VYBERTE SI REGION

Pomáhají ve volném čase a zadarmo. Dobrovolníci si odnesli Křesadlo

Praha /ROZHOVOR/ - Nejmladší a nejstarší. Takový přívlastek má Kristýna Hrubá a Marie Čížková. Dvě dobrovolnice, které získaly za svou dobrovolnickou činnost významné ocenění Křesadlo. Cenu, která je určená obyčejným lidem, kteří ale dělají neobyčejné věci. S nadšením, zadarmo ale hlavně ve svém volném čase.

28.3.2014
SDÍLEJ:

Pětasedmdesátiletá Marie Čížková má s šestadvacetiletou Kristýnou Hrubou jedno společné. Svůj volný čas věnují dobrovolnictví. Pomáhají těm, kteří to potřebují. Marie nemocným dětem, Kristýna lidem s mentálním postižením.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

„Cena Křesadlo zviditelňuje lidi, kteří jsou dobrovolníky zejména proto, že je naplňuje dobrý pocit, že někomu mohou pomáhat či zlepšit prostředí ekologické i sociální," řekla na vyhlášení ceny v rezidenci primátora Olga Sozanská, spoluzakladatelka organizace HESTIA.

Ta již počtrnácté odměnila deset pražských dobrovolníků, kteří nezištně věnují svůj čas druhým, obecně prospěšným činnostem, postiženým či znevýhodněným lidem.

Deset vítězů dobrovolnické ceny Křesadlo- Kristýna Hrubá pomáhá v organizaci Fosa mentálně postiženým lidem.
- Matěj Pilát trénuje metodiky Asociace debatních klubů.
- Martin Srb spolupracuje s Oblastním spolkem Červeného kříže jako velitel družstva humanitární jednotky.
- Aleš Jeník využívá své odborné znalosti pro zvýšení kvality informačních technologií v neziskové oblasti.
- Martin Řeháček pomáhá organizaci Nová trojka s prací na počítači.
- Tomáš Klouček řídí environmentální organizaci „Natura quo vadis?"
- Eva Žůrková pomáhá v hospicovém občanském sdružení Cesta domů.
- Lucie Böhmová se nebojí pomáhat s organizací SIRIRI ve Středoafrické republice.
- Sabahudin Dino Čečo tráví svůj čas s nevidomými v Nadaci Artevide.
- Marie Čížková pravidelně navštěvuje pacienty dětské chirurgie ve Fakultní Thomayerově nemocnici.

Kristýna Hrubá řekla po vyhlášení Křesadla:
Svůj volný čas věnuji tam, kde to má smysl

Šestadvacetiletá laborantka Kristýna Hrubá nevěděla, co s volným časem. A tak se před pěti lety stala dobrovolnicí. Komu konkrétně pomáhá? A chtěla by v budoucnu vyměnit laboratoř za neziskový sektor?

Dobrovolnice Kristýna Hrubá.Byla jste nominovaná za organizaci Fosa. Čemu se tam konkrétně jako dobrovolnice věnujete?

Pomáhám s realizací volnočasových aktivit dospělých lidí s mentálním postižením. S dalšími dobrovolníky s nimi chodíme ven, učíme je cestu do zaměstnání, protože s ní mají občas problémy, učíme je komunikovat s okolím či zacházet s penězi.

Věděla jste, že jste nominovaná?

Fosa mi dopředu napsala, že by mě chtěli nominovat, jestli s tím souhlasím.

Překvapilo vás to?

Musím říct, že docela jo. Přestože jsem tam byla už pátým rokem, přišlo mi, že tomu nevěnuji tolik času jako třeba jiní. Já chodím jednou za čtrnáct dní v sobotu na odpolední akci a tak třikrát do roka jedeme na celý víkend.

Jak jste se do dobrovolnické organizace dostala?

Přišlo mi, že mám docela dost volného času. Chtěla jsem ho věnovat někde, kde to bude potřeba. A úplnou náhodou jsem na internetu narazila na Fosu. Líbilo se mi, co dělají.

Vystudovala jste jako mnoho dobrovolníků speciální pedagogiku?

Právě že vůbec. Potravinářskou průmyslovku (smích). A teď pracuji ve zdravotní laboratoři.

Tam asi s moc lidmi do kontaktu nepřijdete…

Moc ne, jen s kolegy. Takže jsem si asi chtěla ten kontakt s více lidmi vynahradit…

Když jste vystudovala „mimo obor", měla jste nějaké školení, jak komunikovat s lidmi s postižením?

Nejdříve jsem měla vstupní pohovor a pak jsem začala s jedním kolegou chodit do té skupiny, kde jsem se s nimi skamarádila.

Jaké máte pocity, když odcházíte ze sobotních setkání?

Je krásné vidět, že to k něčemu je, že si ti lidé z toho také něco odnášejí. Když je třeba naučíme cestu do práce, aby tam mohli sami cestovat, jsou nadšení. Je to také hodně o radosti, kterou mají handicapovaní, že nemusejí být pořád s rodiči, že mohou někam jet mimo domov.

Neměla jste někdy - třeba ze začátku - pocit, že těch emocí je na vás až moc?

Třeba pocit, že s tím chci vyloženě seknout, jsem nikdy neměla. Ale občas jsem si říkala, že je to přeci jen náročné dělat to ve svém volném čase. Ale pak přijdou ty chvíle, kdy to je fajn, takže se to tak vzájemně vyrovná.

Křesadlo je prestižní cena určená dobrovolníkům. Nepřemýšlíte o tom, že by se pro vás mohlo stát jakýmsi hnacím motorem, abyste se do neziskového sektoru za čas ponořila naplno?

Je to úžasné ocenění, které je pro mě motivací v tom pokračovat. Ale jako zaměstnání na plný úvazek? To bych asi dělat nechtěla. Teď to má pro mě větší váhu, když tomu věnuji volný čas. Jinak by se pro mě pomáhání mohlo stát rutinou. A to bych nechtěla.

Marie Čížková prozradila Pražskému deníku:
Chci dětem pomáhat, dokud to jen půjde

Dojatá, s lesklýma očima a úsměvem, který rozdává už osm let nemocným dětem v nemocnici. Tak vypadala pětasedmdesátiletá Marie Čížková po předání ceny Křesadlo v rezidenci primátora. S jakými pocity odchází týden co týden od malých pacientů? A kam si uloží Křesadlo?

Dobrovolnice Marie Čížková.Před dvěma měsíci jste byla součástí seriálu Pražské neziskovky, nyní tam budete opět. A tentokrát oceněná jako dobrovolnice roku. Jak vnímáte cenu Křesadlo?

Mám velkou radost. Až si říkám, jestli jsem si to opravdu zasloužila. Ale zase si říkám - vzhledem k mému věku a faktu, že už chodím do Thomayerovy nemocnice osm let…

Zdá se mi to, nebo máte trošku slzičky v očích?

Ano… Však je to opravdu skvělý pocit. Ale hlavně bych to chtěla předat dál, to není jen moje zásluha. Nás do Lékořice, která sdružuje dobrovolníky, chodí přes osmdesát lidí na šestnáct oddělení.

Jak často chodíte za malými pacienty?

Vzhledem k tomu, že jsem v důchodu, mám samozřejmě nejvíc času, takže chodím třikrát týdně. Kolikrát jdu i na zavolání. Mám to do Thomayerovy nemocnice kousek. Ale i když zavolají narychlo, jdu. A strašně ráda. Protože mě práce s dětmi naplňuje.

S jakými pocity od dětí odcházíte?

Všechno si v hlavě promítám, říkám si, že jsem jim udělala radost, že to s nimi bylo prima. A když mi řeknou: Teto, přijď k nám zase brzy… Najednou tu radost cítíte v srdíčku. Kdo to nezná, mohl by říct, že to jsou jen takové fráze. Ale opravdu nejsou. Základem je zkrátka ta láska vnímat děti, pohladit je, přivinout k sobě, říct, jak jim to sluší. Ten pocit, že děti dokážete rozradostnit, že náladu, kterou měly ošklivou, jim změníte a ony nebudou večer plakat, v klidu usnou to je pak i pro vás velké zadostiučinění.

Nedávno jste oslavila krásné půlkulaté výročí…

A nestydím se za to - 75. narozeniny! (smích)

Nabízí se tedy otázka, jak dlouho budete chtít ještě pomáhat?

Vůbec mi nepřijde, že bych měla někdy skončit! Samozřejmě, člověk má čas od času nějaké drobné nemoci, nedá se všechno tak úplně naplánovat, ale Lékořice je Lékořice… Budu chtít pomáhat, dokud to půjde.

Kromě toho, že chodíte rozveselovat malé pacienty, pomáháte i s přípravou různých výzdob v nemocnici. Co vás v nejbližší době čeká?

Sedmého dubna budeme dělat na dětské psychiatrii, dětské neurologii a geriatrii velikonoční ozdoby. Na to se hodně těším.

Kde si vystavíte Křesadlo, které jste získala?

Vedle ceny, kterou jsem dostala od ministerstva práce a sociálních věcí jako dobrovolnice. Mám ji v ložnici, abych na ni viděla. Když jdu spát, řeknu si: Ano, udělala jsem dobrý skutek, tak si tu cenu zasloužím. Přiznávám - kolikrát prší, je zima, člověku se také nechce. Ale já si říkám - musím jít, abych si to ocenění zasloužila!

Autor: Veronika Cézová

28.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

Případ úplatků Horkého a lobbistky Mrencové se vrací do Chebu

Plzeň - Krajský soud v Plzni zrušil původní verdikt a vrátil případ k novému projednání do Chebu.

Děti na Hájích ve Slaném našly cestou do školy mrtvolu

Slaný - Děti ve Slaném na Kladensku zažily v pondělí ráno šok. Cestou do základní školy totiž narazily na mrtvolu. Mladý muž, který nejevil známky života, ležel nedaleko nemocnice v lesoparku Háje. Podle informací kladenské policejní mluvčí Michaely Novákové přivolaný lékař konstatoval smrt a zároveň ale předem vyloučil cizí zavinění.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies