VYBERTE SI REGION

Lidice rozezní drama jejich obyvatel

Praha/Lidice - Od lidické tragedie uplyne letos 70 let. Pamětníci, kteří vyhlazení Lidic přežili, postupně odcházejí a nové generace nebudou mít brzy žádný přímý kontakt s pamětí místa. Občanské sdružení Sonosféra se proto rozhodlo vytvořit pro budoucnost trvalou a přitom do jisté míry živou vzpomínku na středočeskou obec, jejíž osud se naplnil za heydrichiády v červnu 1942.

2.3.2012 1
SDÍLEJ:

ROTUNDA památníku je symbolem starých Lidic. Foto: Archiv VLP

Díky projektu Rozeznění Lidice 2012 se bude moci návštěvník Lidic při procházce pietním územím seznámit s historií obce jinak než dosud. Doprovázet jej nebude průvodce, ale zapůjčený upravený mobilní telefon se sluchátky, v nichž bude moci vyslechnout audiodrama inspirované životem vesnice před tragickou událostí.

Posluchač je poslechem motivován, aby objevoval detaily krajiny a hledal v ní místa, kde býval mlýn, hospoda, rybník nebo kostel. Záleží na každém jednotlivci, kolik původních obyvatel jakoby potká, v kterých zákoutích vesnice něco zaslechne. Přístroje nevyžadují obsluhu, pracují samy.

Poprvé uslyší návštěvníci audiodrama letos 8. června, v předvečer 70. výročí vyhlazení Lidic.

Autorkou uměleckého dramatického textu, který se stane základem projektu Rozeznění, je Tereza Semotamová (1983), česká spisovatelka a překladatelka žijící momentálně v Německu, kde píše doktorskou práci věnovanou německým rozhlasovým hrám padesátých let. Její práce na dramatu začala v létě 2011 a skončila v lednu letošního roku.

Tématem je všední život obce

Dílo je interpretací dostupných informací o starých Lidicích, ale nejde o dokumentární drama. „Je to můj pohled na to, co v Lidicích mohlo znít v posledních dnech před zánikem obce,“ říká Semotamová. Hlavním tématem díla tak jsou „malé dějiny“, obyčejný život člověka v dramatické době na začátku heydrichiády.

Jednotlivé scény se inspirovaly osudy obyvatel domů, které v konkrétních místech stály. Přestože jde o umělecké dílo, musela autorka respektovat faktografii. Proto se opřela o rozsáhlý historický průzkum mezi lidickými pamětníky, který proběhl ve spolupráci s občanským sdružením Post Bellum. Dalším zdrojem informací jí byly odborné práce historika Eduarda Stehlíka, fondy Památníku Lidice, Státní oblastní archiv v Praze a v Kladně a další. Do roku 1942 byly Lidice obyčejnou kladenskou vesnicí, kterou nebyl důvod nějak zvlášť dokumentovat. Dílčí informace proto musela autorka scelit a doplnit historicky věrohodnou fabulací do uceleného uměleckého obrazu.

Autoři projektu věří, že audiodrama rozšíří možnosti seznámení se s osudem Lidic a přiláká do prostor památníku zejména mladou generaci.

Mobilní průvodce

Mobilní průvodce, který je znám například z předních světových galerií, bude v Lidicích sloužit jako přehrávač audiozáznamu a současně navigace GPS. Díky navigaci automaticky vybírá, spouští a mixuje jednotlivé části nahrávky podle toho, kde se posluchač právě nachází. Audiodrama je tak interaktivní, protože jeho konečná podoba závisí na trase návštěvníka v lokalitě někdejší obce. Navíc lze na některých místech při opakované návštěvě slyšet jinou část dramatu.

Tereza Semotamová, autorka dramatu, řekla Deníku: O Lidicích jsem věděla málo

Čím vás oslovilo téma Lidic? Máte k nim nějaký osobní vztah, nebo jste byla vyzvána na základě předchozích prací přímo organizátory projektu?

Byla jsem oslovena na základě toho, že jsem napsala již několik rozhlasových her. Téma mě oslovilo tím, že mám ráda formu audiodramatu a symbióza slov, zvuků a hudby je pro mě specifickým uměleckým druhem. K Lidicím jsem žádný vztah neměla, protože jsem o tragické události samotné téměř nic nevěděla. I to mi přišlo symptomatické pro dobu, v níž žijeme a která je katastrofami zahlušena. Na dějinách 20. století mi připadá fascinující, že je často lze vyprávět na základě konkrétních lidských osudů.

Žijete nyní v Německu? Má tamější, zejména mladá veřejnost vůbec ponětí o tom, co se skrývá za pojmem Lidice, či lidická tragédie?

Německá mládež až na výjimky tuto vesnici a její osud nezná to ani po ní nelze chtít, protože Lidice nebyly jediným místem, které mělo být vymazáno z mapy a stihl je tak krutý osud. Jakkoli je německé vyrovnání se s fašistickou minulostí v českých médiích vynášeno do nebes, myslím si, že až na divoká šedesátá léta bylo a je mimo intelektuální kruhy v rámci široké veřejnosti v rozhovorech spíše vytěsňováno. To ovšem může být pouze má osobní zkušenost.

Autor: Jan Horák

2.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies