VYBERTE SI REGION

Nezahálejí ani o prázdninách. A v lavicích se drtí češtinu

Albertov /REPORTÁŽ/ - „Hele, půjdeme na ten výlet na Vítkov, nebo do Kafkova muzea?" „Já bych šla radši spíš na Muchu." Stojím na chodbě Studijního střediska Praha Albertov před nástěnkou, která je pokryta barevnými á čtyřkami, které nabízejí zahraničním studentům v kurzu Čeština a česká kultura odpolední program.

9.8.2013
SDÍLEJ:

DO PRAHY se sjelo na prázdniny několik desítek studentů z celého světa, aby se tu naučily mluvit česky. Foto: Deník/Veronika Cézová

„Pojď se mnou na tu výstavu, slyšela jsem, že je bezva," říká plynnou angličtinou hnědovláska. „Oukej," odpovídá jí na krátko střižená černovláska a společně se zapisují na nástěnku.

Za chvíli si mě tu vyzvedává Marie Poláčková, vedoucí celého kurzu. „Tak kam s vámi?" klade si řečnickou otázku.

„Asi k nějakým začátečníkům." Otevíráme dveře jedné učebny. V nich stojí před tabulí asi tak třicetiletá blondýnka, která právě něco vysvětluje studentům.

Ramónovi, Javierovi, Alexovi, Sonje, Nině, Camille, Danielle a Arianě. Osmi zahraničním studentům, kteří tu sedí místo radovánek u vody. A drtí se češtinu.

„Já mám. Ty máš. On má. My máme…" Dohromady to zní velmi slušně. Neslyším žádný německý, francouzský ani španělský přízvuk. A tak si na chvilku připadám, jako bych byla zpátky v první třídě. Ale tento pocit mě dost rychle opouští. To když začne na pokyn lektorky Zuzany Lehoučkové číst Ramón místo „Jsem z USA" „Semzusa".

Začátky jsou těžké. V učení každého jazyka. Až z výrazu Ramóna, který musí větu ještě třikrát zopakovat, si však uvědomuji, jak krkolomná je čeština pro cizince.

„A teď si zopakujeme jídlo," říká s neskrývaným entusiasmem lektorka Zuzana. Bere do ruky papír, na kterém je všechno možné. Od chleba až po zmrzlinu. „Co je vlevo nahoře?" ptá se Javiera. „To je jabko." „Ano, je to jablko. Ale ještě prosím tu výslovnost. Jablko. JABLKO." „Jabko, jabko," cedí ztěžka přes rty Javier.

„A teď otázka pro Ramóna. Co je nahoře vpravo?" „To je čleba," odpovídá s roztomilým přízvukem Ramón. Zuzana se usměje. „Chleba. Chleba." Přichází čas si zopakovat číslovky. Hravou formou. Zuzana si myslí číslo od 1 do 99. Studenti chvíli hádají, pak ale Alex prosí, aby jim lektorka zopakovala systém, jakým se tvoří koncovky.

Co je na tom? Pomyslím si. Ale jak Zuzana postupně píše na tabuli „11 - 19" to je „náct", „20, 30, 40" že je „cet" a od „50 +" už je to „desát", soucitně sleduji těch osm studentů, jak se tato pravidla snaží urputně zapamatovat.

Konečně přestávka! čtu z tváří studentů, když po hodině a půl Zuzana odchází ze třídy. Je to náročné dopoledne. Ale jak mi všichni přiznávají, za tu námahu to stojí.

Alex Sölch, německý účastník kurzu Čeština a česká kultura, řekl Pražskému deníku:

S čím nejvíce bojuji? Jednoznačně s českými číslovkami. V těch mám občas zmatek

Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem, říká se. Proto se Alex Sölch rozhodl, že s němčinou nevystačí. Ve svých devatenácti letech mluví ještě anglicky, francouzsky a španělsky. A k tomu se rozhodl toto léto pokořit i další jazyk. Češtinu.

Co vás vedlo k tomu, že místo lenošení u vody doma v Německu sedíte v Praze ve školní lavici a učíte se tu češtinu?

Na univerzitě, kde studuji, jsem se přihlásil do programu Erasmus. Na výběr jsem měl mnoho partnerských univerzit z celého světa. Ale protože jsem chtěl vycestovat jen na tři měsíce, spočítal jsem si, jak náročné by bylo dostat například víza do Ameriky, a to by se mi moc nevyplatilo. A tak nakonec rozhodly báječné vzpomínky na Prahu. Byl jsem tu totiž asi na deset dní se spolužáky z posledního ročníku střední školy. Byl to náš poslední společný výlet a Praha mě okouzlila.

VELKÝ FANDA KAFKY, Němec Alex Sölch, se chystá nejen do jeho muzea. V Praze v následujících týdnech chce navštěvovat i jazzové kluby.Když jsem s vámi a ostatními zahraničními studenty byla ve třídě, kde jste se učil základy češtiny, šla vám gramatika i výslovnost poměrně dobře. Je tedy pro vás čeština lehká?

To ne. Čeština je velmi těžký jazyk. Struktura jazyka je sice hodně podobná, ale slovíčka? Ta jsou úplně jiná. Musím se tak učit každý den opravdu velké množství slovíček.

A s čím zatím nejvíc bojujete?

Tak to jsou určitě ty vaše číslovky. Třeba ty malé rozdíly mezi patnáct a … (chvíli přemýšlí) padesát. Někdy je u číslovek koncovka náct, někdy sát, někdy cet. V tom mám občas zmatek.

Kromě němčiny mluvíte anglicky, francouzsky, španělsky. Bylo těžké přibrat k těmto jazykům ještě češtinu?

Nejdříve jsem se začal učit anglicky a francouzsky, pak jsem přidal ještě španělštinu. A španělština pro mě byla v učení někde mezi francouzštinou a latinou. Takže francouzština a latina mi pomohla naučit se dobře španělsky, ale není tu nic, co by mi pomohlo k učení češtiny. (smích) Je to pro mě úplně nové, úplně odlišné od toho, co jsem dosud studoval.

Pomáhají vám k procvičení domácí úkoly, které dostáváte od lektorky Zuzany?

Ano. A baví mě to.

Takže se vám nestává, že byste jako někteří vaši kolegové zapomínal úkoly?

Jsem na kurzu, protože se chci naučit váš jazyk. Takže i domácí úkoly beru jako součást výuky. Ale jinak úkoly moc nikdo nezapomíná. Důvod, proč někteří ráno neměli vyplněné pracovní sešity, byl ten, že jsme včera měli volné odpoledne a šli jsme do zoo. Takže moc času na domácí úkoly nebylo. Já sám jsem ho ještě rychle dělal v jedenáct večer. Společně s Javierem, se kterým jsme na kolejích spolubydlící.

Váš kurz ale není jen o výuce češtiny. V odpoledních hodinách máte bohatý kulturní program. Co všechno už jste tedy z hlavního města stačil vidět?

Ještě toho v rámci kurzu nebylo mnoho, začal teprve minulý týden. Ale už jsme byli například v zoo, na Pražském hradě, prošli jsme Karlův most.

A kam se teprve chystáte?

Je toho tolik! Chci zajít do černého divadla, jazzových klubů, chci vidět všechny ty krásné kostely, muzea, chci zajít na výstavu plakátů Alfonse Muči, tedy pardon, Muchy. A taky nesmím zapomenout na Kafkovo muzeum. Kafku mám moc rád, jsem jeho velký fanda.

Objevil jste už i krásu noční Prahy?

Ano, s kolegy z kurzu už jsme měli tu možnost zažít noční život. Našli jsme například hezký podnik, kde Češi hráli na klavír. A taky samozřejmě hodně pili. (smích) Ten večer jsme si skvěle užili, skončili jsme až ve čtyři hodiny ráno.

Autor: Veronika Cézová

9.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies