VYBERTE SI REGION

Otestovali jsme pražské svařáky a punče

Praha - Vánoční trhy bez svařeného vína si lze těžko představit. Jeho vůně se často line celým prostorem a přidává na krásné atmosféře. Kromě toho je i spolehlivým lékem na zahřátí, která k nákupu stánkových suvenýrů prostě patří.

16.12.2011
SDÍLEJ:

Vánoční svařené víno a punč na stáncích v Praze.Foto: Deník/Dimír Šťastný

Klasický svařák z červeného vína by měl obsahovat hřebíček, skořici, citronovou kúru a cukr na dochucení; vhodné je doplnit ho plátkem čerstvého pomeranče. Takový komfort u stánkového prodeje očekávat nelze, přesto by jeho chuť měla chuťové buňky potěšit. Jestli tomu tak skutečně je, se rozhodli prověřit redaktoři Pražského deníku. Jednotliví členové redakce na několika místech metropole ochutnali několik variant horkého moku a spolu s ním i další vánoční nápoj punč. Jak test dopadl?

Soňa Kacerovská: Punč na Václavském náměstí chutná po jahodách

Vánoční trhy na Václavském náměstí nabízejí několik typů horkých alkoholických nápojů , kromě svařáku a punče třeba i medovinu

V rámci redakčního testu punče a svařáku jsem se rozhodla vyzkoušet jedny z nejfrekventovanějších vánočních trhů ty na Václavském náměstí. Moje první kroky vedly ke stánku s teplým mokem. Sympatický mladík ze Slovenska mi nabízel výběr ze dvou variant punč s griotkou a brusinkami nebo rumový punč s hruškou, obojí za 55 korun. Zvolila jsem první variantu a byla příjemně překvapena.

Punč chutnal po kompotovaných jahodách, přesně těch, co byly vystaveny na pultu stánku spolu s dalšími ingrediencemi, které měly prodávané nápoje obsahovat nebo jenom vylepšit. Nápoj byl nasládlý, nikoliv však příliš. Chuti dominovala griotka. Brusinkové aroma se mi zdálo jen nepatrně postřehnutelné. Když jsem vypila přibližně tři čtvrtiny kelímku, narazila jsem na hrst sušených brusinek, jež se schovávaly na dně nádoby. Aha, tak to je ta slibová brusinková vložka. Přestože jsem zvyklá na úplně jinou chuť punče, musím testovaný nápoj pochválit, protože byl příjemným zpestřením všedního dne. Vesele naladěna jsem se vydala na zbývající část mise. První střet se svařákem ale už tak harmonický nebyl.

Asi jsem udělala chybu, že jsem si k horké tekutině snažila nejprve přivonět. Nakyslá vůně nebyla moc příjemná a zavdala příčinu očekávat odpornou překyselenou břečku, které evokuje podivnou tekutinu z krabice. Podařilo se mi překonat prvotní odpor a ochutnala jsem. Po jakémkoliv koření ani stopy, o pomeranči nebo jiném ovoci jsem si mohla nechat opravdu jen zdát. Za pozitivum považuji, že nepřišla obávaná překyselenost tekutiny. Balíček cukru sebraný na pultu, kterým jsem se preventivně vyzbrojila, skončil v kapse bundy. Celkově mi nápoj přišel jaksi bez chuti. Dal se sice pít, ale za 45 korun rozhodně nestojí.

Barbora Kabátová: Svařák na Kubáni? Čtyři druhy, ale málo koření

Na vánočním farmářském trhu na Kubánském náměstí si svařák mohou dát i řidiči. Prodejci nabízejí nealkoholický s příchutí hrušky

Jedno francouzské přísloví praví: není vůbec třeba paměti, abychom poznali dobrého vína. To platí i o svařáku. Sice nejsem odbornicí na svařená vína, ale od začátku adventu jsem již měla možnost na různých místech ochutnat tento nápoj, který je tak neodmyslitelně spjat s časem předvánočním, a tak mohu porovnávat.

Na vánočních farmářských trzích na Kubánském náměstí jsem si vybrala stánek, kde mají hned čtyři druhy svařeného vína. Přiznám se, že mě ani nenapadlo, že jich může existovat tolik. Na druhou stranu se dříve (a možná ještě někde dones) svařákem „napravovalo” nekvalitní víno, takže zřejmě proto lidé vynalezli více způsobů, jak takový svařák ozvláštnit.

V nabídce stánku na Kubáni byl kromě klasického červeného svařeného vína s pomerančem i bílý na hrušce a medu, nealkoholický s jablkem, hruškou a medem a svařák nazvaný Horký dech, v němž byly navíc rum a griotka. Po dlouhém rozhodování jsem si vybrala nealkoholický svařák a Horký dech. Důvody byly prosté. Zajímalo mě, jak chutná takové svařené víno „bez vína” a nápoj, v němž je mix tří druhů alkoholu, které by mě smíchat jen tak nenapadlo.

Nealkoholický svařák z bílého vína s příchutí jablka, hrušky a medu ocení zejména řidiči. Nápoj sice spíše připomíná vůní i chutí hruškový punč a nebýt názvu, nenapadlo by mě, že se jedná o svařák, zejména proto, že postrádal onu výraznou kořeněnou chuť, nicméně jako punč byl výborný.

Horký dech byl oproti nealkoholickému svařáku kyselejší. Nezvyklá kombinace vína, rumu a griotky dodala nápoji říz a po prvním hltu mi začaly těžknout nohy. Pro rychlé zahřátí v zimě je Horký dech ideální. Opět bych i u tohoto nápoje uvítala výraznější chuť, kterou svařáku dodává koření.
Redaktor Pražského deníku Jakub Krupka se na Staroměstském náměstí setkal s cizinci, cukrem, skořicí a trochou vína

„Staromák“ se opíjí „krabicákem“, vánočním lomcovákem

Ten, kdo nestojí o hlavu jako střep a žaludek na vodě, ten se úspěšně vyhýbá stánkům se svařákem. Platí to všeobecně. A letošní vánoční trh na Staroměstském náměstí není výjimkou.

Je až groteskní pozorovat, jak se zdejší stánkaři předhánějí v deklaraci kvality základní výrobní suroviny svařáku. Vývěsní tabule tu zmatené zákazníky „omračují“ nápisy opravdový Merlot z Francie, či Rulandské modré z moravských jižních svahů a tak dále a tak dále. Přitom neuměle skrývají papundekl od krabicových slitek typu „Červená poezie,” které tak důvěrně znají ti, kdo mají hluboko do kapsy.

Nutno přiznat, že oněm zmateným a vánoční atmosférou rozjitřeným zákazníkům ze všech koutů světa na kvalitě svařáku příliš nesejde. A ruku na srdce, kdo by ničil skutečně kvalitní víno „zimní skořicovou úpravou“, že?

Opravdový labužník tu také nemá co pohledávat. Vánoční trhy jsou masovou záležitostí a atrakcí pro turisty s otevřenou dlaní. Ceny jsou vánočně standardní. „Čtvrtka“ svařáku, natočená z nerez várnice do polystyrenového kelímku, připomínajícího nevkus jistého nejmenovaného fast food řetězce, „koštuje“ minimálně pětačtyřicet korun.

Nu co, Vánoce jsou jednou za rok a skořice je silné koření. Přebije lecjakou pachuť. S cukrem by však bylo záhodno zlehka šetřit. Když se vám za pětačtyřicet korun lepí jazyk na horní patro a kdesi dole v útrobách cítíte blížící se „bouři“, pak na vnímání kýče draze zaplacených „Vánoc“ nezbývá mnoho sil.

Je ale pravdou, že tyto bolestné dojmy po pár přetrpěných doušcích odezní a odlétnou, jako hejno holubů z ochozu Staroměstské radnice. Ten svařák prostě „kope“. A na to se taky hraje. Pošlete do sebe několik kelímků za pětačtyřicet, čert vem, že jste rázem o bezmála 200 korun lehčí. To je totiž jen začátek. Právě teď se začíná utrácet. Ti odvážnější zamíří k hrnci s punčem, v němž plave cosi, co možná kdysi bývalo ovocem. Většina se ale obrátí ke stánkům s přepálenými klobásami, hot dogy, ba dokonce kebabem. Prostě a jednoduše pravé české, ladovsky nostalgické Vánoce se vším všudy. Až je jednomu líto mistra Jana Husa, že se na to ze soklu musí dívat.

Ne všechno je ale na letošním „vánočním Staromáku“ tak špatné. Lidé se baví, usmívají se, korzují v kulisách starobylé Prahy. Není to na škodu. Praha potřebuje turisty a turisté potřebují atrakci.

A ti prozřetelnější pátrají, ptají se a nakonec zjistí, že i zde je možné se propít ke kvalitnímu svařáku. Stánek s ním je sice hodně upozaděn, takřka vystrčen na okraj blíže ke Kafkovu náměstí, ale bodrý hoch z Moravy nelže. Svařák vaří z vína poctivého a dobrého. Běžte ochutnat. Ale nepřehánějte to.
Svařák v holešovické tržnici? Dával bych ho za trest…

Kolegové si rychle rozebrali nejhezčí místa a já dostal přidělenou holešovickou tržnici. To si s nimi ještě vyřídím…

Na tržnici jsme s fotografem přišli v pozdních odpoledních hodinách, a když nám u prvního stánku řekli, že už svařáček nemají, byl jsem plný optimismu, že ho asi mají dobrý, když už není. A pak jsme přišli ke stánku, kde ho měli. A měli ho ještě hodně…

Sympatická prodavačka vietnamského původu byla plná ochoty, protože asi nečekala, že ještě dva kusy svařáku prodá. Na naši otázku: „Máte citron, prosím?“ s úsměvem zareagovala”. „Ne, nemám. Chtěli byste?“ Samozřejmě jsme odpověděli: „Ano, chtěli bychom.” „Tak mám,“ následovala rychlá odpověď. No hlavně, že jsme se domluvili.

Pili jste někdy ohřátý ocet obarvený na červeno? Tak běžte na tržnici do Holešovic.

U vietnamských prodejců se nedá zapřít jejich pracovitost, ochota a snaha. Ovšem úměrně klesající s kvalitou. A to naprosto platilo i o svařáku. Ten byl, dle mého názoru, prostě slitý z levné krabice a ohřátý. Nic víc, nic míň. Ono už by ale vlastně ani míň nešlo.

Říká se: „Ševče, drž se svého kopyta“. Já se budu držet svého piva a do podobných svařákových pokusů už se pouštět nebudu.

Chlapi, až vás budou manželky či přítelkyně přemlouvat, abyste se s nimi šli podívat, co hezkého mají na tržnici v Holešovicích, a vám se nebude chtít, tak na jejich argument „Já se podívám po krámcích a ty si dáš třeba svařák“ reagujte naprostým odmítnutím. Anebo musíte zkusit štěstí u jiného stánku než já.

A na závěr: Tímto bych se chtěl omluvit redakčnímu fotografovi Dimíru Šťastnému, kterému jsem také jeden „svařák“ koupil.
Šéfredaktor Pražského deníku Ondřej Leinert vyrazil na náměstí Míru a zážitky má rozporuplné:

Punč na náměstí Míru? Slabota. Ale mošt stojí za to


Když jsem před lety přijel „proškolený“ z Olomouce, byl jsem notně zklamán. Zatímco na tamním Horním náměstí si můžete vybrat z francouzských, finských a kdovíjakých punčů, pražské náměstí Míru nabízí punč jediný. Rok co rok čekám, kdy se to změní. A verdikt? Letos, přátelé, zase nic.

„Punč máte klasicky destilát z lahve zalitý horkou vodou? Bez ovoce?“ tážu se prodejce. „Ano, pane, na jiný tady není čas ani místo,“ odpovídá mi muž u stánku a na dotaz, zda stejně pochodím i za stromkem, kde prodává jeho konkurent, reaguje okamžitě: „Určitě, jenom svařáky trochu jinak sladíme.“

„Tak to si dám svařák,“ poroučím si. A punč si objednává kolega fotograf. Zatímco svařené víno je slušné a nezanechává žádnou pachuť, z punče mám dojem jako z návštěvy cukrovaru. Nic pro mě. Kolega ochutnává a reaguje smířeně: „Sladký, no.“

Vánoční trhy na náměstí Míru jsem vždycky považoval za příjemnou alternativu oproti turisty přelidněným stánkařským městečkům na Staroměstském a Václavském náměstí.

„Taky tu mají svařák o deset korun levnější než na Staromáku,“ popisuje jednu z nesporných výhod návštěvnice, zahřívající se u improvizovaného stolku. Cena (svařáku, nikoli stolku)? 35 korun.

Zklamání z punče ale zachraňuje dojem z místní speciality: horkého jablečného moštu s kubánským rumem. Byť dražší (s jedním panákem rumu za 45 a s dvojitým za 60 Kč), chuťový zážitek je víc než dvojnásobný. Kombinace jablka, alkoholu, kyselých, sladkých a trpkých chutí uvolňuje tak, že vás láká dát si ještě jednou a palačinku k tomu. Nebo k Vánocům zakoupit bretaňský cider či láhev medoviny s úhlednou, výtvarně zdobenou etiketou.

Trhy na náměstí Míru jsou příjemně české. Pokud bych na nich mohl něco změnit pak namísto „pražského“ lahvového punče ten „moravský“. S pomerančem, hřebíčkem, skořicí…

Možná by to bylo o pět korun dražší, ale zákazníci by vůči tomuto horkému potěšení jistě nezůstali chladní. A místní mošt by tak měl aspoň slušnou konkurenci.

Tímto vyhlašuji manifest za skutečný, ovocný punč. Protože to, co na náměstí Míru, ale pohříchu i jiných místech v Praze, nabízejí, tradičnímu nápoji pocházejícímu z Indie jen kazí jméno.

 

Autor: Redakce

16.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies