VYBERTE SI REGION

Na Karlově náměstí vzniká kvůli Heydrichovi koncentrační tábor

Praha /ROZHOVOR/ - Jiřina Petřková, neobyčejně silná a statečná žena, přežila hrůzy koncentračního tábora v Osvětimi. Podle ní bylo jedinou smysluplnou reakcí na to, jak nacisté ponižovali lidi, neztratit lidskost a vzájemně si s ostatními pomáhat.

23.5.2012
SDÍLEJ:

Stavba modelu koncentračního tábora na Karlově náměstí v Praze. Kulisám u příležitosti výstavy s názvem "Atentát na Heydricha - 70" bude dominovat vysoká strážní věž.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

Do koncentračního tábora se dostala spolu se svými sourozenci poté, co byl její bratr Vladimír Petřka nacisty popraven, protože ukrýval v kostele sv. Cyrila a Metoděje parašutisty, kteří stáli za atentátem na Hendricha. Z desetičlenné rodiny Petřkových se domů po válce vrátili jen čtyři, mezi nimi i Jiřina.

„Takových příběhů je mnoho desítek. Nejen onen slavný a důležitý čin před sedmdesáti lety atentát na Reinharda Hendricha je potřeba si připomínat, ale také stovky příběhů lidí, na které nepředstavitelně tvrdě dopadla nacistická odplata," vysvětluje Mikuláš Kroupa, ředitel organizace Post Bellum, která získala povolení k výstavbě netradiční expozice v podobě koncentračního tábora v parku na Karlově náměstí.

K vysoké, sedmimetrové strážní věži, která celému výstavnímu areálu bude dominovat, postupně přibudou tři vězeňské baráky a vysoká ohrada obehnaná ostnatým drátem. Unikátní expozice připomene 70. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha,

Výstava s názvem Atentát na Heydricha 70 představí návštěvníkům sedm desítek příběhů lidí, kteří se zapojili do československého protinacistického odboje a kteří za svou statečnost byli popraveni nebo skončili v koncentračním táboře.

Do objektu se bude vcházet bránou, nad kterou bude instalována říšská orlice s nacistickým hákovým křížem v drápech. Návštěvníci se poté budou proplétat úzkými chodbami lemované ostnatými dráty. Z tlampačů se na ně budou chrlit autentické záznamy československého protektorátního rozhlasu v podobě oznámení o popravách, výzev k udávání či vyhlášek stanného práva.

„Zvuková expozice má evokovat stísněný pocit. Veřejnost tak pocítí, pod jakým obrovským tlakem byli Čechoslováci krátce po atentátu," popisuje Kroupa.

Stísněné uličky dovedou návštěvníky postupně ke třem vězeňským barákům, kde bude hlavní část výstavy, a sice příběhy pamětníků z období heydrichiády.

„Kromě zvukových instalací, které budou zachycovat úryvky z příběhů, nebudou chybět ani unikátní fotografie z archivů a soukromých sbírek. Například snímky zachycující Lidice během jejich vyhlazení," uvádí Kroupa.

Koncentrační tábor, který se veřejnosti otevře tuto neděli, byl inspirován zařízením v Mauthausenu, kde 24. října 1942 bylo popraveno 261 Čechoslováků. „Parašutisté Gabčík s Kubišem mají můj obdiv. Tato významná událost však má tendenci přehlušit stovky neméně pozoruhodných a stejně úžasných příběhů odbojářů, kteří se zapojili do boje proti nacistům. Byli ochotni dobrovolně obětovat vše nejen svůj majetek, ale i život. A o tom je tato výstava, je věnovaná lidem, kteří byli ochotni své příběhy vyprávět," dodává Kroupa.

Žádný historický výčet, výstava zasáhne emoce

Novinář Mikuláš Kroupa je ředitelem občanského sdružení Post Bellum. Stejně jako její pracovníci i on již 11 let sbírá výpovědi pamětníků významných českých dějin.

Proč jste se rozhodli pro výstavní areál v podobě koncentračního tábora?

Velké množství ze zpovídaných lidí často vzpomínalo na období protektorátu a téměř každý se zmínil o hrůzách heydrichiády v roce 1942. Říkali jsme si, jak tyto vzpomínky a příběhy zasadit do nějaké důstojné formy. Chtěli jsme vytvořit něco velkého, symbolického a ve veřejném prostoru tak, aby člověk, který výstavu navštíví, neměl pocit, že se jedná jenom o historický výčet k jakémusi výročí, ale že jej to i emočně zasáhne. A tak vznikl nápad postavit koncentrační tábor, který je nakonec sám o sobě symbolem nacistické vyhlazovací mašinérie. Zároveň je i přímou, i když málo známou spojitostí s atentátem. Areál výstavy se inspiroval koncentrákem v Mauthausenu, kde byly 24. října 1942 vyvražděny celé rodiny příbuzných parašutistů, odbojářů a lidí, kteří se statečně zapojili do protinacistického odboje.

Co si myslíte, že si návštěvníci z výstavy odnesou?

Věřím tomu, že si uvědomí, že dějiny nejsou jen letopočty a definice událostí, ale že za nimi jsou stovky lidských příběhů. Dále se zamyslí, zda taková věc jako byl atentát na Hendricha měla smysl a zda má smysl postavit se zlu, které se zdá být nepřemožitelné. Poslední věc, kterou si návštěvníci odnesou, bude uvědomění, že mezi námi stále žijí lidé, kteří si zaslouží naší úctu a obdiv zato, co za svého života obětovali pro svobodu, které si dnes tolik užíváme.

Co bylo při realizaci projektu nejobtížnější?

Nejtěžší byla dokumentaristická práce. Podílelo se na ní okolo čtyřiceti lidí, kteří v terénu obcházeli nejstarší občany a zpovídali je. Nejednalo se o krátké desetiminutové interview. S pamětníky se setkávali minimálně dvakrát a výsledkem byly mnohahodinové záznamy, zachycující jejich příběh od dětství až do současnosti.

Čtěte také: Koncentrační tábor bude kulisou netradiční výstavy 'Atentát na Heydricha - 70'

Autor: Barbora Kabátová

23.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

„Autobusák" zpříjemnil spoustě lidí jeden den. Nápad ocenil i ředitel DPO

Neobvyklá středeční oslava 27. narozenin šoféra Dopravního podniku Ostrava (DPO) vyvolala nebývalý ohlas. Informace o Martinu Plačkovi, jenž pasažérům ve voze rozvěšel bonbony, oslovila do včerejšího poledne jen na facebooku Deníku 222 tisíc čtenářů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies