VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rakušanka Julie: V Praze jsem si našla spoustu tajemných míst

Praha - Plzeň, Praha, Dublin, Bonn, Paříž a Perpignan. Co mají tato města napříč Evropou společného? Za posledních deset let se staly alespoň na pár měsíců druhým domovem pro Julii Panny. Šestadvacetiletou Rakušanku, která hned po střední škole využila možností, které jí nabízela otevřená Evropa.

22.5.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
4 fotografie

V Irsku pracovala šestadvacetiletá Rakušanka Julia Panny v obchodním oddělení rakouského velvyslanectví. Volné chvíle pak využívala k cestování. Na snímku na Univerzitě Galway.Foto: archiv Julie Panny

Procestovala všechny státy EU kromě těch skandinávských, naučila se pět jazyků, potkala stovky nových přátel. A svou výpravu za poznáním začala takřka „za humny". Její první kroky z domovské Vídně vedly do České republiky.

První rok strávila Julia v Plzni jako dobrovolnice v rámci Evropské dobrovolné služby v české kanceláři Tandemu, která fungovala jako česko-německé centrum výměny mládeže. Zde spravovala internetový portál, poskytovala mladým lidem informace o studiu a dobrovolnictví v Evropské unii, organizovala semináře.

V České republice se Julii natolik zalíbilo, že si pobyt prodloužila. Na dalších šest měsíců zakotvila v Praze, kde studovala v rámci programu Erasmus češtinu. „Díky tomu jsem poznala spoustu lidí z celého světa, kteří se jako já chtěli naučit tento těžký jazyk. Ale pokořili jsme ho!" usmívá se Julia. Ani během studia nezahálela a pracovala na rakouském velvyslanectví, kde pomáhala organizovat kulturní program či překládala texty do němčiny.

Praha má neuvěřitelné množství turistů!

Čím Praha Julii překvapila? S odpovědí neváhá ani minutu. „Máte tu neuvěřitelné množství turistů! Znám to sice také z Vídně, ale tady jich máte daleko víc." Jedním dechem ale dodává, že si za těch půl roku našla spoustu klidných, tajemných míst na Starém Městě, takže si matičku Prahu mohla vychutnat i jinak, než běžný turista.

S úsměvem také vzpomíná na to, když ještě neuměla moc česky a kamarádka ji pozvala na zabíjačku. „Kývla jsem, ani jsem pořádně nevěděla, na co. Byla jsem tam snad jediná vegetariánka! Asi vás tedy nepřekvapí, že jsem z toho místa velmi rychle prchala." Podobný jazykový handicap pocítila i v Portugalsku, když šla ke kadeřnici. „Komunikace s ní byla velmi vtipná. Ona na mě mluvila portugalsky, já na ni anglicky. Naštěstí jsme se ale nakonec přeci jen domluvily. Sice rukama nohama, ale domluvily."

10 let členství České republiky v Evropské unii.

Julia při svých studijních pobytech, pracovních stážích či obyčejných toulkách ve svém volném čase navštívila přes padesát evropských měst. V Irsku pracovala v obchodním oddělení rakouského velvyslanectví, ve Francii navštěvovala přes prázdniny letní univerzitu, v Německu byla na stáži v sekretariátu Rámcové dohody OSN o změně klimatu. A v současné době pracuje v Bonnu v německé komisi pro UNESCO.

Evropa křížem krážem Julii obohatila nejen po jazykové a pracovní stránce. Neméně důležitou byla i ta kulturní. „V Rumunsku bylo zajímavé sledovat, jak velké mohou být v rámci Evropské unie rozdíly. Ve městech mají lidé ty nejmodernější telefony a elegantní oblečení, v některých regionech používají k dopravě ještě kočáry tažené koňmi…"

Vysoká nezaměstnanost mladých ve Španělsku pak může být zase dána mimo jiné i tím, že tito lidé, ač mají možnost nabrat v Evropě zkušenosti, setrvávají dlouho pod jednou střechou s rodiči. „V Rakousku je naproti tomu normální odstěhovat se hned po maturitě."

Potvrdila si pravdivost stereotypů

Během svých toulek Evropou se Julie často setkávala i se stereotypy. „U některých jsem si ale potvrdila jejich pravdivost. Třeba v jižní Evropě mají opravdu jinou časovou orientaci než my. Sraz v pět neznamená, že tam všichni budou v pět. Ve Francii je pak jídlo vážně důležité. Francouzi rádi jedí a rozhodně tráví více času u jídelního stolu než průměrný Evropan. A Irsko? Tam se bez nepromokavé bundy a dobrých bot nevydávejte," radí Julia a dodává, že si naopak upravila mínění o pověstné německé preciznosti.

„Německé vlaky, které jedou vždy včas? Zdaleka ne! Naopak mívají často zpoždění," směje se Julia, která vzhledem k tomu, že vystudovala slavistiku, ekonomii a mezinárodní vztahy, svou budoucnost vidí ve Spojených národech v oblasti udržitelného rozvoje nebo životního prostředí.

Autor: Veronika Cézová

22.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
14

V New Orleansu najel muž s autem do lidí, tři desítky zraněných

Baron Trenck v brněnské Kapucínské hrobce.
11

Legendární baron Trenck: Vědci tvoří 3D model podle mumie

Kláštercem se line nebeská vůně. Otevřeli čokolatérii

Klášterec nad Ohří – V čokolatérii si vyrábí vlastní pralinky, pečou originální čokoládové zákusky a v létě chtějí prorazit se zmrzlinou.

Erbanová je v polovině sprinterského MS těsně čtvrtá

Rychlobruslařka Karolína Erbanová je v polovině mistrovství světa v Calgary ve sprintu čtvrtá. Čtyřiadvacetiletá česká reprezentantka zajela druhý čas na pětistovce a čtvrtý na kilometru, v obou případech si vytvořila nový osobní rekord. V čele průběžného pořadí je favorizovaná Japonka Nao Kodairaová, která obě tratě vyhrála.

DOTYK.CZ

Deset filmů, které měly získat Oscara

Největším poctou, jaké se může filmařovi dostat, je bezpochyby Cena Akademie neboli Oscar. Letos se bude konat již 89. ročník. O rozdělení cen rozhoduje americká Akademie filmového umění a věd, předávání poté obvykle probíhá koncem února v hollywoodském Dolby theatre. Hlavní cenu si během let odnesly slavné snímky jako Lawrence z Arábie, Kmotr nebo Titanic. Najdou se ale úspěšné filmy, které takové štěstí neměly. Dotyk.cz vybral deset z nich, které si sošku Oscara určitě zasloužily.

V Emauzích byla zahájena výstava o osudů Němců bojujících s nacismem

Praha - V Emauzském klášteře v pražském Podskalí byla v sobotu zahájena výstava mapující osudy sudetských Němců, kteří se z křesťanského přesvědčení postavili nacismu a zaplatili za to životem. Úvodní slovo pronesli kardinál Dominik Duka a ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL). Expozice nese název Svědkové lidskosti - Odpůrci nacismu z řad sudetoněmeckých křesťanů v letech 1938 - 1945 a je součástí víkendové konference Ackermannovy obce, která se snaží o rozvoj česko-německých vztahů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies