Cesta k němu byla ale pro mnohé neziskovky velmi složitá. Musely obstát ve třech kolech, ve kterých hodnotila porota profesionalitu a efektivitu jejich práce v několika oblastech – v managementu 
a finančním řízení, inovačním přístupu či prezentaci na veřejnosti.

Ze Senátu si pak zástupci oceněných neziskovek odnesli nejen finanční příspěvek ve výši 20 tisíc korun, ale i unikátní trofej – hranol z optického skla.

„Hranol je průzračný a přináší celou škálu barev. Stejně tak jsme přistupovali k hodnocení neziskovek – dívali jsme se na jejich činnost z různých úhlů. Neziskovkou roku se pak staly organizace, které jsou průzračné a obsahují celé spektrum kvalit důležitých pro jejich správné fungování a pro rozvoj společnosti,“ řekla Pražskému deníku Hana Šilhánová, ředitelka Nadace rozvoje občanské společnosti o druhém ročníku soutěže Neziskovka roku.

V letošním ročníku bodovaly neziskovky z metropole. V kategorii malých neziskovek uspěla Lata z Prahy 1, Cenu veřejnosti pak získal Helppes z Prahy 5.

Zuzana Daušová z Helppes řekla Pražskému deníku: Ocenění nám pomohlo 
v kontaktu se sponzory

Ze slavnostního vyhlášení vítězů soutěže Neziskovka roku 2014 v hlavním sále Valdštejnského paláce v Praze.Za dobu své třináctileté existence pomohl Helppes 181 osobám s nejrůznějšími typy postižení. A náležitě byl za to oceněn. Co říká na Cenu veřejnosti Zuzana Daušová (na snímku vlevo), ředitelka organizace Helppes?

Helppes obhájil loňský triumf,
a vaše neziskovka tak získala podruhé Cenu veřejnosti. Z letošních 10 096 hlasů jste jich získali celkem 1465. Jak vypadala vaše mobilizace příznivců na sociálních sítích během hlasování?

Na sociální sítě jsme psali našim příznivcům i několikrát denně. Pálili jsme to tam s našimi zaměstnanci, psali jsme našim příznivcům 
o podporu. Posledních 48 hodin hlasování jsme na internetu byli v podstatě pořád.

Kdo všechno vám nakonec pomohl?

Hlasovali dárci, sponzoři, klienti a jejich rodiny… Není to ale jen o tom, že nám pošlou hlas, ale že se dozvědí, že nějaká taková soutěž je, že jsme prošli náročným hodnocením…

Minulý rok, v prvním ročníku soutěže Neziskovka roku, jste také získali Cenu veřejnosti. Můžete zhodnotit, co vám ocenění přineslo?

Vždycky je každá cena zviditelněním, pomohlo nám to v kontaktu se sponzory… 
A hlavně když řekneme, že jsme nejlepší organizací svého druhu, jsme spolehliví, jsme top, tak to není, že to říkáme my, ale že se na tom shodla široká veřejnost. Každý o sobě totiž může napsat cokoliv, přikrášlí svou činnost… To se bohužel děje nejen u firem, ale i u neziskových organizací.

Vážíte si této druhé trofeje více než té první – právě s ohledem na to, že se nejednalo o jednorázové ocenění, ale dokázali jste již podruhé, že patříte mezi nejlepší neziskovky?

Ano. A je to pro nás opravdu cena nejcennější. Ocenění nám totiž nedala nějaká komise složená z několika lidí, ale veřejnost. A v tom je ona síla. Protože pro nás hlasovali nejen manažeři velkých firem, ale také lidé, kteří nám pravidelně posílají třeba padesát korun z důchodu.

Jana Rejžková z Laty prozradila Pražskému deníku: Nejtěžší pro nás byly sebehodnotící formuláře

Ze slavnostního vyhlášení vítězů soutěže Neziskovka roku 2014 v hlavním sále Valdštejnského paláce v Praze.Symbolicky po dvou dekádách od svého vzniku se Lata, která pomáhá ohroženým dětem a mládeži, dočkala ocenění Neziskovka roku 
v kategorii malé neziskovky. „Je to pro nás ocenění toho, že jsme se z amatérského projektu dostali až na profesionální úroveň," řekla Pražskému deníku Jana Rejžková (na snímku), která pomáhá získávat peníze na provoz organizace.

Co pro vás znamená ocenění Neziskovka roku?

Je to pro nás uznáním toho, že Lata funguje dobře. Neziskovka už v Praze působí dvacet let, takže je to ocenění toho, že se z amatérského projektu dostala až na profesionální úroveň.

Velkou posilou vaší organizace jsou neplacení dobrovolníci – mladí lidé, kteří se pravidelně setkávají se svými vrstevníky, kteří mají různé problémy…

Ano, z velké části je naše organizace opravdu založená na dobrovolnické práci, což nám trochu snižuje rozpočet. Protože pokud by všichni tito dobrovolníci měli být placení, rázem bychom se asi stali velkou neziskovkou, nebo minimálně střední.

Minulý červen jste získali ve Vídni Cenu Nadace Erste za přínos sociální integraci. Počítali jste s tím, že vám toto ocenění může ulehčit cestu právě k Neziskovce roku?

Musím se přiznat, že toto nás nenapadlo. Soutěžili jsme s úplně jinými organizacemi z různých regionů po Evropě. Nyní hodnotící komisaři porovnávali neziskovky v českém prostředí. Nemysleli jsme si proto, že když už máme jedno ocenění, musíme získat automaticky další.

V soutěži jste museli projít třemi koly – nejdříve vyplnit sebehodnotící formulář, pak vás komisaři navštívili ve vaší organizaci, ve finále jste pak připravili prezentaci pro porotce a odpovídali jste na otázky – od financí až po práci s klienty. Které kolo bylo pro vás nejtěžší?

Asi první. Spíše ale z administrativního hlediska, protože jsme k hodnotícím formulářům museli dodat spoustu směrnic, dokumentů… Člověk musel hodně pátrat v archivech.