VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lidice rozezní drama jejich obyvatel

Praha/Lidice - Od lidické tragedie uplyne letos 70 let. Pamětníci, kteří vyhlazení Lidic přežili, postupně odcházejí a nové generace nebudou mít brzy žádný přímý kontakt s pamětí místa. Občanské sdružení Sonosféra se proto rozhodlo vytvořit pro budoucnost trvalou a přitom do jisté míry živou vzpomínku na středočeskou obec, jejíž osud se naplnil za heydrichiády v červnu 1942.

2.3.2012 1
SDÍLEJ:

ROTUNDA památníku je symbolem starých Lidic. Foto: Archiv VLP

Díky projektu Rozeznění Lidice 2012 se bude moci návštěvník Lidic při procházce pietním územím seznámit s historií obce jinak než dosud. Doprovázet jej nebude průvodce, ale zapůjčený upravený mobilní telefon se sluchátky, v nichž bude moci vyslechnout audiodrama inspirované životem vesnice před tragickou událostí.

Posluchač je poslechem motivován, aby objevoval detaily krajiny a hledal v ní místa, kde býval mlýn, hospoda, rybník nebo kostel. Záleží na každém jednotlivci, kolik původních obyvatel jakoby potká, v kterých zákoutích vesnice něco zaslechne. Přístroje nevyžadují obsluhu, pracují samy.

Poprvé uslyší návštěvníci audiodrama letos 8. června, v předvečer 70. výročí vyhlazení Lidic.

Autorkou uměleckého dramatického textu, který se stane základem projektu Rozeznění, je Tereza Semotamová (1983), česká spisovatelka a překladatelka žijící momentálně v Německu, kde píše doktorskou práci věnovanou německým rozhlasovým hrám padesátých let. Její práce na dramatu začala v létě 2011 a skončila v lednu letošního roku.

Tématem je všední život obce

Dílo je interpretací dostupných informací o starých Lidicích, ale nejde o dokumentární drama. „Je to můj pohled na to, co v Lidicích mohlo znít v posledních dnech před zánikem obce,“ říká Semotamová. Hlavním tématem díla tak jsou „malé dějiny“, obyčejný život člověka v dramatické době na začátku heydrichiády.

Jednotlivé scény se inspirovaly osudy obyvatel domů, které v konkrétních místech stály. Přestože jde o umělecké dílo, musela autorka respektovat faktografii. Proto se opřela o rozsáhlý historický průzkum mezi lidickými pamětníky, který proběhl ve spolupráci s občanským sdružením Post Bellum. Dalším zdrojem informací jí byly odborné práce historika Eduarda Stehlíka, fondy Památníku Lidice, Státní oblastní archiv v Praze a v Kladně a další. Do roku 1942 byly Lidice obyčejnou kladenskou vesnicí, kterou nebyl důvod nějak zvlášť dokumentovat. Dílčí informace proto musela autorka scelit a doplnit historicky věrohodnou fabulací do uceleného uměleckého obrazu.

Autoři projektu věří, že audiodrama rozšíří možnosti seznámení se s osudem Lidic a přiláká do prostor památníku zejména mladou generaci.

Mobilní průvodce

Mobilní průvodce, který je znám například z předních světových galerií, bude v Lidicích sloužit jako přehrávač audiozáznamu a současně navigace GPS. Díky navigaci automaticky vybírá, spouští a mixuje jednotlivé části nahrávky podle toho, kde se posluchač právě nachází. Audiodrama je tak interaktivní, protože jeho konečná podoba závisí na trase návštěvníka v lokalitě někdejší obce. Navíc lze na některých místech při opakované návštěvě slyšet jinou část dramatu.

Tereza Semotamová, autorka dramatu, řekla Deníku: O Lidicích jsem věděla málo

Čím vás oslovilo téma Lidic? Máte k nim nějaký osobní vztah, nebo jste byla vyzvána na základě předchozích prací přímo organizátory projektu?

Byla jsem oslovena na základě toho, že jsem napsala již několik rozhlasových her. Téma mě oslovilo tím, že mám ráda formu audiodramatu a symbióza slov, zvuků a hudby je pro mě specifickým uměleckým druhem. K Lidicím jsem žádný vztah neměla, protože jsem o tragické události samotné téměř nic nevěděla. I to mi přišlo symptomatické pro dobu, v níž žijeme a která je katastrofami zahlušena. Na dějinách 20. století mi připadá fascinující, že je často lze vyprávět na základě konkrétních lidských osudů.

Žijete nyní v Německu? Má tamější, zejména mladá veřejnost vůbec ponětí o tom, co se skrývá za pojmem Lidice, či lidická tragédie?

Německá mládež až na výjimky tuto vesnici a její osud nezná to ani po ní nelze chtít, protože Lidice nebyly jediným místem, které mělo být vymazáno z mapy a stihl je tak krutý osud. Jakkoli je německé vyrovnání se s fašistickou minulostí v českých médiích vynášeno do nebes, myslím si, že až na divoká šedesátá léta bylo a je mimo intelektuální kruhy v rámci široké veřejnosti v rozhovorech spíše vytěsňováno. To ovšem může být pouze má osobní zkušenost.

Autor: Jan Horák

2.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

První ministryně Skotska (premiérka) Nicola Sturgeonová chce bránit místo, které má Skotsko v Evropské unii, a bude usilovat o to, aby Skotové mohli mít po odchodu Británie z unie i nadále přístup k evropskému jednotnému trhu.
AKTUALIZOVÁNO
5

Skotský parlament souhlasí s novým referendem o nezávislosti

Donald Trump
AKTUALIZOVÁNO
2 4

Trump podepsal dekret, kterým končí Obamovy ekologické regulace

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Krajský soud potvrdil půlmilionovou pokutu pro ministerstvo vnitra

Krajský soud v Brně v úterý potvrdil půlmilionovou pokutu, kterou Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uložil ministerstvu vnitra. Je za chyby v zakázce na IT služby související s výplatou sociálních dávek. Soud potvrdil rozhodnutí ÚOHS z roku 2013. V úterý to řekla mluvčí soudu Simona Pešková.

Se zpěvačkou Špinarovou se příznivci rozloučí 1. dubna v Ostravě

Se zpěvačkou Věrou Špinarovou, která náhle zemřela v neděli ve věku 65 let, se její příznivci mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě. Smuteční síň krematoria ve Slezské Ostravě jim bude zpřístupněna od 09:00 do 12:00. Odpoledne se poslední rozloučení uskuteční pouze v kruhu rodiny a přátel. ČTK o tom dnes informoval Adam Pavlík, syn Věry Špinarové a vedoucí její doprovodné kapely.

Divoká prasata terorizují lázně i města

Nejsou to hony za dobrodružstvím, ale na vztek. Odstřel divokých prasat, která v nájezdech terorizují parky v Karlových Varech a dalších městech, ale nepohrdnou ani zahradami soukromníků, nyní zaměstnává myslivce i pracovníky Správy lázeňských parků. Ačkoliv na čekanou vyrážejí prakticky každou noc, od začátku letošního roku se jim podařilo ulovit jeden kus.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies