Třicet metrů čtverečních obytné plochy, k tomu obvyklé vybavení domácnosti a střecha lodi slouží jako letní zahrada. „Nevím, zda je to stále romantika, nebo už vyložená vášeň. V každém případě jsem se životem na své lodi od roku 1994 spokojený," uvedl Milan Macek.

V kotvišti Libeňského ostrova však není jediný obyvatel Vltavy. Další tři nadšenci na svých lodích také bydlí trvale, nemluvě o jiných přátel motorových lodí, kteří jsou spíše sezónní společností.

„Jsou to lidi ve věku od čtyřiatřiceti do čtyřiapadesáti let z různých profesí. Tedy od podnikatelů po opilce," poznamenal s trochou nadsázky Milan Macek. Podle něj voda bere i přináší. O velké povodni v roce 2002 přišel téměř o všechny věci. V té době bydlel přímo v loděnici, přívalová vlna smetla téměř všechno, co jí stálo v cestě.

Pořizovací náklady zase nejsou tak vysoké

„Naštěstí v našem kotvišti Vltava už tolik neřádila a lodě zůstaly na místě," ohlédl se v čase Milan Macek. Někdy se, jak říká, vyplatí dívat i před sebe. „Sebevrah skočil z Libeňského mostu a proud řeky ho přinášel do míst, kde jsem se zrovna s lodí plavil. Ten chlápek měl štěstí, že měl na sobě koženou leteckou bundu. Vznikla v ní vzduchová kapsa, která ho držela nad hladinou. Z Vltavy jsem ho pak na loď vylovil," sdělil.

Milan Macek je prý na řece už zvyklý na všechno. Jak na parné léto, tak na zimní mrazy. V lodi se prý vždycky dá vytvořit příjemné teplo. „Pokud mi tento životní styl nenaruší zdravotní potíže, tak ho měnit nehodlám. Jsem totiž v trvalém kontaktu s přírodou. Ryby mám, kdy chci, nebo spíš kdy chtějí ony. Mám svět, ve kterém nikam nespěchám," doplnil Milan Macek.

Vlastníci lodí prý musí být hodně bohatí, když si takový způsob života mohou dovolit. Opak je prý pravdou. „Pořizovací náklady na koupi starší lodi nejsou menší než čtyři sta tisíc. Což je cena auta, které má dnes každý druhý, třetí člověk. Romantika plavby na hladině je ale vykoupena neustálou péčí o loď. Jak říkám, je to devadesát procent práce a pouhých deset procent plavby," říká Karel Louda, který svou loď kotví ve Velkých Žernosekách.

Voda nutí člověka přemýšlet

„Mám ji místo chalupy, víkendy proto trávím samozřejmě na lodi. Nejsme vůbec jiní než ostatní lidé. Jen máme jiný způsob života," upozornil Karel Louda. S ním souhlasí i Stanislav Zábranský. Ve svém „plovoucím domečku" pobýval od roku 2009 ještě do minulých dní.

Kotviště pod Vyšehradem podle Zábranského už velká romantika určitě je. „Jedině a právě v zimě je to na Vltavě nejhezčí. To je všude klid, početné výletní parníky mají pauzu a společnost mi dělaly jenom hejna krásných labutí," usmíval se při vzpomínce. Vodní plochy ho prý ještě jako příležitostného kuchaře očarovaly na plachetnicích v Nizozemí.

„Voda vždycky nutí člověka aspoň trochu přemýšlet. Když se plaví třeba na moři, to mu nedovolí mimo loď nikam odejít. Kdo chce, v té chvíli si třeba srovná životní hodnoty. Nedivím se těm nadšencům z Libně nebo ze Smíchova, že si tento životní styl zvolili. Také bych v něm velmi rád pokračoval, ale loď by už pro mě, vzhledem k mému věku, byla bohužel velká přítěž," konstatoval s menším povzdechem Stanislav Zábranský.

A jedním dechem dává rovněž za pravdu předsedovi spolku vodních motoristů Milanu Mackovi. Ten říká, že voda mu může vzít veškerý majetek, někdy i život, ale způsob života nikdy.