VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rakušanka Julie: V Praze jsem si našla spoustu tajemných míst

Praha - Plzeň, Praha, Dublin, Bonn, Paříž a Perpignan. Co mají tato města napříč Evropou společného? Za posledních deset let se staly alespoň na pár měsíců druhým domovem pro Julii Panny. Šestadvacetiletou Rakušanku, která hned po střední škole využila možností, které jí nabízela otevřená Evropa.

22.5.2014
SDÍLEJ:

V Irsku pracovala šestadvacetiletá Rakušanka Julia Panny v obchodním oddělení rakouského velvyslanectví. Volné chvíle pak využívala k cestování. Na snímku na Univerzitě Galway.Foto: archiv Julie Panny

Procestovala všechny státy EU kromě těch skandinávských, naučila se pět jazyků, potkala stovky nových přátel. A svou výpravu za poznáním začala takřka „za humny". Její první kroky z domovské Vídně vedly do České republiky.

První rok strávila Julia v Plzni jako dobrovolnice v rámci Evropské dobrovolné služby v české kanceláři Tandemu, která fungovala jako česko-německé centrum výměny mládeže. Zde spravovala internetový portál, poskytovala mladým lidem informace o studiu a dobrovolnictví v Evropské unii, organizovala semináře.

V České republice se Julii natolik zalíbilo, že si pobyt prodloužila. Na dalších šest měsíců zakotvila v Praze, kde studovala v rámci programu Erasmus češtinu. „Díky tomu jsem poznala spoustu lidí z celého světa, kteří se jako já chtěli naučit tento těžký jazyk. Ale pokořili jsme ho!" usmívá se Julia. Ani během studia nezahálela a pracovala na rakouském velvyslanectví, kde pomáhala organizovat kulturní program či překládala texty do němčiny.

Praha má neuvěřitelné množství turistů!

Čím Praha Julii překvapila? S odpovědí neváhá ani minutu. „Máte tu neuvěřitelné množství turistů! Znám to sice také z Vídně, ale tady jich máte daleko víc." Jedním dechem ale dodává, že si za těch půl roku našla spoustu klidných, tajemných míst na Starém Městě, takže si matičku Prahu mohla vychutnat i jinak, než běžný turista.

S úsměvem také vzpomíná na to, když ještě neuměla moc česky a kamarádka ji pozvala na zabíjačku. „Kývla jsem, ani jsem pořádně nevěděla, na co. Byla jsem tam snad jediná vegetariánka! Asi vás tedy nepřekvapí, že jsem z toho místa velmi rychle prchala." Podobný jazykový handicap pocítila i v Portugalsku, když šla ke kadeřnici. „Komunikace s ní byla velmi vtipná. Ona na mě mluvila portugalsky, já na ni anglicky. Naštěstí jsme se ale nakonec přeci jen domluvily. Sice rukama nohama, ale domluvily."

10 let členství České republiky v Evropské unii.

Julia při svých studijních pobytech, pracovních stážích či obyčejných toulkách ve svém volném čase navštívila přes padesát evropských měst. V Irsku pracovala v obchodním oddělení rakouského velvyslanectví, ve Francii navštěvovala přes prázdniny letní univerzitu, v Německu byla na stáži v sekretariátu Rámcové dohody OSN o změně klimatu. A v současné době pracuje v Bonnu v německé komisi pro UNESCO.

Evropa křížem krážem Julii obohatila nejen po jazykové a pracovní stránce. Neméně důležitou byla i ta kulturní. „V Rumunsku bylo zajímavé sledovat, jak velké mohou být v rámci Evropské unie rozdíly. Ve městech mají lidé ty nejmodernější telefony a elegantní oblečení, v některých regionech používají k dopravě ještě kočáry tažené koňmi…"

Vysoká nezaměstnanost mladých ve Španělsku pak může být zase dána mimo jiné i tím, že tito lidé, ač mají možnost nabrat v Evropě zkušenosti, setrvávají dlouho pod jednou střechou s rodiči. „V Rakousku je naproti tomu normální odstěhovat se hned po maturitě."

Potvrdila si pravdivost stereotypů

Během svých toulek Evropou se Julie často setkávala i se stereotypy. „U některých jsem si ale potvrdila jejich pravdivost. Třeba v jižní Evropě mají opravdu jinou časovou orientaci než my. Sraz v pět neznamená, že tam všichni budou v pět. Ve Francii je pak jídlo vážně důležité. Francouzi rádi jedí a rozhodně tráví více času u jídelního stolu než průměrný Evropan. A Irsko? Tam se bez nepromokavé bundy a dobrých bot nevydávejte," radí Julia a dodává, že si naopak upravila mínění o pověstné německé preciznosti.

„Německé vlaky, které jedou vždy včas? Zdaleka ne! Naopak mívají často zpoždění," směje se Julia, která vzhledem k tomu, že vystudovala slavistiku, ekonomii a mezinárodní vztahy, svou budoucnost vidí ve Spojených národech v oblasti udržitelného rozvoje nebo životního prostředí.

Autor: Veronika Cézová

22.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
2 5

Češi porážejí Němce i Slováky. V hustotě benzínových pump

Marine Le Penová a Emanuel Macron, favorité voleb
AKTUALIZOVÁNO
46 16

Volby ve Francii: Do druhého kola postupují Macron a Le Penová

Do Evropy míří nová značka aut

Už za dva roky by do Evropy měly dorazit vozy nové automobilky. Jmenuje se Lynk & Co a chce lákat na auta s doživotní zárukou.  

Stát chce výrazně zpřísnit držení nebezpečných biologických látek

Vředy, ze kterých vytéká zapáchající tekutina. Horečka, zvracení, bolest na hrudi a pak dušení. Takové účinky by mohla mít biologická zbraň šířící bakterie sněti slezinné. Nejpozději do dvou dnů po jejím vdechnutí by člověk zemřel.

Zeman a Drahoš zahájí sběr podpisů za svou kandidaturu

Prezident Miloš Zeman dnes zahájí sběr podpisů za svou opětovnou kandidaturu. Podrobnosti o podpisové kampani na dopolední tiskové konferenci oznámí jeho manželka Ivana, kterou Zeman určil za šéfku svého volebního týmu.

ČEZ už dlouhodobě s dětmarovickou elektrárnou nepočítá

Do deseti let by měla skončit elektrárna Dětmarovice. Počítá s tím vedení českého energetického gigantu – skupiny ČEZ, který chce v rámci celé České republiky do roku 2035 odstavit výraznou část kapacity uhelných zdrojů v tuzemsku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies