VYBERTE SI REGION

O Rychlých šípech jsem psal i diplomovou práci, říká nadšenec

Staré Město /ROZHOVOR/ - 75 ježků v kleci. Zlatý, stříbrný, plastový, kapesní i metrový. Všechny na jednom místě. A většina z nich pochází z jeho vlastní sbírky. To je jen zlomek z výstavy, kterou dal se svými kolegy dohromady Slavomil Janov. Někdejší sportovní redaktor, ale hlavně, celoživotní obdivovatel díla Jaroslava Foglara a jeho Rychlých šípů.

15.6.2013
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií
Předseda Sdružení přátel Jaroslava Foglara pan Slavomír Janov – Galerie jedné věci a výstava k 75. výročí Rychlých šípů.

Předseda Sdružení přátel Jaroslava Foglara pan Slavomír Janov – Galerie jedné věci a výstava k 75. výročí Rychlých šípů. Foto: Deník/Dimír Šťastný

Letos slaví 75 let od zrodu pětice Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Rychlonožka, Červenáček i celého jejího světa se Stínadly či Bratrstvem kočičí pracky. Výstavu konající se kousek od Smetanova nábřeží, v Galerii jedné věci, jsme se Slavomilem Janovem nejen prošli, ale povídali si i o jeho velkém klukovském koníčku.

Nemůžu se na to nezeptat. Kdy začala vaše láska k Rychlým šípům?

Dozvěděl jsem se ještě jako hoch o knize Hoši od Bobří řeky a ohromně mě to zaujalo. Když jsem pak koncem 60. let začal skautovat a v televizi se objevil seriál Záhada hlavolamu, zůstalo mi to už na celý život. Takže jsem i na vysoké škole nakonec dělal diplomku na Jaroslava Foglara a teď jsem začal psát rigorózní práci také o něm.

Jak se dá psát diplomová práce o Rychlých šípech?

Studoval jsem žurnalistiku, takže jsem rozebíral Foglarovu novinářskou činnost v 30. a 40. letech. Foglarovy interaktivní metody jako kluby mladého hlasatele, čtenářské kluby a podobně. Nejdřív jsem samozřejmě ale musel protlačit, aby mi Foglara vůbec za socialismu povolili. Ale měl za sebou širokou novinářskou praxi a jako vzor těžko mohl něčím uškodit, takže to prošlo.

Předpokládám, že jste měl příležitost setkat se s Jaroslavem Foglarem…

Ano. Už když mi bylo 17. Asi jako každého, kdo ho do té doby neznal, jsem si představoval vysokého, atletického hocha od Bobří řeky, a tak mě překvapilo, že to byl menší a spíš skromně až zakřiknutě působící člověk. Ale byl velice milý a každé setkání s ním bylo moc příjemné. Působil na mě opravdu tak, jak se odráží jeho dílo.

Vybavujete si i vaše poslední společné setkání?

Velice přesně. Bylo to 16. prosince 1998, den před 60. výročím zrodu Rychlých šípů. Tehdy už byl Foglar v nemocnici. Pracoval jsem v Melantrichu, a protože právě tam Rychlé šípy přišly na svět, uspořádal jsem u jeho lůžka takové menší setkání, přišel třeba generální ředitel Melantrichu, který Foglarovi přinesl pamětní plaketu. Protože pro Foglara už před válkou byl vždycky centrální ředitel Melantrichu někdo, hodně si toho považoval. Necelé tři týdny poté bohužel Jaroslav Foglar navždy odešel.

Tehdy to bylo smutné završení vzpomínání na 60 let Rychlých šípů. Teď je šípům už 75 a vy jste stále členem Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Jak udržujete jeho odkaz, i když právě nejsou sváteční roky jako letos?

Pořádáme řadu akcí, kterých se účastní děti i dospělí. Ostatně, vedle Sdružení přátel Jaroslava Foglara jsem členem náčelnictva dospělých Junáku. Ten prostřednictvím svého časopisu Bobří stopa organizuje neformální kolektivy dětí a mládeže ve věku 10 až 17 let. Samozřejmě, doba je úplně jiná. Když působil Foglar v Mladém hlasateli, fungovalo téměř 25 tisíc klubů. Dnes jsou jich desítky a lepší už to asi nebude.

Kouzlo komiksových hrdinů typu Rychlých šípů je už pryč?

Jestli je pryč, to nevím. Ale je převálcováváno úplně jinými fenomény. Dnešní mládež má jiné vnímání světa. Poznal jsem to na svém synovi, který deset let chodil do skauta. Prošel tím, ale už to tak „nebaštil" jako já. Paralelně vedle toho měl jiné zájmy, které byly asi dominantnější než tento svět. Nicméně v dobrém slova smyslu ho to určitě ovlivnilo. Rychlé šípy jsou jedním z rodinných stříber české kultury a výchovy mládeže obecně. Ale každé stříbro jednou zajde a nutno ho pulírovat, aby pořád bylo hezké a sloužilo. I když proti dnešnímu nerezu nemá šanci.

Doma žádný další nadšenec, který by s vámi chodil na srazy, není?

To ne. Všichni to respektují, vědí, že jde o můj největší koníček, ale že by tomu propadli… Nejsou takoví blázni (směje se).

Která z postav Rychlých šípů je vám nejbližší?

Asi Jarka Metelka, protože byl klubovním písařem a já také vždy rád psal.

Vystavujete tady mimo jiné 75 ježků v kleci. Odkud pocházejí?

Většina je z mojí sbírky. Tento má zajímavou minulost, koupil jsem ho na letišti v Americe (ukazuje). A tady ten malý je celý ze 24karátového zlata.

Slyšel jsem, že na podzim pořádáte v rámci Memoriálu Jana Tleskače i mistrovství světa ve vyjímání ježka z klece. Jaký je světový rekord?

Ano, letos se setkáme už potřinácté. Memoriálu se za ta léta zúčastnilo více než 3 000 startujících z 15 zemí. Světový rekord je 2,9 vteřiny. Kdo chce být hodnocen, musí to zvládnout za tři minuty. S takovým časem ale samozřejmě nevyhrajete.

A jaký je váš osobní rekord?

Asi 12 vteřin. Ale nikdy jsem neuspěl, byli lepší.

Více o výstavě k výročí Rychlých šípů
- Výstava se koná v Galerii jedné věci (U Dobřenských 250/5, v centru Prahy) do 30. června tohoto roku.
- Rychlé šípy jsou na výstavě představeny v jejich literární, filmové i divadelní podobě.
- „Veřejnost se může těšit na několik zajímavých unikátností. Mezi jinými například na symbolických 75 ježků v kleci či na repliku dřevěného hlavolamu z roku 1941," říká o výstavě pražský radní pro kulturu Václav Novotný.
- „Na výstavě se také poprvé můžeme seznámit s výběrem fotografií Jaroslava Foglara, kterými od koupě svého prvního fotoaparátu v roce 1930 mapoval starou Prahu. Raritou je dosud nikdy nezveřejněný první snímek zachycující panorama s Pražským hradem, " uvádí radní Helena Chudomelová.
- Výstavu pořádá hlavní město Praha spolu se Sdružením přátel Jaroslava Foglara, je součástí celoročního projektu Junáku „Rychlé šípy slaví 75 let"

Autor: Ondřej Leinert

15.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies