupracuje proto českými drahami i se společností ROPID na sčítání cestujících a jízdních dokladů. informátora dělá od roku 2011. Mimo jmenované pracuje jako stevard v lůžkových a lehátkových vozech v zahraničních vlacích.

Autor: Kateřina Chvátalová

15.6.2013 VSTUP DO DISKUSE 0
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Kapra na Vánoce koupíte on-line

Orlickoústecko, Svitavsko – Kapr s bramborovým salátem je vánoční klasika. Na kolik letos štědrovečerní večeře vyjde? Kilo šupináče v regionu koupíte pod 90 korun. Ulovit si ho můžete dokonce v „on-line rybníku", Plundrovo rybářství z Dlouhoňovic totiž nabízí on-line objednávku.

Polská medvědice rozbila skrytou kameru, která ji natáčela

Varšava - Se zjevným potěšením se medvědice válela v čerstvě napadlém sněhu v pohoří Bieszczady na jihovýchodě Polska - než si všimla, že ji při dovádění natáčí skrytá kamera. Fotopast vzápětí rozbila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies