VYBERTE SI REGION

Proč máme v antikonfliktním týmu i ženy? Někdy je snáší fotbaloví fanoušci lépe

Praha /ROZHOVOR/ – Můžete ho potkat ve žluté vestě s nápisem Antikonfliktní tým na fotbalových zápasech nebo demonstracích. Pražský policista Jan Bobčík je koordinátorem a jedním z pětadvaceti členů antikonfliktního týmu. Týmu, který jen v loňském roce komunikoval s účastníky devětačtyřiceti shromáždění.

27.4.2013
SDÍLEJ:

Jan Bobčík koordinátorFoto: Veronika Cézová

O vzniku antikonfliktního týmu se začalo poprvé mluvit po zásahu policistů na akci Czech Tek v roce 2005. Do jaké míry tenkrát rozehnání účastníků vedlo k vytvoření vašeho týmu?

Zkušenosti s použitím antikonfliktního týmu byly hlavně v Německu, odkud jsme myšlenku převzali. Řada policejních zákroků byla ze strany medií kritizována jako neadekvátní a to bylo důvodem vzniku antikonfliktního týmu. V Praze vznikl antikonfliktní tým v roce 2007.

Co všechno jako člen antikonfliktního týmu řešíte?

Naším úkolem je transparentním způsobem působit při veřejných shromážděních, při doprovodech fotbalových fanoušků na sportovní akce. Vysvětlujeme lidem účel daného bezpečnostního opatření, komunikujeme s nimi a v neposlední řadě také upozorňujeme na možnost zákroku ze strany policie při narušení veřejného pořádku.

Je rozdíl mezi tím, když doprovázíte na stadion fotbalové fanoušky a když jste např. na veřejném shromáždění?

U fotbalových fanoušků jde o emoce z nadcházejícího utkání. Fotbaloví chuligáni se snaží dát vždy o sobě vědět, vyvolávají střety. Ti radikálnější fotbaloví chuligáni se snaží utkat se svými „protivníky" spíše v nějaké bitce. Domluví si místo a tam se poperou.

Takže na zápas už chodí vybouřeni?

Přesně tak. Proto už jsou pak v průvodech většinou klidnější.

Byl pro vás klidnější i sobotní pochod (13. dubna, pozn. autorky) slávistů na Letnou?

V sobotu to bylo jiné, docela nám usnadnili práci. Svůj průvod nahlásili na magistrát jako shromáždění, a tím pádem se na ně vztahoval zákon o právu shromažďovacím, kde má svolavatel jasně dané povinnosti. V praxi to vypadalo například tak, že tam byli i úředníci z magistrátu, kteří to mají na starosti a kteří dohlížejí, aby to bylo v nějakých mezích.

A ta shromáždění? Je pro ně něco typické?

V poslední době je hlavně hodně protestů proti vládě. Tam jsou lidé různí. Někteří s námi komunikují, jiní ne. Pokud nastane konflikt, antikonfliktní tým se stahuje a na řadu přichází naši kolegové z pořádkové policie.

Kde je ta hranice, když už ustupujete do pozadí a přichází policisté s donucovacími prostředky?

Typickým příkladem byla 17. listopadu demonstrace odborů, která byla narušena jiným shromážděním. Zástupce odborů vyzval narušitele, aby své shromáždění ukončili a nenarušovali průběh řádně ohlášené akce odborů. Zástupcům obou táborů se nepodařilo dospět k dohodě. A tak bylo na nás, abychom se prostřednictvím komunikace pokusili celou situaci vyřešit.

Zástupci Skutečné demokracie si to ale vysvětlit nenechali a nakonec jim policie odtáhla dodávku…

A to byla právě ta hranice, kdy se antikonfliktní tým musel stáhnout, protože se schylovalo k vámi zmiňovanému zákroku.

Co všechno mají členové antikonfliktního týmu na svou obranu?

Nejsme zpravidla ozbrojeni. Můžeme mít u sebe teleskopický obušek nebo pepřový sprej. Ale to je jen pro naši obranu, my tam nejsme od toho, abychom něco řešili represí, od toho je tam uniformovaná policie, případně tzv. těžkooděnci.

Je členství v antikonfliktním týmu práce na plný úvazek?

Je to dobrovolná činnost. Členové týmu činnost vykonávají nad rámec svých pracovních povinností. Nemají žádný další plat, příplatek za tuto činnost je kolem tři sta korun měsíčně.

Jakou přípravu jste musel absolvovat, než jste se stal členem týmu?

První je základní kurz psychologická příprava, jak komunikovat s médii, právní minimum. Po dvou letech je pak další, inovační kurz, který vychází ze zkušenosti členů a jde více do hloubky.

Zmiňoval jste komunikaci s médii. Ptají se vás novináři na aktuální dění během vašeho působení v terénu často?

Někdy ano, někdy ne. Díky kurzu ale máme přípravu, jak se máme chovat, když se nás novináři ptají, jestli se máme koukat do kamery, co máme a naopak co nemáme říkat.

Jak se cítíte, když máte před sebou dav a přitom na vás mluví novináři lační po informacích?

Je to zvláštní pocit. (smích) Člověk se soustředí na svou práci, na daný okamžik, v hlavě vám běží tisíce věcí. Do toho posloucháte vysílačku, jestli se už neblíží zákrok a my se nemáme stáhnout.

Koordinátorem antikonfliktního týmu jste od minulého roku. Které z nasazení pro vás bylo za tu dobu nejhorší?

Asi to na Václavském náměstí v listopadu při demonstraci odborů. Tam byly emoce hodně vyhrocené.

A které bylo naopak pohodové?

Výborná spolupráce byla s organizátory srpnové akce Prague Pride. Mluvili jsme s nimi ještě před samotným pochodem. Co jsme si domluvili, to dodrželi. Během pochodu jsem byl pouze u jednoho pokřikování na účastníky akce, ale to ji nijak nenarušilo.

Máte v týmu i ženy?

Ano, z pětadvaceti členů je jich šest. A je to výhoda mít je v týmu. Jsou situace, kdy naše kolegyně jak účastníci demonstrací tak i fotbaloví fanoušci snášejí lépe.

Kolik průměrně nasazujete členů?

Je to dáno velikostí akce. Někdy je požadavek na osm, dvanáct, šestnáct lidí. Nejvíce nás bylo letos v březnu na inauguraci prezidenta. To nás bylo v terénu osmadvacet.

V Praze je vás ale 25. Takže pomáhali i kolegové z ostatních regionů?

Přesně tak. Vzájemná výpomoc mezi jednotlivými krajskými ředitelstvími policie je běžná.

Naplňuje vás práce v antikonfliktním týmu?

Myslím, že to vychází z toho, proč jsme u policie. Chceme pomáhat. A toto je další příležitost, kdy to můžeme dělat.

Není vám ale líto, když na vás někdy účastníci shromáždění pokřikují?

Někdy na nás pořvávají třeba „Gestapo!" nebo že nejsme antikonfliktní, ale konfliktní tým. Každý má zkrátka právo vyjádřit svůj názor. Ale my tam opravdu nejsme od toho, abychom někoho mlátili. My podáváme informace, komunikujeme. Ale je fajn, že někteří jsou za naši přítomnost rádi a za poskytnuté informace i poděkují.

Které skupiny děkují nejčastěji?

Jsou to běžní občané nebo turisté, kteří jsou zmatení a nevědí, co se děje. Ti jsou rádi, když jim poradíme kudy jít nebo jaká jsou na daném místě omezení.

Autor: Veronika Cézová

27.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies