VYBERTE SI REGION

Památka zesnulých: svátky klidu, nebo spěch a komerce?

Praha – Najít nejbližší parkovací místo, koupit nejlevnější kytici… Začátek listopadu se pojí se svátky vzpomínek na zesnulé. Hřbitovy prodlužují otevírací doby, lidé shánějí buď nejkrásnější, nebo naopak nejlevnější hřbitovní výzdobu pro ty, kteří je opustili. Všude je shon a kvap: „V boční ulici je modrá zóna. Čekám u auta na manželku a tchýni, protože není kde zaparkovat, všude je plno," konstatuje jeden z návštěvníků Olšanských hřbitovů.

1.11.2012
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/Kucej Miroslav

Kam zmizela tradice?

Svátky, které nám mají připomínat ty, kteří nás opustili, se stávají komerčními hody. Málokdo přichází v těchto dnech na hřbitov, aby si v klidu a jisté tichosti uvědomil jejich smysl. „Jsem naprosto podrážděný. Stojím tu ve frontě jako za komunismu na banány. Přitom chci jen svíčku," říká Jiří Vrátný, který přijel položit věnec na hrob své matky. Nemá ale čas, šéf je nekompromisní.

Ze svátků zesnulých se stala masová záležitost. „Lidé nechodí na hroby svých blízkých pravidelně během roku, a nyní si to vynahrazují," říká ředitel Olšanských hřbitovů Miroslav Krumpl. „Nadávají na úklid a odhrabávání listí. Ale málokdo si uvědomí, že sotva douklízíme celý hřbitov, můžeme začít znovu. Listí padá průběžně," dodává.

Vandalové duši nemají

Mnozí z těch, kteří hroby svých blízkých navštíví při příležitosti svátku, zjistí různá poškození. Vandalové se totiž nezastaví před ničím. „Máme ulomený křížek. Místo toho, abych v klidu uctil maminku, teď naháním hřbitovní zprávu," říká Vrátný.

Kde je ovšem právo? Proč se ze svátků klidu stal boj? Proč ho ctíme, kdy není pracovní doba a máme volný den, jen tak narychlo?

Rozhovor s pražským psychologem Pavlem Ratajem

Tři otázky pro…

Psycholog Pavel Rataj říká: „Dušičky mají velký význam, z hlediska víry i konfrontace člověka se smrtí."

Myslíte si, že svátek zesnulých má i v dnešní době, která chvíli nepostojí, stále duchovní smysl?

Musíme vycházet z toho, že Česká republika má procentuálně jeden z nejmenších počtů věřících v Evropě. Vztah k náboženství a posmrtnému životu upadá. 2. listopadu je proto pro nás jistým obřadem, vyjádřením duchovní vazby k těm, v které věříme. To, že někdo zemře, neznamená, že vám zcela zmizí ze života. Proto směřování k mrtvým prarodičům, rodičům a dalším blízkým, z psychologického hlediska, je velice významné. Svátek zesnulých je důležitý.

Není ale podzim příliš depresivní sám o sobě? Neměl by člověk na hřbitov přicházet naopak v době, kdy je plný života a dokáže tak těžké věci čelit?

Má to svoji liturgickou významnost. Není samo o sobě, aby se Dušičky slavily na začátku listopadu. Z psychologického hlediska je podzim setkáním s pochmurnem. Na druhé straně je to přírodní cyklus, tedy doba spánku a ticha. Je to náročné, zároveň je to vhodné období pro setkání s mrtvými a pozůstalými. Svátek konfrontuje také naši pohodlnost i životní návyky.

Co znamenají Dušičky pro živé?

Lidé mnohdy ve smrti vidí naprostý konec. Smrt je na symbolické úrovni novým začátkem. Málokdo si to uvědomuje. Těžko opouštíme věci, na kterým nám záleží a nechceme se jich vzdát. To je přirozené.

Autor: Kateřina Chvátalová

1.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies