VYBERTE SI REGION

Krvavá vánoční oslava přinesla osmiletý trest

Praha – Útočník s nožem, který během loňských oslav pravoslavných Vánoc v Praze těžce pobodal krajana, nemusí strávit deset let ve věznici se zvýšenou ostrahou. K jeho nápravě postačí osmiletý pobyt za mřížemi – a to pouze ve věznici s ostrahou.

16.1.2013
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Milan Holakovský

Je o tom alespoň přesvědčen odvolací senát Vrchního soudu v Praze, který v úterý zmírnil verdikt pražského městského soudu z loňského října. V platnosti ale ponechal usnesení o vyhoštění na neurčito a také o náhradě škody. Viktor Pyndiura z Ukrajiny tak má uhradit nemalou sumu nákladů na léčení napadeného muže, tehdy 31letého, kterého lékaři doslova sebrali hrobníkovi z lopaty. Přišel sice o slezinu, ale neodkladná operace ho zachránila. Přežil poranění tenkého střeva i masivní krvácení do dutiny břišní i hrudní. Za tuhle pomoc má Pyndiura zaplatit pražským záchranářům 6500 korun; vinohradská nemocnice vystavila účet na 146 847,15 Kč.

Opilí aktéři

Pro soudy nebylo jednoduché zmapovat, co přesně se odehrálo kritického dne – či spíše kritické noci na 8. leden 2012 – mezi obyvateli nelegální ubytovny fungující v rodinném domě na Zahradním Městě. Hlavně proto, že účastníci oslavy prolévali hrdlem vodku tak pilně, že si málokdo dokázal něco vybavit. Navíc se nepodařilo dostat do jednací síně ani pobodaného, ani korunního svědka. Pobývají neznámo kde, a tak místo jejich výslechu muselo stačit přečtení výpovědí zapsaných krátce po činu do policejních protokolů. Přesto jsou šéfové senátů – jak Silvie Slepičková na městském soudu, tak Jiří Lněnička u odvolací instance – přesvědčeni, že se jim skutkový děj podařilo objasnit dostatečně.

V noci se na ubytovně intenzivně popíjelo – a při tom se rozhořel spor mezi Pyndiurou a jeho krajanem. Právě tím mužem, který o něco později jen taktak nebyl zavražděn. Před ubytovnou se servali a ostatní je museli od sebe odtrhnout. Podle lidí z okolí nešlo ale o nic mimořádného. Podobné konflikty byly kolem ubytovny až nemile běžné. Dříve však nikdy neskončily krveprolitím…

Zákeřné napadení

Ani tentokrát nic nenasvědčovalo tomu, že by se chystalo něco mimořádného. Když se společnost rozešla, někdo zamířil do pokoje, někdo se ještě vypravil do blízkého baru. Tam se vydal i později pobodaný muž, ačkoli si na to kvůli opilosti nedokázal vzpomenout. Však tam také vypil jen jeden, nanejvýš dva kalíšky vodky a usnul. To potvrzuje nejen jediný ze svědků schopný blíže pohovořit o tom, co se odehrálo, ale jasně to prokazuje i výpověď barmanky a záznam bezpečnostní kamery. Korunní svědek také připomněl, že Pyndiura opakovaně telefonoval, aby se zeptal, kde jsou. Jakmile se dověděl, že stále v baru, okamžitě hovor ukončil.

Návrat z baru na ubytovnu se nezdál být ničím výjimečný. Svědek došel až do domu (kde našel prokopnuté a propíchané dveře), ale kamarád se opozdil, protože si ještě chtěl ulevit u popelnic nedaleko vchodu. Tam na něj vyrukoval útočník s nožem, jenž na místě musel číhat. A velkou silou mu zasadil tři rány do hrudníku a do břicha. Svědek prohlásil, že posléze jasně viděl, jak se s poškozeným pere a poté utíká právě Pyndiura. A dokonce prý poznal i jeho nůž. Kudlu, kterou předtím Pyndiura používal ke krájení klobásy.

Pomoc se zpožděním

Svědek ještě s dalším mužem dotáhli zraněného na ubytovnu. Sanitku volat nechtěli, jelikož pobodaný pobýval na našem území nelegálně. Ráno však bylo jasné, že úraz je tak vážný, že cizinec tak jako tak opustí ubytovnu v dodávce. Buď se poveze tou žlutou, s modrými majáky na střeše – anebo černým vozem, který už pospíchat nemusí… Došlo tedy na volání záchranky – a přijeli rovněž policisté.

Před nimi se Pyndiura zamkl ve svém pokoji. A ve chvíli, kdy uniformy vrhly dovnitř, se pokusil podřezat na zápěstí. U soudu pak vysvětloval, že neměl ani ponětí, že jde o policii. Tvrdil, že poškozený se svědkem ho předtím bezdůvodně přišli zmlátit a zkopat, když on se chtěl vyspat z opice, a ve chvíli, kdy se na něj někdo dobýval, dostal strach, že jsou to zase ti dva a hodlají v bití pokračovat. To ho prý přimělo k tomu, že si chtěl ublížit.

Podezřelý bratr?

Pyndiura rovněž odmítá, že by době, kdy svědek s později pobodaným kumpánem pobývali v baru, telefonem čtyřikrát zjišťoval, kde oba muži jsou. SIM karta s daným číslem se u něj nenašla, i když nepopírá, že ji měl. Ne ale u sebe kritické noci. „Půjčil jsem ji bratrovi žijícímu na stejné ubytovně, aby mohl zavolat na Ukrajinu a popřát příbuzným k Vánocům," tvrdil obžalovaný.

Dovolával se také svědectví Čecha ze sousedství, který konflikt u popelnic pozoroval z okna. Ten o útočníkovi hovořil jako muži vysokém asi 185 cm a vážícím přes sto kilo. Což je popis, který na něj nesedí – zato na jeho bráchu padne jako ulitý. A v souvislosti se svým sourozencem nabídl Pyndiura i možný motiv konfliktu. „On byl takzvaný klient neboli zprostředkovatel. Ti dva s ním pracovali na stavbách a dlužil jim peníze. Kvůli tomu měli spor," řekl u vrchního soudu.

Deset let je moc

Svými argumenty ale obžalovaný odvolací senát nepřesvědčit. A neuspěl ani obhájce dožadující se zproštění obžaloby nebo alespoň vrácení kauzy k novému projednání před městským soudem – s tím, že je nutno sehnat pobodaného i svědka, vyslechnout je, pokusit se odstranit rozpory v jejich výpovědích a upřesnit, co se oné noci skutečně stalo.

„Já i advokát jsme upozorňovali, že oni se k soudu nedostaví, protože si lžou do rukávu," konstatoval Pyndiura, který se v závěrečné řeči domáhal provedení rekonstrukce i konfrontace z očí do očí. Marně. „Jak by se měla rekonstrukce dělat, když obžalovaný si nic nepamatuje a svědkové z větší části taky ne – a navíc jsou pro soud nedosažitelní?" položil otázku předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička. „Ani orgány Policie ČR nebyly schopny zajistit účast těch dvou u soudu," konstatoval s dodatkem, že Pyndiurovo tvrzení, že dotyčné je na místě hledat v Praze a ne na Ukrajině, přišlo pozdě; mělo zaznít u soudu prvního stupně, který prováděl dokazování. „Navíc není věrohodné; poškozený má na území České republiky zákaz pobytu," míní Lněnička.

Třebaže jeho senát Pyndiurovi nevyhověl, rozhodl o zmírnění trestu. Deset let za pokus o vraždu, byť šlo o verdikt na samé spodní hranici trestní sazby, se jeví jako příliš přísný trest. „Mělo by se odrazit, že ke smrti člověka nedošlo," vysvětlil předseda odvolacího senátu, proč vrchní soud zmírnil trest pod spodní hranici sazby. Byť není zásluhou obžalovaného, že útok do míst, kde se nacházejí životně důležité orgány, neskončil smrtí. Při rozhodování o trestu soud také zohlednil, že obžalovaný dosud nebyl trestán.

Námitky proti obhajobě nepomohly

Vážné výhrady uplatnil obžalovaný vůči práci obhajoby. Advokátku, která mu byla ustanovena po zadržení, prý prakticky neviděl; posílala za sebe kolegu na základě substituční plné moci. A kvůli pasivitě právních zástupců prý předstoupil před soud, aniž měl připravenou svou obhajobu. Proto se také s argumentem ztráty důvěry opakovaně dožadoval přidělení nového obhájce – a proto u městského soudu odmítl vypovídat. „Nevěděl jsem, co mám u hlavního líčení říkat," konstatoval obžalovaný.

Jeho námitky ale vrchní soud nevyslyšel. Právo na obhajobu prý zajištěno bylo. „Ustanovený obhájce byl u vazebního zasedání, obviněný s ním mohl hovořit," připomněl předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička. „Obhájce pak byl účasten u většiny úkonů – a podle protokolů vystupoval aktivně," zdůraznil. A tohle konstatování soudu stačí. Není totiž oprávněn přezkoumávat způsob, jakým se obhajoba vede, ani její kvalitu. „To je na odpovědnosti ustanoveného obhájce," konstatoval soudce Lněnička.

Nakolik bude obžalovaný spokojen s prací obhajoby do budoucna, je velkým otazníkem. Z tlumeného rozhovoru advokáta s klientem, vedeném v jednací síni po vynesení rozsudku, Deník vyrozuměl, že obžalovaného jeho obhájce přesvědčuje, že za daných okolností nemá smysl podávat mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, jelikož naděje na úspěch by byla nulová. Dovolání lze přitom podat výhradně prostřednictvím advokáta; jinak se podání za dovolání nepovažuje (byť by tak bylo označeno) – a je odmítnuto rovnou. A naděje na to, že by se cizinci z vězeňské cely podařilo kontaktovat jiného právníka a získat ho ke spolupráci, se nejeví zrovna velká.

Autor: Milan Holakovský

16.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ve Švýcarsku byl plně zprovozněn nejdelší železniční tunel světa

Erstfeld (Švýcarsko) - Nejdelší a nejhlubší železniční tunel na světě, vybudovaný ve Švýcarsku pod Alpami, byl dnes otevřen pro plný dopravní provoz. Gotthardský tunel, přezdívaný podle francouzské zkratky GBT, je dlouhý 57,1 kilometru a v některých místech je až 2,3 kilometru pod povrchem.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

Sobotka: Přes návrhy změn by se měly firmy na EET nadále chystat

Praha - Přes návrhy změn v elektronické evidenci tržeb (EET), které projednává Poslanecká sněmovna, by se měli podnikatelé na její zavedení připravovat podle platného zákona. Norma jasně uvádí, koho se evidence tržeb týká. V pořadu Otázky Václava Moravce České televize to dnes uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Podle něj se zdá, že návrhy z dílny ministerstva financí i koaličních lidovců nebudou schváleny. Byla by to nejlepší varianta, dodal premiér.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies